Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    8. – 20. září

    8. září

    Evropským městem kultury pro rok 2015 se vedle belgického Moonsu stala Plzeň. Hlasování mezinárodní poroty skončilo 6:5 v neprospěch dalšího kandidujícího města Ostravy. Vyhlášení výsledků bylo provázeno velkými emocemi v obou kandidujících městech. V tiskové zprávě ostravského ND se uvádí: Fakt, že titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015 získala Plzeň, vnímáme jako nespravedlnost. Navzdory rozhodnutí komise jsme přesvědčeni, že Ostrava má výjimečný kulturní potenciál, který se bude nadále výrazně rozvíjet. Národní divadlo moravskoslezské bude jako partner týmu Ostrava 2015 v linii projektů Evropského hlavního města kultury pokračovat, a věříme, že tím potvrdí vysokou kvalitu divadelního – a potažmo kulturního – zázemí v našem městě.

    Evropská komise zveřejnila studii Přístup mladých lidí ke kultuře, jejímž úkolem bylo nalézt odpověď na otázky týkající se oblastí, kde je možné rozvíjet a posilovat přístup mladých lidí ke kultuře. Studie v anglickém a francouzském jazyce je přístupná na adrese http://ec.europa.eu/youth/news/news1788_en.htm

    9. září

    Předposlední z pořadů 5×10 Semaforů, které připomínají padesáté narozeniny legendárního pražského divadla Semafor, měli možnost vidět návštěvníci brněnského Divadla šansonu. V pořadí čtvrtý z dílů nazvaný Jiří Suchý a Semafor IV. představil divadlo a jeho soubor v letech 1990 až 1999. O hudební doprovod Jiřího Suchého a Jitky Molavcové se postarali Dada Klementová a soubor Dada Trio.

    Aby nepuklo srdce
    Jednomu Romovi zemřel táta a on nemohl uronit ani slzu. Doktor mu předepsal, že musí brečet, jinak mu může puknout srdce. Ale on plakat neuměl, pláč byl moc bolestný a místo pláče začal zpívat …a jeho srdce mu nepuklo… Zpěvačka a kdysi herečka Husy na provázku Ida Kelarová vydala u firmy Indies Scope Records další z řady svých hudebních CD hledajících a rozšiřujících spojování romské hudby s dalšími hudebními žánry. Album s (až příliš) prostým názvem Romská balada vytvořila v tandemu se zpěvákem Desideriusem Duždou, s nímž spolupracovala již na jazzovém albu Aven Bachtale, stylově se ale spíše vydávají do sfér, které mapovalo album Staré slzy. Tentokrát na svou cestu přibrali nové hudebníky, především Škampovo kvarteto a skladatele (na CD je autorem tří písní) a pianistu Tomáše Kača. Album obsahuje celkem 13 zhudebněných textů romské lidové poezie. Všechny jsou interpretovány v romském jazyce, booklet obsahuje i jejich významové překlady do češtiny a angličtiny. Romové pro své písně nepoužívají noty, neboť charakteristické volné rytmické nakládání s půltóny a čtvrttóny se snad ani nedají notovým písmem zapsat, říká Helena Jiříkovská ze Škampova kvarteta, romská píseň je založena na výrazném přednesu, který se bez vyslyšení zpěváka dá písemně interpretovat jen těžko.
    hul

    Z neznáma sem a odtud do nikam
    Spitfire Company se ve svých projektech často věnuje mezním lidským zkušenostem – uvěznění ať už ve vytyčeném prostoru nebo v sobě samém. V Nedotknutelných se zabývají projevy člověka s autismem. Spíš než na příběh, který sám o sobě nemá potenciál naplnit hodinové představení, se autoři zaměřili na rozehrání situace tří postav ve stísněném příbytku: ženy-dominy, autistické dívky a muže, který je snad jejich prostředníkem či důvěrníkem. Třebaže tvůrci označují Nedotknutelné jako totální divadlo, je to především tanec, případně kombinovaný s deklamací, který charakterizuje vztahy mezi postavami a promlouvá o jejich vnitřních pocitech. Pohyb plyne v tangovém rytmu, linoucím se z gramofonové desky, a místy vychází ze zvukomalebného zacykleného proudu řeči autistické dívky.

    V inscenaci pracující též s významotvorným uspořádáním prosté scény a s filmovou projekcí je cítit vnitřní dramaturgie; trio interpretů – Markéta Vacovská, Miřenka Čechová a Robert Janč tančí nejen v precizním synchronu a ponorem do myslí svých postav, ale hlavně na doraz. 

    Recenzi čtěte na webových stránkách DN (viz)

    Roman Vašek

    10. září

    Ministr kultury Jiří Besser se pokusí zrušit nefunkční Státní fond kultury, jednat o tom chce s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Zrušení fondu by bylo součástí komplexního řešení, zachován by měl zůstat Fond pro rozvoj kinematografie. Jestli se mi povede získat podporu ministra financí a Poslanecké sněmovny, tak bude fond zrušen co nejrychleji to půjde, řekl Besser poslancům při jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu.

