Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    7 x 7 je 49

    A to je letos. Příští rok to bude páďo od toho Brežněvova hepouše.

    Vratislav Brabenec 2017. FOTO JAN KOMÁREK

    Michael Kocáb mně vyprávěl, jak doprovázel posledního vodkou upravenýho sovětskýho generála na vakzál v Milovicích.Generál prej na rozloučenou řekl Kocábovi: Příště nepřijedem v tancích, ale přivezeme si prachy.

    A je to tu.

    Před těmi 49 gódy jsme s fotrem, úředníkem v.v., jeli kupovat televizi. Naši první TV! V Karlíně se fotrovi chtělo na malou. Byl tam tehdy veřejnej hajzl. Otec vešel, v ruce kačku pro hajzlbábu…

    Ale ouha. V minutě ho vyváděli dva špinavý těžkooděnci v zašlejch uniformách a fotrovi pod žebra tlačili kalašnikovy. Bylo tam totiž nějaký velitelství Rudý armády. Dobře to vybrali. Voda tekla, bylo kam si vodskočit, ideální místo pro tak důležitej štáb.

    Skoč za roští, radil jsem. Nakonec mu nic jinýho nezbylo.

    TV jsme koupili, a tak mohli rodiče sledovat, co se to vlastně děje.

    Mně se v tý době líbila bitva o libeňskej most. Historicky nezaznamenáno.

    Totiž. Na holešovický straně byli Sověti a na libeňský Bulhaři. Stříleli po sobě, protože podle instruktáží z domova měli přeci bojovat s uchvátčikama. Nemohli se domluvit, jen stříleli z tanků a protiletadlovejch děl. Asi za půl dne někdo uměl v obou jazycích vysvětlit, že to je jasnej vomyl.

    Stejně pak asi ti nejhorlivější skončili na Sibiři. Posádka rudejch osvoboditelů byla zu grunt vyměněná. Nebylo zřejmě žádoucí, aby neznámej vojín vyprávěl, že neviděl žádný hordy fašistickejch armád. To by neštymovalo.

    Rád se vopakuju. Kdybyste četli evangelia, tam je taky spousta až zbytečnejch repete.

    Odpoledne 21. 8. 1968 neprodávali v restauracích tvrdej. Mařenka nám ho nosila v kávovejch hrníčkách. Jak se Mařenka, bejvalá bordeldáma, asi domákla ten zákaz? Že by bylo něco v rádiu? Nevím. Zase jedna historická záhada. Psal jsem o tom předloni ve stejnej den ve sloupku Zrádce národa z restaurace U Svitáků.

    Další setkání s Rudou armádou jsem zažil v r. 1977, ale to je na jinou rozpravu. Pracoval jsem tehdy jako dělník pro památkáře ve Veltrusích, protože byl zákaz, abych byl něco jako technik. Mně to nevadilo. Vašek Krůta se staral o skleník, já trochu o park. Pak tam Krůta udělal koncert Psím vojákům, kde hrál i jeho syn. A to byl konec. Jasnej. Skončil v Connecticut jako správce a zahradník Miloše Formana.

    ///

    21. srpna je datum spjaté nejen s neblahým výročím – letos čtyřivátým devátým – roku 1968, ale věští i konec letních prázdnin a začátek nové divadelní sezony. I Divadelní noviny se na ni chystají. A tak Vám jako předzvěst chystaného čísla nabízíme text Vratislava Brabence napsaný přesně k tomuto datu. Najdete jej i v chystaných DN 14/2017.


    Komentáře k článku: 7 x 7 je 49

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,