Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Příloha

    Máme aktuálně respekt zvnějšku i uvnitř našeho stavu

    Rozhovor s Jiřím Hromadou, čtvrtým a stávajícím prezidentem Herecké asociace (od roku 2011)

    Jiří Hromada

    Jak se vám jeví současná úroveň – a v souvislosti s ní i společenská prestiž – českého divadla a také jeho tvůrčích interpretů?

    Nemyslím si, že by klesala úroveň herecké profese. Prestiž českého divadla je přímo spojena s prestiží českého publika. V regionech působí tzv. kamenná divadla – to je ta potřebná síť, kterou se snažíme udržet. V Praze je polovina kamenných a polovina těch, které vystupují v alternativních prostorách. Povzbuzuje mne, že i tyto soubory dokážou žít bez dotací a tvoří, ba dokonce inspirují.

    Po revoluci, poté, co přešla euforie spojená s tím, jak se herci angažovali spolu se studenty, rapidně poklesla návštěvnost divadel – lidé realizovali to, co jim bylo odepřeno, především cestování. Začalo upadat také ochotnické divadlo, které u nás mívalo ohromnou základnu. Mám radost, že v posledních letech je amatérské divadlo opět životaschopné. Lidi se přejedli pitomých televizních seriálů a vracejí se do divadel – nejen do hlediště, ale i na jeviště. Jiráskův Hronov, tradiční přehlídka ochotnických souborů, je toho zřejmým důkazem.

    První, do čeho jsem se pustil po nástupu do funkce v říjnu 2011, bylo, že jsem navštívil všechna česká a moravská divadla. Setkal jsem se s hereckými soubory i jejich vedením. Snažil jsem se zhlédnout co nejvíc představení a komunikovat s diváky. Očekával jsem stav regionálních divadel spíše letargický. Byl jsem ale mile nadšen; zažil jsem skvělé večery. Ze všech setkání jsem si odnesl zásadní pocit: lásku k divadlu.

    Přitom situace herců (a samozřejmě i pěvců a tanečníků) mimo Prahu, je nezáviděníhodná. Dvacet tisíc hrubého v průměru, malá až žádná šance přilepšit si na reklamách, televizních seriálech, v dabingu nebo v rozhlase. Skoro žádná možnost zájezdových představení, což souvisí s tím, že se z ekonomických důvodů „zeštíhlují“ soubory. Všichni hrají ve všem, dvojáky se zdaří sporadicky (pro vysvětlení: početnější soubor je schopen nastudovat dvě premiéry souběžně). Ale! Přijedete třeba do Uherského Hradiště, do Českého Těšína nebo do Pardubic a zjistíte, že divadlo je prakticky stále vyprodané, a taky to, že diváci SVÉ herce milují. Oprávněně, protože herci na jevišti odevzdávají maximum. V naprosté většině je to poctivé, krásné divadlo. Chce se mi říct divadlo tradiční, ale ono je moderní, žije s dobou, tradiční zůstává vztah herců – i diváků – k němu.

    Divadelním ředitelům, s nimiž se setkávám, říkám: Jste anděl strážný, který roztáhne křídla nad souborem a chrání ho! Herce nesmí zajímat, že máte problém s financemi nebo s radními, že je tu nějaká politika. Herec musí přijít do divadla a soustředěně pracovat na své roli, na inscenaci – samozřejmě v kontextu toho, co se venku odehrává –, ale vy ho musíte chránit! Jsme na jedné lodi, můžete být odvolán ze dne na den a přijde někdo jiný, ale pokud bude mít váš soubor prestiž a diváci budou chodit, bude mnohem složitější vás odvolat… V Uherském Hradišti, například, mají přes osm tisíc předplatitelů; to je víc než v pražském Národním divadle. Nebo když se v nominacích na Ceny Thálie objevují pravidelně herci z některých oblastních divadel, tak to taky o něčem svědčí.

    Prestiž našeho divadla je u diváků vysoká. Obávám se ovšem, že klesá – a to vlivem neviditelné ruky trhu – u zřizovatelů. Z leckterých setkání s nimi, ať už jde o představitele měst, nebo hejtmany, jsem vyrozuměl, že by své divadlo nejraději viděli bez stálého souboru, jako prostor, kam budou zajíždět celebrity z Prahy a kde se budou pořádat plesy a podobné akce, na kterých se oni budou moci ukázat a kde budou moci dělat předvolební kampaně. Přímo hrůzu mívají z toho, že by si divadlo dovolilo kritizovat je z jeviště za to, jak nakládají s lidmi a s penězi, jakou politiku dělají. (Nedávný příklad ústeckého Činoherního studia je v tomto ohledu přímo čítankovy.)

    Jaký význam přikládáte Herecké asociaci v kontextu českého divadelnictví, potažmo kultury vůbec, a jak Herecká asociace přispívá k postavení výkonných dramatických umělců ve společnosti a k rozvoji našeho divadla?

