Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Ruský Macbeth na letišti uvězněný

    Soubor Spitfire Company, který je v posledních letech spojován především s tanečními a pohybovými inscenacemi, uvedl v Paláci Akropolis činoherního Macbetina. Inscenaci však spíše než text charakterizují výrazná vizuální složka, stylizace a fyzické herectví.

    Macbetin

    Orgie na „královském“ dvoře v inscenaci Macbetin; vpravo představitel titulní role Jiří Štrébl FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Příběh našeho bohatýra Macbetina se odehrává na letišti (sedí zhroucený na lavičce, snad těsně před svou emigrací, porážkou, chcete-li). Zde nachází to správné místo a čas, aby mohl rekapitulovat. A zároveň být stíhán Erinyemi (třemi Shakespearovými čarodějnicemi). Na obrovských letištních televizích se objevují informace o jeho únosu. Paralelně se tak na scéně odvíjí dvě roviny – seškrtaný Shakespearův Macbeth a polofiktivní, mediálně i umělecky zpracovaný příběh Vladimira Putina (nebo spíše odkazy na válku v Čečensku, Majdan a podobně). První je zprostředkováváno především ústy a pohyby Jindřišky Křivánkové a Jiřího Štrébla (oba jsou snad záměrně toporní, loutkovití), druhé je podáváno vizuálně, skrze videa – zpravodajství pouštěné v čekací hale. Obě tyto části pak občas propojují proměnlivé reklamní poutače.

    Petr Boháč před premiérou uvedl, že nechce vytvořit inscenaci o Putinovi, spíše si zvolil postavu (jakéhokoli) diktátora jako záminku pro rozbor fenoménů ironie a manipulace. Divák však nemůže předkládané odkazy na ruského politika tak snadno ignorovat, stěží se oprostí od porovnávání s realitou. Navíc nestačí, aby režisér jen předkládal, musí také interpretovat, příjemce dovést k poznání (tedy s ním manipulovat!). A to, zdá se, nekoná. Manipulace je zřetelná pouze v motivu tyrana, kterého ovládá žena, čarodějnice, osud (nebo jen chtíč po čemkoli). A samozřejmě si ji spojujeme s reklamními billboardy. Ironie zde také nacházím pomálu a je otázkou, zda někdy není spíš jen bezzubým výsměchem. Nejčastěji funguje ve vztahu Shakespeare a „propagace“ (Birnamský les, jenž se vydal na cestu, je znázorněn jako reklama na voňavé stromečky).

    V jednom okamžiku by mohly být účelné i společenské a divadelní odkazy, ale není tomu tak. A myslím, že právě nefunkčnost scény sebevraždy Lady Macbeth objasňuje neúspěch celé inscenace. Křivánková v letištní kuřárně šňupe kila kokainu – samozřejmě se k této činnosti musí svléknout –, na obrovských televizích je pouštěn záznam, kde Anna Netrebko zpívá patřičnou scénu z opery Macbeth… Pojítek a vjemů (a přiznávám, že v tomto okamžiku i ironie režiséra) je zde v krátkém časovém úseku přespříliš a divák v boji s představením selhává. Navíc se umělecká skupina Spitfire Company nedokázala vzdát toho, v čem jsou opravdu dobrá – fyzického divadla. Tanečníci Tereza Havlíčková, Klára Alexová, Lukáš Šimon, Marek Menšík ovšem ještě víc narušují už tak křehkou strukturu (a vyznění) inscenace. Jejich orgie – sexuální i gurmánské – lze považovat za divadelní vrchol produkce, ale záměrem inscenátorů to jistě nebylo.

    Macbetin nenaplnil má očekávání. (A přiznávám, že jsem je měla veliká, protože v projektech Svět odsouzencův i ČEZko Forever Boháč s textem pracoval mistrovsky.) Chybou je jistě přecenění divákovy (mé) schopnosti sledovat a propojit si dva syté paralelní příběhy. Navíc když prim hraje vyprecizované vizuálno.

    Macbetin je první částí trilogie inspirované Shakespearem – režisér Petr Boháč má v úmyslu pokračovat inscenacemi à la Romeo a Julie a Hamlet. Snad při dalších modernizacích a aktualizacích nalezne větší rovnováhu.

    Spitfire Company – Petr Boháč, William Shakespeare: Macbetin. Režie Petr Boháč, výprava Lucia Škandíková, hudební spolupráce Matouš Hekela. Premiéra 3. října 2015 v Paláci Akropolis.


    Komentáře k článku: Ruský Macbeth na letišti uvězněný

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,