Transformovat ano, či ne?

Nevím, jestli existuje nějaká nezávislá studie, která by výsledky dosavadní transformace pražských divadel zhodnotila, ale mně se zdá, že zatím vedla spíše ke zprůhlednění financování a zároveň nepozoruji (nutno říci z odstupu) umělecký propad. Spíše naopak. Je tu ovšem nebezpečí, že u většího množství subjektů může zefektivnění vést ke snížení peněz, která divadlům budou poskytována. Z pohledu „nezávislého“ loutkáře se mi transformace líbí už pro větší možnosti obměňování, ba i rušení divadelních souborů, musí ovšem následovat jednoduchý proces vzniku nových… Ano, jsem pro.

Eva Bergerová, Divadlo Company:

Transformace by dle mého měla probíhat, ale u menšího počtu subjektů, než tomu je. Jestliže město předává větší díl zodpovědnosti za kulturu a umění občanské společnosti, měla by občanská společnost fungovat. Nemyslím si, že by tomu tak bylo. Po šesti letech práce v divadle, které sídlí mimo centrum, začínám být přesvědčena o obrozenecké funkci divadla – občany je potřeba vychovávat, ať to zní jakkoli – a ať si o tom kdokoli myslí, co chce. Dle mého názoru by některá divadla měla zůstat městskými, i když v současné situaci nedosahují výjimečných výsledků. Ostatní by se měla v rámci grantových řízení ucházet o dotace. Ale zase – jak dosáhnout spravedlivého rozdělování financí? Přes velkou snahu objektivizace hodnotících kritérií grantového systému, se to u disciplíny, jakou divadlo je, prostě podařit nemůže. Výsledky nelze změřit ani finanční soběstačností ani návštěvností, na druhou stranu ani subjektivními pocity a dojmy. Proto si myslím, že konflikty budou vždy, protože spravedlivý systém kulturní politiky nastavit nelze. Ale jde o to, aby se to stále zkoušelo – jde o snahu dosáhnout spravedlnosti.

Milan Hein, Divadlo Ungelt

Jsem jednoznačně pro transformaci. S výjimkou několika velkých divadelních domů nevidím jediný důvod, proč by ostatní divadla v Praze měla být v nerovném postavení. Některá dotovaná a jiná žadonící o grant. Měly by být vytvořeny stejné možnosti pro všechny.

Karel Heřmánek, Divadlo Bez zábradlí

Jednoznačně transformovat! A už se to mělo dávno provést. Ať jsme na tom všichni stejně, ať si někdo není rovnější. Ať všichni, stejně jako to musíme dělat my, každý rok píše grantové žádosti, aby dostal na celou sezony tři milony.

Jan Horák, MeetFactory

Touto otázkou jsem se doposud nijak intenzivně nezabýval, můj názor vychází ze zkušenosti s vedením divadla se statutem obecně prospěšné společnosti, což v případě divadla MeetFactory obnáší pracovní nasazení a vytíženost jako v běžném repertoárovém divadle ale s daleko menšími dotacemi a tedy i personálním zajištěním, než v běžných příspěvkových divadlech. Transformaci divadel považuji za správný krok, je k ní ale potřeba vytvořit skutečně fungující a průhledný dotační aparát s participací kvalifikovaných a nestranných odborníků. Transformace by ve výsledku měla etablovat na postech vedoucích divadel lidi se skutečným zájmem a s novými přístupy k divadlu. Chápu, že pro příspěvková divadla je to krok do větší nejistoty, ale myslím, že je to často přesně to, co česká divadelní scéna potřebuje.

Miluše Viklická, Viola o. p. s.

Moje odpověď je velmi jednoduchá: Viola s. r. o., jejíž součástí byla poetická vinárna Viola, jejím jednatelem byl Marek Veselý, skončila v roce 1997 zhruba dvoumilionovým dluhem. Abych Violu zachovala, byla jsem nucena hledat způsob, jak se osamostatnit, proto jsme s Adolfem Bornem, Marií Křepelkovou a Borisem Rösnerem založili Violu o. p. s. Od dubna 1997 se držíme díky grantům (především hl. města Prahy a Městské části Praha 1) a rozmanitým sponzorským darům s tím, že musíme hospodařit skutečně velmi šetrně. Taky proto, že dramaturgie Violy se výrazně rozšířila, v současné době jsme již především komorní divadelní scénou, nositelkou tří cen Thálie. Tedy: transformace ano, jsem pro rovné příležitosti.