    Herecká asociace má a bude mít takové postavení a takovou prestiž, jakou jí dá její členská základna – herci, jevištní výkonní umělci. Ve světě kolem nás je dnes zcela přirozené, že herecké organizace jsou současně profesní organizace (které hájí úroveň „řemesla“) a odborové organizace, pečující o pracovní podmínky svých členů. V tomto ohledu jsme se, zejména v prvních letech, setkávali u kolegů s určitým despektem, protože všichni si pamatovali povinné Revoluční odborové hnutí, které rozdávalo kolekce, případně přispívalo na rekreaci. Nemáme tu dlouhou tradici jako třeba Američané, kde jsou v odborech všichni herci. Když si americká herecká organizace něco umane, tak prostě přes to nejede vlak… Takové postavení bych si pro Hereckou asociaci přál.

    Nejslabší skupinou umělců jsou takzvané OSVČ, tedy i herci na volné noze. Pokud jde o členy hereckých souborů divadel, v nichž fungují naše základní organizace, tak těm může Herecká asociace pomáhat například při uzavírání kolektivních smluv se zaměstnavateli. Když však jde třeba o dabing a máme se postarat nejen o to, aby neklesaly honoráře, ale především aby neutrpěla úroveň profese, nemůžeme v zájmu umělců konat přímo, protože bychom byli nařčeni z organizování kartelové dohody. V tomto kontextu má Herecká asociace naprosto nezastupitelný význam – protože se zastává důstojnosti herecké profese. Herec sám nemůže šéfovi studia vyhlásit vzpouru, aniž by ho to stálo další práci, další příležitosti. S veřejnoprávními institucemi má Herecká asociace uzavřené smlouvy, kde jsou jasně určena pravidla hry. U soukromých subjektů je naprosto nezbytná solidarita herců. Bez ní je i Herecká asociace bezzubá.

    Co od Herecké asociace očekáváte jednak ve vztahu k institucím, jednak ve vztahu k jejím členům, případně ostatním dramatickým umělcům?

    Prakticky napomáhat přijetí absentujících zákonů – zákona o kultuře či zákona o veřejnoprávních institucích – a novelizaci autorského zákona, který je u nás alibistický, takže se o něj umělci jen obtížně mohou opřít. Ministra kultury se snažíme podpořit, aby se rozpočet kultury konečně přiblížil k vysněnému jednomu procentu ze státního rozpočtu a aby se vícezdrojové financování divadel stalo brzy skutečností.

    Od loňského jara jste prvním prezidentem Herecké asociace zvoleným přímo valnou hromadou, nikoli prezidiem. Váš mandát je tedy silnější a navíc i delší – čtyřletý namísto dvouletého. Co považujete za nejpodstatnější úspěchy během svého dosavadního šéfování?

    Herecká asociace se za poslední roky zviditelnila. A to nejen mediálně, ale především viditelnými aktivitami.

    Vytvořila se pevná vnitřní struktura a Herecká asociace se zprofesionalizovala. Diskutujeme v médiích. Vedle webových stránek jsme získali pravidelný prostor v Divadelních novinách, pro mladou generaci jsme vytvořili asociační profil na facebooku.

    Účastníme se jednání celosvětové federace herců (FIA), jíž jsme od založení členy a která nás podporuje a inspiruje svými zkušenostmi, dokážeme být silným partnerem státním institucím, podílíme se kvalifikovaně na přípravě právních norem. Máme zastoupení v institucích, které rozhodují o podpoře i oceňování herecké práce – jednak v grantových komisích, jednak v porotách, například u Novoměstského hrnce smíchu, kde oceňujeme mladé talenty, nebo u dabingových Cen Františka Filipovského, kde odměňujeme za celoživotní tvorbu.

    A pochopitelně mě těší, že se nám daří držet špičkovou úroveň Cen Thálie. Velice si vážím toho, že jsme pro ně našli dlouhodobého marketingového partnera. Díky Peteru Kovarčíkovi a jeho firmě Czech Teleaxis nemáme problém financovat nákladné výjezdy porotců i závěrečné vyhlašování v Národním divadle. Rýsuje se i jeho finanční podpora vlastní činnosti Herecké asociace. Tím se mně jako prezidentovi velmi uvolňují ruce, abych se mohl věnovat další práci ve prospěch divadelníků a nemusel se starat o hledání sponzorů. To nám umožňuje poskytnout členům Herecké asociace právní poradnu zdarma, sociální podporu potřebným a péči o seniory. Velkým snem mých předchůdců (i mým) je domov pro výkonné umělce v důchodovém věku. S Nadací Charta 77 je aktuálně vytvořen projekt Domu čtyř múz. V Praze 6 započne rekonstrukce tří domů, které se (pevně věřím) podaří v domov pro seniory přeměnit. Bude to náročné a nebude to hned – ale nastartování takovéhoto perspektivního projektu by bylo pěkným dárkem herecké rodině od Herecké asociace po pětadvaceti letech jejího života.

    • Autor:
    • Publikováno: 5. února 2015

    Komentáře k článku: Máme aktuálně respekt zvnějšku i uvnitř našeho stavu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,