Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Jan Wolf: Rád bych snížil…

    Na konci listopadu se stal novým pražským radním pro kulturu Jan Wolf. Byl zvolen do zastupitelstva za Trojkoalici, konkrétně za stranu KDU ČSL, kterou vedl do voleb jako předseda její pražské organizace. Už rok je také poradcem ministra kultury Daniela Hermana.

    Wolf-TROJKOALICEbannery14-343-2

    Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou, podnikal jako majitel reklamní a tiskové agentury. Je starostou Orelské jednoty v Praze 1, příznivcem a podporovatelem fotbalového klubu Bohemians, hrál závodně basketbal. V následujícím rozhovoru se dotýká i aktuálních témat pražského divadelního provozu, jako je situace Divadla Na zábradlí, které dostalo výpověď z velkého foyeru, nebo dočasné působení Státní opery Praha v Hudebním divadle Karlín.

    V polovině prosince jste se chystal vyjednat s Egonem Kulhánkem, ředitelem Hudebního divadla Karlín, aby Státní opera mohla hrát na jeho scéně. Podařilo se vám to?

    Pan ředitel s tím žádný zásadní problém nemá. Vše je tedy o dohodě a samozřejmě technických možnostech a potřebách obou scén.

    Jak to bude prakticky? Státní opera si bude pronajímat Hudební divadlo Karlín?

    Ano. Státní opera bude platit divadlu nájem i technické zázemí za ty dny, které v divadle stráví. Je to standardní věc.

    Kdy by měla začít rekonstrukce?

    Pokud vše dobře dopadne a výběrová řízení na ministerstvu kultury proběhnou bez komplikací, mělo by se jednat o dvě sezony 2016/17 a 2017/18. S rekonstrukcí by se tedy mohlo začít za rok a půl.

    Státní opera Praha (dříve Nové německé divadlo /po otevření r. 1880/, Německá opera /v době 2. svět. války/, po 2. světové válce Divadla 5. května, od r. 1949 Smetanovo divadlo a od 1. 4. 1992 Státní opera Praha). FOTO archiv

    Státní opera Praha (dříve Nové německé divadlo /po otevření r. 1880/, Německá opera /v době 2. svět. války/, po 2. světové válce Divadlo 5. května, od r. 1949 Smetanovo divadlo a od 1. 4. 1992 Státní opera Praha). FOTO archiv

    Uvažujete ještě o nějaké další spolupráci pražského magistrátu a ministerstva kultury? Několikrát se jednalo o tom, že by magistrát mohl pomoci ministerstvu financovat Národní divadlo nebo alespoň Státní operu.

    Národní divadlo by mělo být financováno ze státního rozpočtu. Ministerstvo kultury spravuje jeho čtyři divadelní domy, zatímco Praha má deset divadel – příspěvkových organizací a k tomu ještě obecně prospěšné společnosti.
    Na určitých projektech se však podílet budeme. Pomůžeme například financovat opravu historického letenského kolotoče, který je ve správě Národního technického muzea. Je to nejstarší kolotoč v Evropě, z roku 1892. Toto unikátní technické dílo bude rekonstruováno společnými prostředky. Ministerstvo kultury zaplatí většinu financí, Praha přispěje na rekonstrukci koní a zbytek dofinancují soukromí sponzoři.

    Říkal jste, že Praha má svých divadel – příspěvkových organizací dost. Vy jste měl v programu jejich transformaci. Máte už nějakou představu harmonogramu nebo způsobu transformace? Budete se držet toho materiálu, který připravil váš předchůdce, radní Václav Novotný?

    Nechtěl bych se úplně řídit podkladem, který připravil pan inženýr Novotný. Mám svou vlastní představu. Přikláním se spíše k postupné transformaci, nejsem zastáncem razantních variant, že by se do tří nebo čtyř let všechna divadla transformovala. Neumím si však přestavit, že by bylo transformováno Hudební divadlo Karlín, nebo Divadlo na Vinohradech. To v žádném případě. Dobrým příkladem transformace je Činoherní klub. Na Divadlo Archa, které také prošlo transformací, se v nebližší době podívám podrobněji, zejména co se týká financování.

    Kdyby se nám podařilo za čtyři roky transformovat čtyři divadla, bude to dobrý výsledek.

    Která by to měla být? Máte představu, která jsou pro transformaci vhodnější?

