Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Cirqueon: V divadle se má hrát, ne zkoušet

     

    Před několika málo dny – 2. února – bylo slavnostně v Ctiradově ulici číslo 6 v pražských Nuslích otevřeno Centrum pro nový cirkus – Cirqueon. Za popularizací tohoto divadelního proudu stojí především festival nového cirkusu Letní Letná, který byl založen v roce 2004 a navázal na průkopnické činy Ctibora Turby, akce a festivaly produkčního Jakuba Vedrala a Divadla Continuo a na Pražskou divadelní pouť přelomu osmdesátých a devadesátých let XX. století. Tento divadelní proud je nyní ještě víc známý díky úspěchu inscenace Rosti Nováka La Putyka.

    V nenápadném, malém dvoře bývalé textilní továrny se skrývá tréninkový prostor, určený především akrobatům a žonglérům z řad široké veřejnosti. Postupně by měl kromě již probíhajících kurzů a workshopů ožít také knihkupectvím a knihovnou odborné literatury, videopůjčovnou záznamů divadelních představení a přednáškami o novém cirkusu. Podnikl jsem výpravu do Nuslí a najít Centrum na adrese Ctiradova 6 nebylo tak složité, jak se zprvu zdálo, navigačním bodem se mi stal obchod s žonglérskými potřebami. Právě díky jeho majiteli Jakubu Vedralovi našel projekt Cirqueon prostory pro své nové sídlo. Sešel jsem se s produkčním Jiřím Sulženkem a ředitelem centra Davidem Kašparem, abych se o jejich činnosti dozvěděl víc. Probíhal právě kurz žonglování vedený Vaškem Jelínkem, který před několika lety absolvoval katedru alternativního a loutkového divadla DAMU a nyní vyučuje žonglování na katedře nonverbálního a pohybového divadla HAMU, a Adamem Jarchovským, členem žonglérské skupiny Kruhová parabola. Ze složení jejich žáků bylo patrné, že přijít se naučit žonglovat může skutečně každý – začátečníci i pokročilí.

    Která organizace stojí za vznikem Cirqueon Centra pro nový cirkus?

    Kašpar: Je to obecně prospěšná společnost Zahrada, ve které pracuji já s Jirkou Sulženkem a Marií Zemanovou.

    Sulženko: Od podzimu 2007 zajišťujeme program pražského Kulturního centra Zahrada na Chodově a zaštiťujeme také další menší komunitní projekty prezentované ve veřejném prostoru. A druhý stěžejní bod naší činnosti je právě vznik Centra pro nový cirkus. Do loňska jsme ještě produkčně zajišťovali produkce režisérského tandemu SKUTR (pozn. red. například inscenaci Černé na bílém v rámci festivalu Struny podzimu 2009, na niž kromě textu Johany Chylíkové vyšla na Nekultuře ještě recenze z pera hudební redaktorky Radky Hladíkové). Ti se teď vydali vlastní vlastní cestou.

    Kdy vás poprvé napadla myšlenka na takové centrum?

    Sulženko: Vzpomínám si, že když jsem byl před pěti lety na studijní stáži v Edinburghu, David mi posílal mailem romantickou představu s názvem Cirqueon, nakreslenými kroužky a velkým plánem.

    Kašpar: To je pravda. A ten plán se pomalu plní, ne?

    Sulženko: Plní se úplně přesně. Sice to vypadalo, jak když někdo načmárá v horečce, vypotí čtyři strany nějaké ideje, která se postupně ale naplňuje.

    V jaké fázi je projekt Cirqueon nyní?

    Sulženko: V tuto chvíli existují webové stránky www.cirqueon.cz, kde je adresář projektů a jednotlivců, kalendář pořádaných akcí a další informace. Pořádáme cirkusovou školku v KC Zahrada, což je kurz pro malé děti od pěti let, který se bude otvírat od září i zde v Centru pro nový cirkus.

    Kašpar: Také jsme se stali členy evropské sítě nového cirkusu Circostrada Network a právě tady otvíráme tři pravidelné kurzy jevištní akrobacie, závěsné akrobacie a žonglování. Kromě stálých kurzů děláme ještě jednorázové víkendové workshopy, kam zveme jako lektory zahraniční umělce, aby u nás předávali své dovednosti.

    Co je náplní pravidelných kurzů?

    Kašpar: Náplň kurzu žonglování je jasná. Co se týče jevištní akrobacie, výuku tvoří z velké části soubor balančních cvičení jako například jednoduché udržení stability ve stojce, což se ukazuje pro některé žáky jako problém. Zatím je větší zájem právě o jevištní akrobacii, protože ze závěsné mají zájemci strach. Zbytečně se obávají, že na ni „nebudou mít“, že spadnou a že na ni nejsou dost silní. Jevištní akrobacie je navíc pro ně lépe představitelná. Navíc díky tomu, že lektorka Katarina Rampáčková je zároveň choreografka, směřuje kurz k jevištnímu tvaru.

    Takže výstupem z kurzu jevištní akrobacie bude něco podobného inscenaci?

    Kašpar: No, inscenace je silné slovo. Jednotlivé cviky se jednoduše uplatňují v kontextu nějaké choreografie či situace, což je právě to, čemu se říká nový cirkus. Není to o pouhé prezentaci naučených dovedností, ale o umění jejich prostřednictvím promlouvat k publiku a nést jisté sdělení.

    Jak se v kontextu nového cirkusu zapojuje do jevištní tvorby závěsná akrobacie?