    Všecko napsané – ne všechno vydané
    Noční akcí v knihkupectví Michala Ženíška v ALFA pasáži v Brně slavnostně odhalilo nakladatelství Větrné mlýny knihu J. A. Pitínského Všecko napsané aneb Hry, prózy, básně, hrůzy shrnující – údajně – veškerou dosavadní literární tvorbu J. A. Pitínského. Každý, kdo této noci přišel do knihkupectví Michala Ženíška v převleku za J. A. Pitínského, mohl si obsáhlý a graficky atraktivně řešený sborník koupit s 30% slevou. Na více než 900stránkovou knihu přineseme recenzi v některém z příštích čísel, nicméně pár informací nabízíme již nyní: všechny publikované texty byly napsané v letech 1985–1992, chybějí ty, které JAP připravil spolu s jinými autory, případně psal „na motivy“, a jeho dramatizace. Citelně však chybějí jeho střípky, glosy, dopisy a poznámky rozeseté po časopisech a měsíčních programech z dob, kdy vedl Kabinet múz resp. HaDivadlo. Doslov napsala Jana Machalická…
    hul

    12. září

    Hlasitý odchod ze Smíchova
    Soubor, který kvůli havarijnímu stavu musí opustit své působiště Prostor Preslova 9, takto avizoval Viliam Dočolomanský se svým souborem Farma v jeskyni své „outdoorové“ vystoupení, kterým „dával na shledanou“ svému smíchovskému publiku. Smuteční, a ve výsledku i smutné rozloučení se konalo v parku Portheimka. Drazí pozůstalí (jak se účinkující sami na letácích prezentovali) nabídli divákům kytici písní a tanců – tedy výběr ze svých projektů. Bohužel, výsledný dojem byl spíš rozpačitý a hlasitý. Neustálé bubnování a pění lidovek (posbíraných od Haliče po Katalánii) a zbytečné převlékání protagonistů spíše evokovaly vystoupení začínajícího souboru (i když pravda – skvěle pohybově vybaveného) na městských slavnostech. Celá koláž také poukázala na hlavní nedostatek Farmy v jeskyni – vybrané výstupy poskládané vedle sebe vykazovaly nápadnou podobnost, až by neinformovaný divák mohl nabýt dojmu, že jedná o jedinou inscenaci, avšak dosti bezobsažnou. Skalní fanoušci však nemusí smutnit. Farma v jeskyni nedala Pražanům sbohem definitivně – v listopadu a v prosinci bude vystupovat v Ponci.
    dom

    Institut umění – Divadelní ústav (IDU) se zúčastnil divadelního veletrhu – festivalu v katalánském městě Fira Tárrega. Součástí festivalu byl veletržní stan, kde se formou propagačních materiálů, fotografií a videoukázek prezentují jednotlivé divadelní soubory. Česká republika bude na veletrhu zastoupena jedním stánkem, v němž bude propagovat nejen české divadlo, ale i spřízněné obory (tanec, hudba)…Vzhledem k tomu, že české soubory dosud na tento veletrh nepronikly, je naším záměrem představit českou kulturu i degustací tradičních nápojů a pokrmů z České republiky, uvedla Martina Černá z IDU. Na festivalu se představily např. soubory Divadlo bratří Formanů, Boca Loca Lab, La Putyka, Handa Gote, DOT504, Nanohach, 420People.

    13. září

    Orchestr BERG pokračuje v tematizovaných koncertech, jaké nikdo jiný nevymýšlí. Tentokrát na koncertě New China představil v Národním památníku na Vítkově tři renomované čínské skladatele: Tan Dun už dostal objednávku i z MET a hrají ho nejvýznamnější orchestry, Chen Yi stejně jako Dun žije v USA a o něco starší Qigang Chen v Paříži. Všichni narozeni v 50. letech prošli čínskými pracovními tábory. Spolu s nimi uvedl BERG opět pod taktovkou Petera Vrábela premiéru mladého českého skladatele Tomáše Pálky, který využívá mimo jiné tradičních čínských nástrojů.
    her

    15.září

    Přítelkyně z Francie
    Zahájení mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni bylo obohaceno o dekorování francouzské bohemistky a teatroložky Daniele Monmarte medailí Artis Bohemiae Amicis. Cenu předává Ministerstvo České republiky, je jí vysloveno uznání za dlouholetou propagaci českého divadla. Doktorka Monmarte se zabývá tvorbou Osvobozeného divadla, ale také osobností scénografa Josefa Svobody či dramatickými texty bratří Čapků. V druhé polovině sedmdesátých let pobývala Daniele Monmarte studijně v Praze a spřátelila se s Janem Werichem, Milošem Nedbalem, Josefem Svobodou a dalšími osobnostmi. Aktivně se účastní i nyní divadelního dění u nás, pracovala např. několik let v porotě brněnské studentské přehlídky Setkání. Aktivně spolupracuje též s Českým centrem v Paříži. Mnozí z českých teatrologů i divadelních publicistů, kteří zamířili do francouzské metropole, poznali Danielu také jako obětavou průvodkyni a vlídnou hostitelku.
    br