    Ještě jsem se nesešel se všemi řediteli, proto bych nerad říkal něco dopředu. V současné době se zaměřuji především na technickou stránku věci. Úkolem radního pro kulturu je, aby bylo Pražanům umožněno chodit do divadla a hercům, aby hráli. Obě strany by tak měly být spokojeny.

    Jeden z mých hlavních cílů letošního roku je konečně zahájit rekonstrukci Divadla pod Palmovkou, které bylo zničeno povodní. Už rok se mohlo opravovat, ale, pro mě z nepochopitelných důvodů, docházelo ke zbytečným průtahům. Jsem rád, že se nám podařilo celou záležitost opět rozhýbat. Rada koncem prosince rozhodla o vyloučení jednoho z uchazečů o rekonstrukci, když se neodvolá, tak bychom vyhlásili vítěze soutěže a přestavba by mohla začít. V ideálním případě by Divadlo pod Palmovkou mohlo být opět na své domovské scéně v Libni v sezóně 2015/2016.

    Divadlo na Vinohradech. FOTO archiv

    Divadlo na Vinohradech. FOTO archiv

    Vrátím se ještě k pražským divadlům – příspěvkovým organizacím. Radní Novotný předložil a tehdejší rada schválila nový způsob hodnocení těch scén, respektive jejich ředitelů. Chcete v tomto směru pokračovat?

    Určitě to má svůj význam. Ale musíme samozřejmě, vedle kvality představení, přihlédnout i k dalším věcem. Například k vytíženosti divadla, návštěvnosti, vedlejším doplňkovým činnostem jako jsou restaurace, prodeje a podobně. V tomto směru nyní dobře funguje vinohradské divadlo, které vyčlenilo pokladny mimo hlavní budovu – to je velmi vstřícný krok pro návštěvníky. Kdyby takto pokračovala i další divadla, bylo by to fajn. Samozřejmě se to musí vyplatit jak finančně, tak marketingově.

    Hodnocení ředitelů tedy určitě není špatné, to dobré využiji, ale ne vše, co v tom materiálu je, bych chtěl přijmout.

    Až dosud se právě hodnotily jen ty ekonomické ukazatele. Ale dlouhá léta se mluví o tom, že právě ta příspěvková divadla jsou trochu moc kamenná nebo hrají tituly, které spíš sluší komerčním, bulvárním scénám.

    Je to, jak říkáte. Hodnocení umělecké stránky bude nezbytné. Na druhou stranu, když se podíváte na divadlo ABC, které hrálo i za první republiky, za Voskovce a Wericha v podstatě jenom komedie, tak asi nebudeme chtít, aby ABC hrálo nějaké kusy, které by byly více určeny jinak kulturně vzdělanější obci než běžné veřejnosti. Tedy jinému divákovi. Každé divadlo má své specifické zaměření, proto nemůžeme všechna divadla hodnotit podle stejných pravidel, musíme ke každému přistupovat individuálně.

    Něco jiného je, jestli má divadlo vlastní soubor, jak je kvalitní, jaké má možnosti, na to je mnoho pohledů. Chodí-li někdo z námi zřizovaného divadla hostovat jinam, je to i pro Prahu dobrá vizitka, ale zase to nemůže být tak, že hraje v našem divadle dvakrát do měsíce a zbytek hostuje na jiných scénách.

    Divadlo ABC. FOTO archiv MDP

    Divadlo ABC. FOTO archiv MDP

    V divadle ABC ovšem byla za první republiky soukromá scéna. Voskovce a Wericha nefinancovalo město. V tom je ten rozdíl.

    V Praze, za první republiky, byly většinou divadelní scény soukromé. Rozumím tomu, co říkáte. Na druhou stranu si ta divadla stále nesou nějakou tradici. Rokoko má svoji historii, trochu do muzikálu. Takže můžeme těžko chtít, aby se v Rokoku hrála Maryša. Když jsem hovořil například s panem ředitelem Štěpánkem z Divadla Komedie, který naopak tyto klasické kusy uvádí, tak říkal, že jejich návštěvnost je trochu horší. Je to logické. Ovšem i tyto kusy je třeba dávat, aby si i náročnější divák mohl vybrat. Abychom nebyli zahlceni pouze muzikály a lehkými komediemi. Slyšel jsem také ředitele Národního divadla, jak říkal, že představení Sluha dvou pánů je na x měsíců dopředu vyprodáno, že by prodal dvojnásobný počet vstupenek, ale že by tu Národní divadlo mělo být také od toho, aby uvádělo nové kusy, aby mělo kvalitní repertoár.

