Listopad od amerického dramatika Davida Mameta, mimo jiné také autora scénáře k filmu Vrtěti psem, vrátil do vlastní stopy tím nejlepším způsobem.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Ty bláho, já tuhle zemi miluju!

    Po nevyvedeném „extempore“ Spálená země se brněnský Buranteatr nastudováním hry Listopad od amerického dramatika Davida Mameta, mimo jiné také autora scénáře k filmu Vrtěti psem, vrátil do vlastní stopy tím nejlepším způsobem. Už jsme si při inscenacích tohoto divadla zvykli na to, že stojí a padají s výraznými a nápaditými hereckými kreacemi – scéna bývá většinou rovněž nápaditá, leč velmi úsporná, ne-li minimalistická, neboť zde v nejlepším smyslu slova platí, že chudoba cti netratí. U Listopadu jsme hned od začátku zaskočeni, neboť scéna, již spolu s režisérem inscenace Zetelem vytvořil výtvarník Jaroslav Buben, je tentokrát téměř hyperrealistická: máme před očima repliku známé Oválné pracovny amerického prezidenta, včetně pověstného červeného telefonu, v níž se odehraje celý jeden dramatický den. V listopadu každé čtyři roky dochází v Bílém domě k mocenské obměně – pokud se „nejmocnější muž světa“ neudrží v sedle ještě jedno další období. Ale dny prezidentování Charlese Smitha jsou, zdá se, sečteny, neboť výzkumy hlásí na Floridě všehovšudy tři hlasy, a jinde to není lepší…

    Michal Isteník, Dano Junas, Martin Tlapák FOTO PAVEL NESVADBA

    Autorovi nejde o ideologické karikování některého z posledních amerických prezidentů. Ve hře jakýkoli zlovolný podtext chybí, známý dramatik si jen mocně utahuje z tradičních amerických představ o Americe a o světě, byť na těch nejvyšších místech. I to se ale musí umět. Martin Tlapák hlavní postavu odkoukal a ztvárnil podle tří prezidentů – Nixona, Clintona a Bushe mladšího – a svému Smithovi, „ostaršenému“ státnickými šedinami, vtiskl výraznou a nezaměnitelnou podobu. Jeho Smith je megalomanský poděs a zakřiknutý tichošlápek v jedné osobě. Jako biblický Samson dokáže okázale máchat oslí čelistí „mravnosti nade vše“, ale během vteřiny mění barvu a je ochoten přistoupit na jakýkoli mrzký handl. A jsou chvíle, kdy má ve tváři lehce nepřítomný a „přemýšlivý“ výraz, který čeština výstižně označuje slovním spojením blbec samouk. Michal Isteník v roli prezidentova poradce Archera Browna nepromarnil šanci uplatnit své komické vlohy a jen potvrdil, že radokovské ocenění Talent roku získal zaslouženě. Dokáže obracet postoje jako rukavici, prezidentovým nápadům a vrtochům pohotově dodávat potřebný slovní obal a dění na scéně neodolatelně komentovat patřičnou mimikou. Další osoby jako by ztělesňovaly všechny hybné protiklady Ameriky: na jedné straně až fundamentalistická tradice reprezentovaná postavou obchodního zástupce Národního svazu chovatelů krocanů a výrobců vedlejších produktů z krocana (Jiří Hájek), na straně druhé svět politické korektnosti představovaný lesbou Clarice Bernsteinovou (Kateřina Dostalová), jež prezidentovi píše jeho projevy. Dostalová je suverénní, když prezidentovi profesionálně pomáhá formulovat zamýšlený projev, ale i ve chvíli, kdy je z ní nachlazený uzlík neštěstí. Hájek působí tak sugestivně, jako kdyby obchodní zástupcovství bylo jeho druhou přirozeností. Aby byl výčet postav úplný, oloupené dědice americké země reprezentuje indián Dwight Grackle (Dano Junas).

    Patos, hysterie, chaos, to vše má na scéně pevný řád. Spádné dění probíhá zcela nestrojeně a živelně. Improvizovaných aktuálních narážek není mnoho, ale dojde-li na ně, potom sedí. Budoucí exprezident se chytá stébla a vymýšlí fígle, jak z chovatelů krocanů vyrazit příspěvek na finišující kampaň, Bernsteinové v tísni slibuje, že ji – v rozporu s americkými zákony – sezdá s její přítelkyní, neboť obě adoptovaly čínské děťátko. Závěr trochu připomíná Limonádového Joe – padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina. Ale v Mametově případě jde o jeho vlastní zemi. S osudem smířený prezident úplně na závěr vykřikne: Ty bláho, já tuhle zemi miluju!

    Buranteatr Brno – David Mamet: Listopad. Přeložila Ester Žantovská. Režie Zetel, dramaturgie Jan Šotkovský, scéna Zetel a Jaroslav Buben, hudební spolupráce Dano Junas. Premiéra 3. března 2012.


    Komentáře k článku: Ty bláho, já tuhle zemi miluju!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,