    Kašpar: Závěsná akrobacie se novým cirkusem stává v okamžiku, kdy vstupuje do jevištního tvaru. Pro představu v tom tradičně pojatém cirkusu nenajdeš šály. V závěsné akrobacii se používají většinou hrazdy a akrobatická čísla jako například salta se dělají ve velké výšce. V novém cirkusu bych akrobacii na hrazdě přirovnal spíše k tanci, kdy se nemusí jednat přímo o hrazdu. Může to být krychle, kruh, nebo okno. Žáci se na hrazdě učí cviky, které posléze uplatňují v určité situaci – například ve scéně z konkrétního příběhu.

    Proč se pouštíte do pořádání jednorázových workshopů?

    Kašpar: Víkendové dílny mají jednu velkou výhodu – můžeme do Prahy pozvat umělce nového cirkusu ze zahraničí. Na konec února například chystáme víkendový kurz závěsné akrobacie se specializací na vertikální lano pod vedením Stéphanie N’Duhirahe (École de cirque de Quebec a Ecole supérieure des Beaux-Arts de Genève) ze Švýcarska a Morgane Widmer (École superiéure des arts du cirque de Bruxelles) z Belgie. Jsou to absolventky cirkusových škol, vlastně magistry cirkusu, takže nám mají co předat. A právě proto dvoudenní intenzivní kurzy děláme, aby i zdejší lidé mohli načerpat zahraniční zkušenosti. Víkendové kurzy navíc můžou navštěvovat i herci nebo tanečníci, pro které je pravidelné chození v týdnu kvůli jejich pracovnímu vytížení nereálné.

    Komu jsou všechny vyjmenované kurzy určené?

    Kašpar: Kurzy jsou otevřené pro širokou veřejnost od šestnácti let výše, takže pro mladé lidi, ale i pro starší. Mohou přijít, vyzkoušet si, co by je zajímalo, a začít se učit. Za jeden semestr, ve kterém absolvují 19 lekcí, zaplatí 2 200 Kč. Samozřejmě je možné po dohodě do kurzů nastoupit i v jejich průběhu, podle čehož se pak cena snižuje. Víkendový intenzivní kurz o rozsahu 12 vyučovacích hodin přijde na 1 100 Kč.

    Kdo vaši činnost podporuje?

    Kašpar: Jsme podporováni Magistrátem hlavního města Prahy a Ministerstvem kultury s tím, že bohužel letos podpora finančně poklesla. Cože je především kvůli nedostatku financí v rozpočtech obecně, než že by o naši činnost neměli zájem.

    Sulženko: Podali jsme dva granty, přičemž jeden byl určený na provoz a ten jsme nedostali, protože grantová komise odmítla podporu otevření nového prostoru ve prospěch divadelních premiér a jednorázových divadelních projektů. To samozřejmě respektujeme a chápeme. Jen bychom rádi upozornili na to, že investice do nových premiér je obecně dobrý krok, ale v době krize je prozíravější investovat do zázemí, aby umělci měli kde trénovat, kde pracovat, kde tvořit. Naproti tomu premiéry se za malé peníze zdárně dotáhnou do své realizace, jednorázový projekt po naplnění cíle skončí a vzniklé inscenace se nedočkají většího počtu repríz. Kdežto my zde budujeme trvalé zázemí. Náš prostor je otevřený celoročně a je na zvážení, co je efektivnější.

    Kromě zmíněného úspěchu dnes již všeobecně známé La Putyky, alespoň v pražském divadelním prostředí, navazujete na zavedený festival nového cirkusu Letní Letná.

    Sulženko: My jsme s ním personálně propojeni. Ředitelkou KC Zahrada je totiž Eliška Vinařová, která do konce loňského roku byla i ředitelkou Letní Letné. Současně naše Centrum nového cirkusu vzniká v úzké spolupráci s Ondřejem Cihlářem, dramaturgem Letní Letné. Naše produkční Šárka Maršíková stojí za doprovodným programem tohoto festivalu v podobě Open Stage určené žonglérům, akrobatům a artistům různého druhu. Navíc právě Letní Letná má největší podíl na popularizaci žánru nového cirkusu. Samozřejmě bychom neměli zapomenout na Divadlo Continuo, Jakuba Vedrala a jejich aktivity, kteří s ním začínali. Nicméně lví podíl má právě Letná.

    Nepočítáte s tím, že byste tvorbu ve vašich kurzech prezentovali právě tam?

    Sulženko: Samozřejmě, to by byl ideální výstup. Doufáme, že zde vzniknou inscenace, které se tam posléze budou prezentovat. Protože s hraním v našem prostoru je problém v tom, že nemáme tolik místa, a tak můžeme pozvat pouze komornější publikum. Rozhodli jsme se proto určit svá vystoupení v tomto prostoru především odborné veřejnosti, ale představení nemůžeme otevřít široké veřejnosti, protože na to nemáme kapacitu.

    Takže Centrum pro nový cirkus je určeno kromě kurzů a workshopů k přípravě inscenací, nikoliv k jejich hraní?

    Sulženko: Přesně tak. Nejsme a nechceme být divadlem ve smyslu divadelní budovy. U nás v Čechách se totiž ve většině divadel v jednom prostoru zkouší inscenace a následně se zde hraje. V zahraničí je dobrým zvykem, že inscenace vznikají jinde, než se hrají. Přijde mi vždycky absurdní, že jsou u nás zkoušením inscenací divadla zablokována na týden, čtrnáct dnů, či dokonce déle. To nemá smysl. V divadle se má hrát a zkoušet se má ve zkušebně. 

    rozhovor byl pořízen 4. února 2010 v Cirqueon Centrum pro nový cirkus, Ctiradova 6, Praha – Nusle


    Komentáře k článku: Cirqueon: V divadle se má hrát, ne zkoušet

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,