    17. září

    Ručička na miskách vah vychýlena…
    S první režií Michaela Taranta v pozici uměleckého šéfa činohry Moravského divadla v Olomouci byla spjata velká očekávání. Cíle jsou nemalé – vznik jasné koncepce ve vztahu k tradici velkých městských divadel, obměna souboru a pozdvihnutí činohry mezi přední divadelní scény. První titul nové sezony, hra Na miskách vah britského dramatika Ronalda Harwooda, nabízí velké dějinné, ale i ryze osobní téma – vyrovnání se s minulostí a hrůzami holocaustu. Věhlasný německý dirigent, obviněný jako představil právě padlého režimu, tvrdí, že vždy rozlišoval mezi uměním a politikou. Americký vyšetřovatel, jenž si prošel zvěrstvy války, se mu snaží dokázat opak. Tarant je věrný autorovi a věří v sílu dramatického textu, velký důraz klade i na hudbu, jež je jedním z hlavních témat hry (na jeviště přivádí i „živý“ orchestr). Inscenace se navíc může pyšnit kompaktním hereckým výkonem. Po dlouhé době se v Olomouci objevil počin, který nenutí diváka ke kompromisům.

    Recenzi čtěte na webových stránkách DN (viz)

    Petr Dvořák

    19. září

    Divadlo jako radost
    Deset let od znovuotevření kulturního stánku v Praze na Dobešce, sálku s vávrovsky „bruselským“ designem, si domácí divadlo Sklep připomenulo týdenním festivalem, který zahájilo megaakcí, hodnou někdejších grandiózních společných projektů Pražské pětky: desetihodinovou Besídkou ve třech blocích jako bilancí tohoto nejcharakterističtějšího programového typu souboru, který má však již za sebou životnost více jak tří desítek let! Kde u nás – snad s výjimkou Cimrmanů – vidíme přes třicet let stále živé a kontinuální hraní vlastně téhož a se stále stejným nadšením a nasazením (přes handicap periférie se stále hraje před vyprodaným sálem)? K posílení sklepáckého tématu divadla jako radost (pro herce i pro diváky!) vedle tradičních opor (Vychodilová – Burda – Hanák – Hanáková – Marhoul – Šteindler – Váša – Vávra), půvabné dámské formace (stále s energizujícími tanečními čísly) i zpěvaček Hany Navarové nebo Marty Marinové tentokráte přispěly i sklepácké legendy: Czecho Cowboye a další songy zazpívala Monika Načeva, po sedmi letech vystoupil se svými nejslavnějšími čísly „frkař“ Ondřej Trojan, ze zakladatelských časů se vynořil magický Tomáš Vorel nebo dnes slavoničtí Jan Boháč a Zdeněk Žampa. A to ještě neomluvitelně chyběli Macháček, Nebřenský a Tros Sketos! Festival pokračoval dalšími večery s partičkou improvizátorů kolem Lumíra Tučka (Na stojáka), vystoupením Jaroslava Duška a Vizity, filmovými projekcemi (Pražská 5, Kouř, Mazaný Filip), „Soubojem gigantů“ (Sklep vers. tým brněnského Komediografu) a finálním koncertem MTO Universal.
    jd

    20.září

    TV Napínavý souboj?
    Kola výroby televizních seriálů se i u nás roztáčejí se stále větší akcelerací. Ke sledování pilotních dílů mě – když mám čas – svádí především sledování hereckých stars v komerčních projektech. I v novém taháku televize Prima Cesty domů se objevuje řada špičkových herců (Smutná, Dolanský, Etzler, Švehlík), zkušený televizní matador Jiří Adamec režíruje – dle prvního dílu soudě – koktejl z prověřených ingrediencí. Ke slovu přicházejí erotika, rodinné nesrovnalosti, profesní zákruty medicíny, dědické spory a také kopaná, respektive protekce při přijímání žáčků do fotbalové přípravky. Cesty domů vstoupily do divácké „přetahované“ s minule v Kronice zmiňovaným Okresním přeborem na Nově. Znám televizní diváky, kteří při reklamních blocích zručně surfují a vadí jim, když se někdy souběžně (místo náhradní story) nabízejí prací prášky či levná drahá auta.
    br

    • Autor:
    • Publikováno: 1. října 2010

    Komentáře k článku: 8. – 20. září

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,