    K tomu by měla vést transformace, aby divadla ukázala, jak jsou schopna se o sebe postarat. Aby zvolila takový repertoár, jaký jim bude přinášet výsledky, které pak budou v hodnocení zahrnuty. Ředitelé by také měli být podle toho odměňováni, aby měli nějakou motivaci, jako je to zvykem v soukromých firmách. Kritéria hodnocení musí být transparentní, poctivá a dobře srozumitelná. Určitě to nikdy nebude na sto procent objektivní, ale v rozumné míře se nám to snad podaří.

    Uvažujete o tom, že byste zmenšili počet divadel, které město financuje?

    Z těch aktuálně deseti, které máme ve vlastnictví, bych rád snížil jejich počet na šest. Ty o. p. s. jsou v podstatě přechodem do soukromé sféry. Není obhajitelné, aby město mělo deset vlastních scén. Když se podíváte do zahraničí, a to jsou často i daleko větší města s větším počtem obyvatel, tak buď tam nemají vůbec žádná městská divadla, nebo se bavíme o třech, o čtyřech scénách.

    Mamaison Suite Hotel Pachtův Palác Prague - Mamaison Suite Hotel Pachtuv Palace. Divadlo Na zábradlí sídlí v pravé části budovy. FOTO archiv

    Mamaison Suite Hotel Pachtův Palác Prague – Mamaison Suite Hotel Pachtuv Palace. Divadlo Na zábradlí sídlí v pravé části budovy. FOTO archiv

    Od poloviny prosince řešíte výpověď Divadla Na zábradlí z foyeru. I když je prostor stavebně součástí divadla, patří majiteli sousedního Pachtova paláce, společnosti Ott Properties a divadlo si ho od restitucí v polovině devadesátých let musí pronajímat. Se ztrátou foyeru by divadlo přišlo i o hlavní vstup do sálu. Posunulo se v té věci něco?

    V prosinci se setkali vlastníci Pachtova paláce a zástupci Divadla Na zábradlí. Byl jsem v zahraničí a té schůzky jsem se nezúčastnil. Společnost Ott Properties, vlastník těch 50 m2 foyeru jej nechce prodat. Tvrdí nám, že prostor potřebuje pro své podnikatelské účely.

    V polovině prosince jste říkal, že vlastník Pachtova paláce nabídl výměnu za parkovací místa, případně povolení vytvořit si hlavní vchod do hotelu, který v něm provozuje, z ulice Elišky Krásnohorské. O tom se také jednalo?

    Překvapilo nás, že toto na posledním jednání již nepadlo. My jsme řekli, že bychom rádi daný prostor vykoupili, případně zvýšili nájem. Vlastník však řekl, že nemá zájem. U toho zůstalo. Další jednání bude kolem desátého ledna. Optimální varianta by byla prodloužit nájemní smlouvu o rok. Rádi bychom minimálně do konce sezóny tento prostor udrželi, jsme samozřejmě ochotni nájemci zaplatit i více. Věřím, že se s vlastníkem domluvíme ku prospěchu divadla. Když ne, budeme se snažit vytvořit takové prostředí ve zbylých částech domu, aby to vyhovovalo jak divadlu a hercům, tak návštěvníkům této scény. Jinak by se musela vytvořit krizová varianta dalšího fungování divadla: zastřešení atria a vstupu do hlavního sálu přes dvůr.

    Ondřej Vetchý Jan Potměšil, poradci pro kulturu. FOTO (ze setriálu Eden) archiv

    Ondřej Vetchý a Jan Potměšil, poradci pro kulturu. FOTO (ze seriálu Eden) archiv

    Primátor měl svého času svůj poradní sbor pro kulturu, radní Novotný se hodně opíral o odborníky z Divadelního ústavu a z DAMU. Kdo bude v otázkách divadla radit vám?

    Dobrou zkušenost s poradními sbory mají na ministerstvu kultury. Pan ministr má kolem sebe na každý obor kultury dva i více zástupců, kteří jsou přirozeně respektováni ve svém oboru. Já bych chtěl postupovat obdobně. Už jsem oslovil například Ondřeje Vetchého nebo Jana Potměšila, aby byla zastoupena soukromá divadla i o. p. s., což je například Činoherní klub. Na živou kulturu a balet si umím představit například zástupce z ministerstva kultury. Takto budu postupovat ve všech oborech kultury, včetně městské galerie, knihovnictví a muzejnictví.

