Studie brutality v lidské duši
Divadlo NaHraně přizvalo ke spolupráci herce a režiséra Městského divadla Kladno Jiřího Š. Hájka, který se svou kladenskou kolegyní, dramaturgyní Annou Smrčkovou, upravil hru velšského dramatika Garyho Owena Brutál. Poprvé se hrála pod názvem Killology v dubnu 2017 ve velšském Cardiffu a v květnu byla inscenace přenesena do londýnského Royal Court Theatre. V české premiéře text 1. prosince 2018 uvedlo právě Divadlo NaHraně v podkrovním prostoru Divadla Kampa.
Tvůrce brutální počítačové hry Paul (Ondřej Novák), oběť lidské brutality Davey (Matouš Zah) a jeho otec-mstitel Alan (Hynek Chmelař). Foto Divadlo NaHraně
Hra pro tři herce sestává ze tří střídajících se monologických pásem, jež zpočátku spojuje pouze téma násilí a snaha dopátrat se toho, kde se v naší společnosti – a lidské duši – bere. Postupně je ovšem začne propojovat i vyprávěný příběh. Divák se tak seznamuje s Paulem (Ondřej Novák), autorem počítačové hry, jejímž smyslem není pouze přemoci soupeře, ale zabít ho co nejbrutálnějším způsobem (čím pomalejší a bolestivější vražda, tím více bodů). Při jejím vymýšlení se Paul inspiroval nenávistí ke svému kritickému otci a stejnou možnost nyní dává i hráčům, kteří mohou hru obohacovat novými, stále brutálnějšími způsoby zabití. Jak moc pevná hranice však odděluje virtuální svět od toho reálného? Alan (Hynek Chmelař) kvůli hře ztratí syna a rozhodne se jej pomstít právě na Paulovi – jak jinak, než stejně bolestivou smrtí… Právě scéna pomsty je jediným dialogem v celé hře, její pointa v brutální vraždě však naštěstí mizí ve tmě.
Paul (Ondřej Novák) je autorem počítačové hry, jejímž smyslem není pouze přemoci soupeře, ale zabít ho co nejbrutálnějším způsobem (čím pomalejší a bolestivější vražda, tím více bodů). Foto Divadlo NaHraně
Nejvíce prostoru získává Alanův syn Davey (Matouš Zah), který si prochází vývojem z malého, bezelstného chlapce z rozvedeného manželství a tak dlouho vzdoruje šikaně svých spolužáků, až se sám stane násilníkem. Dvaadvacetiletý herec podává dramatické monology velmi přesvědčivě a tklivý příběh o fence Maisie, kterou Davey dostane od otce a pak ji nechá své spolužáky zabít, aby zachránil vlastní kůži, vypráví dokonce se slzami v očích. Do vyprávění se dokáže natolik vžít, že si divák konkrétní obrazy a situace skutečně představuje. A to i v jeho první scéně, kde se o pozornost musí porvat s Freddie Mercurym a nahlas puštěnou písní Don’t Stop Me Now. Ještě více režisér ztížil výchozí pozici Hynku Chmelařovi v úvodní scéně představení, když jej umístil do zadního rohu jeviště za zástěnu. Celá inscenace totiž stojí pouze na vyprávění aktérů rozmístěných na třech kovových konstrukcích vytvářejících jakási samostatná pódia – a když se na její monologickou povahu ještě divák nestihl naladit a nedostane šanci navázat kontakt s hercem, je těžké soustředit se na obsah Chmelařových slov.
Nejnovější inscenace Divadla NaHraně pro mě znamená dva objevy: až palčivě současného dramatického textu a hereckého potenciálu Matouše Zaha, který v roli Daveyho dostal nejvíce prostoru. Foto Divadlo NaHraně
Nejnovější inscenace Divadla NaHraně pro mě nicméně znamená dva objevy: až palčivě současného dramatického textu, který je i přesto, že se skládá téměř výhradně z monologů, schopen vytvořit napětí a v divákovi vyvolat silné emoce – a to zvláště při dobrém hereckém obsazení, čímž bych ráda upozornila na silný herecký potenciál Matouše Zaha.
Divadlo NaHraně – Gary Owen: Brutál. Překlad: Pavel Dominik, inscenační úprava: Jiří Š. Hájek a Anna Smrčková, režie: Jiří Š. Hájek, dramaturgie: Anna Smrčková, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Petra Krčmářová, produkce: Petra Spilková a Eliška Chmelíková, světla a zvuk: Jan Čapek a Jan Honeiser. Hrají: Hynek Chmelař, Matouš Zah, Ondřej Novák. Premiéra 1. 12. 2018 v Divadle Kampa. Psáno z představení 29. 1. 2019.
Komentáře k článku: Studie brutality v lidské duši
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
