Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    4 + 4 články v pohybu (No. 4)

     Pondělním, čtvrtým dnem festivalu 4 + 4 dny v pohybu byla zahájena série komentovaných procházek dotýkajících se specifik ÚLUV s nejrůznějšími odborníky a osobnostmi. První byli Václav Cílek (Na rozhraní) a Rostislav Švácha (Dům Svazu čsl. díla a jeho architektura). Proběhla také první prezentace nového studijního plánu na DAMU Divadelní tvorba v netradičních prostorech. Uskupení Vosto 5 předvedlo site specific projekt pro ÚLUV Národní třída 18.10.2010, proběhla česká premiéra představení Játady tytam… trojice tvůrců Dragan Stojčevski, Tereza Benešová a Jan Beneš v La Fabrice a ve večerních hodinách se v ÚLUV konal večer videoartu Počátkem může být nula.

     Divadlo jako syntetická platforma

     Zatím se zdá, že dramaturgie festivalu vytvořila pestrou skladbu divadelních představení. Záměrem 4 dnů je umožnit návštěvníkům zlepšit si představu o aktuálním uměleckém dění evropském i domácím – a zatím byly uvedeny projekty se značně odlišnými poetikami. Vedle tanečně-pohybovém črty současného světa se vyskytlo biograficko-dokumentární monodrama i hudebně-recitační lyrická introspekce.

    Játady tytam… má nejblíže k posledně jmenovanému žánru: zcela se vzdává slova, důraz naopak přenáší na hudbu, kterou doplňuje světlem a vše je podkresleno drobným, především mimickým herectvím.

    Leitmotivem celé inscenace je akordeon. Především slouží svému původnímu účelu, oba hudebníci na něj hrají (Dragan Stojčevski a Tereza Benešová) a to často i méně klasickými způsoby; je fascinující, kolik nejrůznějších zvuků se dá ze zednických varhan vyloudit. Vedle toho je několik nástrojů roztroušeno po scéně, kde s nimi interpreti všelijak pracují. Celé představení také v hmotě tahacích harmonik začíná i končí, v případě závěru doslovně tiše dodýchává.

    Třetího z tvůrců v průběhu představení nezahlédneme, stará se o světla. Ta jsou ale plnohodnotným spoluúčastníkem jednání. Vzhledem k charakteru inscenace, která je zcela nenarativní a snaží se docílit pouze někdy více, jindy méně určitých nálad a napětí, je přesná práce se světlem určující. Jeden příklad za všechny: mezi jevištěm a hledištěm jsou na zemi malá zrcátka a po rozsvícení reflektoru z různých úhlů odrážejí malé obdélníkové odrazy na zeď před diváky. Jsou naorientovaná tak, že paprsek světla dopadá přesně na hlavy hudebníků a tím na zdi vytváří jejich stínové obrazy. Nasvícením z různých úhlů dociluje Beneš i stínů na různých místech zdi. Podobných efektů a všelijakých překvapení je představení plné.

    Technická zručnost obou akordeonistů je uhrančivá, zvláště když hrají společně, jeden doplňují druhého, vzájemně si předávají energii. Vyniká zvláště Dragan Stojčevski, který jen svojí bytostnou přítomností dokázal intenzivně zaplnit prostor jeviště. Velmi přesná byla i práce s rytmem představení, rychlé pasáže střídaly pomalejší a ve výsledku žádná část nezevšedněla. Zde je ale každý popis nedostatečný, jediná možnost je zažít si Játady tytam na vlastní kůži.

    Dragan Stojčevski & Tereza Benešová & Jan Beneš: Játady tytam… Koncepce a akordeon Dragan Stojčevski a Tereza Benešová, světelný design  Jan Beneš. Psáno z představení 18. října 2010 v La Fabrice.

     O 4+4 dnech v pohybu čtěte též v Rozrazilu online – Co vypovídá současné divadlo o (české) společnosti?


    Komentáře k článku: 4 + 4 články v pohybu (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,