    Už jste se stačil seznámit se svojí grantovou komisí a její prací? Budete ji nějak radikálně obměňovat? A chystáte nějaké změny v oblasti víceletých grantů?

    Granty pro rok 2015 jsou hotové, komise má tříleté volební období, které bude končit letos v dubnu. Spíše budu sledovat, zda si členy, kteří již v komisi jsou, v ní nadále ponechám. Určitě však k nějaké výměně dojde. Budu velmi sledovat, aby nedocházelo ke střetu zájmů. K podpoře, ne třeba přímo osobních zájmů, ale také skupin, se kterými ti lidé fungují. Tím ovšem neříkám, že když vyberu kvalifikovaného člověka, který je – viz Ondřej Vetchý z Činoherního klubu – takže pak nebude moci Činoherní klub nic dostat. To také není úplně možné. Určité sympatie tam asi budou zastoupeny vždy, ale je třeba to pohlídat. A navíc – jak by to mělo být v politice běžné, aby daný člověk, který je v komisi, případný střet zájmů oznámil. V takovém případě by se asi měl zdržet hlasování nebo se vůbec neúčastnit rozhodování týkajícího se daného segmentu, ve kterém střet nahlásil.

    V kulturním programu Nákladového nádraží Žižkov účinkovalo mj. Divadlo Letí. FOTO archiv

    V kulturním programu Nákladového nádraží Žižkov účinkovalo mj. Divadlo Letí. FOTO archiv

    Pražský magistrát a ministerstvo kultury chystají také spolupráci na proměně Nákladového nádraží Žižkov na kulturní centrum… Co se bude dít tam a v jakém časovém horizontu?

    Chystá se pracovní skupina, jejímž členem budu zřejmě i já. Z magistrátu bychom měli být dva, ještě Matěj Stropnický. Další zástupci by měli být z ministerstva kultury, a protože jde o majetek Českých drah, tak i někdo za České dráhy a myslím, že i zřejmě za ministerstvo dopravy. Záměr je bohulibý. Pro Matěje Stropnického je to priorita. Chce staré sklady, které jsou enormních rozměrů, nabídnout různým kulturním zařízením – muzeím, galeriím, případně na nějaké další obdobné využití.

    Zamýšlený projekt Nákladového nádraží Žižkov jako kulturního centra tedy platí?

    Budou-li na to peníze, tak určitě platí. Stěžejní je prvotní investice, která bude záležitostí NFA – Národního filmového archivu. Ten již má připravených 700 milionů korun na rekonstrukci. Stará budova NFA se, dle mých informací, opravovat již nebude a tyto finanční prostředky by se použily na přestavbu čelní části Nákladového nádraží v místech hlavní tečny ulic Želivského a Olšanská. Ve spodních prostorech by měla vzniknout malá kina – multikino klubového charakteru, nahoře by bylo zázemí včetně archivu. To by měla být první vlaštovka, která by pak následně nastartovala i výstavbu dalších objektů.

    Uprostřed areálu jsou koleje a už jsem hovořil i s ředitelem NTM, že bychom tam mohli vytvořit výstavy lokomotiv, vagonů a obdobných zařízení technologického charakteru.

    Nákladové nádraží Žižkov patří celé Českým drahám?

    Ano, areál patří Českým drahám. Možná, že zadní část patří developerům. Nevím to úplně přesně. Objekty stoprocentně patří Českým drahám.

    Výstaviště přebíráme od společnosti Incheba k 1. 1. 2015. FOTO archiv

    Výstaviště přebíráme od společnosti Incheba k 1. 1. 2015. FOTO archiv

    Hodně jste při svém jmenování mluvil o areálu Výstaviště. Jak ta situace vypadá tam a na jaké investice je město připraveno?

