Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Zprávy

    Zemřel Vojtěch Jasný

    V roce 2015 na oslavách svých devadesátin. Foto Michal Doležal

    Vojtěch Jasný

    30. 11. 1925 Kelč – 16. 11. 2019

    Filmový režisér, scenárista, fotograf a vysokoškolský pedagog. Jedna z nejvýznamnějších postav české kinematografie šedesátých let 20. století, představitel tzv. nové vlny v československém filmu.

    Narodil se v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi učaroval a o jeho životní dráze bylo v podstatě rozhodnuto.

    V šedesátých letech. Foto archiv

    V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filosofii, brzy se ale díky přímluvě profesora Mathesia dostal na FAMU na obor kamera. Tady potkal člověka, který ho ovlivnil nejvíce – profesora Karla Plicku. Tento pedagog dokázal nejen rychle poznat, jak velký talent v mladém filmovém nadšenci dřímá, ale dokázal ho i přesně charakterizovat – lyrik. V dalších letech pak Jasný působil jako Plickův asistent, a měl tak jedinečnou možnost se mnohému přiučit.

    Během studií začal spolupracovat s Karlem Kachyňou. Vytvořili spolu tandem, který je podepsán pod řadou dokumentárních filmů. V této činnnosti pokračovali i po studiích (například celovečerní dokumenty Za život radostný (1950), Neobyčejná léta (1952), Lidé jednoho srdce (1953). A společně vykročili i k hrané tvorbě (Dnes večer všechno skončí, 1954).

    Prvním jeho samostatným filmem se stal snímek Touha (1958). Velký úspěch i všeobecnou pozornost však vzbudil až o pět let později snímkem Až přijde kocour (1963) s Janem Werichem a Emílií Vášáryovou v hlavních rolích. Jeho největším úspěchem, kterým se nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie, se pak stal film Všichni dobří rodáci (1968) s famózním Radoslavem Brzobohatým a dalšími výraznými hereckými výkony (Vladimír Menšík, Věra Galatíková, Vlastimil Broský, Waldemar Matuška…), který ovšem záhy byl zakázán a do distribuce se opět dostal až po listopadu 1989.

    Po srpnové invazi v roce 1968 byl politicky perzekvován a donucen k emigraci. Sedmdesátá léta jsou tak v jeho tvorbě vyplněna především prací pro západoněmeckou a rakouskou televizi. A začal zde (v Burgtheateru ve Vídni) i režírovat v divadle, především hry Václava Havla a Slawomira Mrožka. A nejen tam, ale například i ve Finsku (Idiot), jak o tom píše ve svých pamětech, které jsem vydávali v roce 2012 v DN ( Ikarské lety). V roce 1980 natočil televizní film Nápady svaté Kláry podle předlohy Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové. Podařilo se mu realizovat i několik celovečerních snímků, z nichž nejdůležitější je přepis románu Heinricha Bölla Klaunovy názory (1975). Natáčel televizní a celovečerní filmy v Rakousku, ve Spolkové republice Německo, Socialistické federativní republice Jugoslávie, později ve Finsku, Francii, v Kanadě a v USA (celkem 29 filmů). Posledním celovečerním hraným filmem, který realizoval v zahraničí, se stala Velká země malých (1987). Od roku 1984 žil ve Spojených státech amerických.

    Působil i jako vysokoškolský pedagog – na univerzitách Vídni, Salzburku, Mnichově a New Yorku. Naposledy na New York Film Academy, která v současnosti spravuje jeho rozsáhlou soukromou knihovnu. Vychoval řadu úspěšných studentů, kteří se němu stále hlásí.

    Po listopadu 1989 se vrátil zpět do vlasti. Natočil film Proč Havel? (1991) a pak v roce 1999 svůj poslední celovečerní snímek Návrat ztraceného ráje, který však neměl příliš dobré kritické ani divácké přijetí. V Česku se často účastnil filmových festivalů a obdržel mnohá ocenění. Od roku 2011 žil s nemocnou manželkou v Domě seniorů v Bystrém. Po její smrti v lednu 2012 se z Domu seniorů v Bystrém odstěhoval do soukromí a žil v Přerově.

    Byl autorem knihy vzpomínek a lekcí o filmu Život a film (1999). Napsal scénář pro film, který se má odehrávat v Terezíně, ale realizován nebyl. V roce 2009 o něm natočil španělský režisér Arkaitz Basterra celovečerní dokument Vojtěch Jasný – život a film (Life and Film – The Labyrinthine Biographies of Vojtech Jasny). V loňském roce vydal Jiří Voráč v nakladatelství Host jeho biografii Vojtěch Jasný, jejíž připravované části jsme v DN publikovali v roce 2012 jako seriál na straně 16 pod názvem Ikarské lety.

    Informaci o jeho úmrtí přineslo dnes Slovácké divadlo, na jehož facebookových stránkách se objevilo poděkování. Právě jsme se dozvěděli, že zemřel pan režisér Vojtěch Jasný. Ten, který natočil takové klenoty jako Až přijde kocour s Janem Werichem či Všechny dobré rodáky s Radoslavem Brzobohatým. Před časem jsme se s panem režisérem potkali. Hráli jsme Rychlé šípy v Přerově a byl u toho i on. Pořád na tu jeho dětskou radost, s jakou Mirka Dušína a jeho kamarády sledoval, vzpomínáme. A vzpomínat nepřestaneme. DĚKUJEME!

    /Pro DN z více zdrojů připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 16. listopadu 2019

    Komentáře k článku: Zemřel Vojtěch Jasný

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,