    Výstaviště přebíráme od společnosti Incheba k 1. 1. 2015. Od poloviny listopadu přejímá technické podklady areálu naše stoprocentně vlastněná společnost Rozvojové projekty Praha, a. s. (RPP). Na Radě jsme vyměnili dozorčí radu RPP, následně dozorčí rada vyměnila představenstvo. Rekonstrukce představenstva je tak na 80%. Předsedou byl zvolen Martin Kala, což je ekonomický náměstek nemocnice pod Petřínem, člověk, který se dlouhá léta zabývá ekonomickými procesy. V představenstvu jsou většinou lidé z oboru výstavnictví, kteří budou sledovat obchodní část projektu, aby ze začátku nebylo Výstaviště ztrátové. Investice budou velké a to jen do technických záležitostí. To se vůbec nebavíme o rekonstrukci Průmyslového paláce nebo revitalizaci Výstaviště jako takového. První minimalistické odhady říkají, že rekonstrukce by měla stát kolem dvou miliard korun. Na to Praha dnes peníze nemá. Budeme muset vymyslet postupné kroky. Jeden z prvních, které bych rád prosadil, je odstranění plotu kolem Výstaviště, aby se zpřístupnilo a propojilo Výstaviště s pražskou stromovkou. Nejdříve musíme zjistit stav jednotlivých staveb, jako je třeba Pyramida, která je v katastrofálním stavu. Některé objekty se budou muset zavřít úplně. Něco se možná bude muset zbourat.

    Existuje studie na revitalizaci Výstaviště, která obsahuje pět zón, jako je kulturní, výstavnická, sportovní a podobně. I zde bude potřeba najít finance. A to nevidím úplně optimisticky. Rada hlavního města se opravdu snaží hodně šetřit na výdajové stránce. Ale může to být i pozitivní. Například společnosti vlastněné městem někdy investují peníze do nesmyslných marketinkových projektů a PR a je myslím daleko smysluplnější, aby je investovali do majetku města. Ať primárně naše společnosti investují do sportu, do pražské kultury, do Výstaviště. Z mého pohledu je to nejlepší reklama, kterou si mohou udělat. Ať visí všude Pražská plynárenská, Pražská energetika, Pražské služby a podobně. To je v pořádku. Ale ať to jde do majetku města a ne do nějakých projektů, které mohou být i pochybného zaměření.

    Chválíte koncepci proměny Výstaviště, která vznikla za minulé politické reprezentace. Přitom jste radikálně proměnili dozorčí radu i představenstvo firmy, která k realizaci toho projektu vznikla. Proč?

    Tohle je spíš politická věc. Když chci něco udělat, potřebuji tam mít spolupracovníky, kterým věřím, a o kterých jsem přesvědčen, že budou sdílet můj pohled na věc. Dozorčí rada byla zeštíhlena z šesti na čtyři členy. Dva zástupce má ANO a po jednom ČSSD a Trojkoalice. Stejně tak je to v představenstvu, tam jsou jen odborníci, ale nominovaní danými politickými stranami. Já jsem s tímto složením velmi spokojen.

    Máte v rámci pražské kultury nějaký plán, projekt, něco, na čem vám obzvlášť záleží a považujete to za svoje dítě?

    Když vidím v jakém stavu je Výstaviště, tak když se nám ho podaří dát po té džungli, která tam byla, dohromady jen z 50%, tak na to budu hrdý a pyšný. Odstranění plotu by byl první krok. A to jsem ještě nezmínil jednu záležitost, která nespadá úplně do mého resortu, a to je Šlechtova restaurace v pražské stromovce. Ta by se po mnoha letech měla vrátit k původnímu účelu, aby tam byla restaurace jako za Franze Josefa a první republiky.

    ///

    FOTO MARTIN DIVÍŠEK

    FOTO MARTIN DIVÍŠEK

    Jan Wolf (Praha 2. 6. 1972)

    Kdo jsem

    Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu strojnickou v Praze Na Třebešíně. Dnes jsem majitel reklamní a tiskové agentury. Jsem předsedou pražské KDU-ČSL a KDU-ČSL Praha 1 a také starostou Orelské jednoty Praha 1. Jsem dlouholetým příznivcem a podporovatelem fotbalového klubu Bohemians 1905, pro který mám srdeční slabost. Proto mne nejspíš potkáte často na jejích zápasech, jak v „klokaním dresu“ fandím. Jsem sportovec tělem i duší, hrával jsem závodně basketbal a chtěl bych, aby děti v Praze mohly sportovat všude a levně. Pražské děti mají sportu málo a jejich rodiče si zaslouží, aby stát a město sport podporovalo. Pohyb pro děti nesmí být luxusním zbožím.

    KDU

     


    Komentáře k článku: Jan Wolf: Rád bych snížil…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,