Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    3SES3

    Volby nám přinesou mimo jiné i nového ministra kultury. Když popustíte uzdu fantazii, jaký by podle vás měl být?

    Kantůrková, Klestilová, Málková

    Eva Kantůrková

    Dost úzce jsem spolupracovala s ministrem kultury Pavlem Dostálem. Myslím si, že právě on měl vlastnosti, které mu umožňovaly být kvalitním ministrem kultury. Byl to múzický člověk, sám vytvářel umělecké hodnoty a umělecká díla mu nebyla zbožím, cítil odpovědnost za živou kulturu a věnoval hodně pozornosti a péče grantům, kulturní instituce, které ministerstvo spravovalo, chápal jako živé organismy a snažil se jim vytvářet co možná svobodný prostor, uměl postavení kultury bránit, když to bylo zapotřebí, choval se absolutně nebyrokraticky, ale stíhal na úřadě protikulturní přehmaty, a byl vtipný, tvořivý, vzdělaný, nebojácný, nápaditý, sebevědomý, respektoval ani ne tak umělce, jako jejich dílo. Hleděl kultuře otevírat svět, což znamenalo hlavně financovat a podporovat nejrůznější projekty a akce, a podařilo se mu prosadit několik zásadních zákonů. Protože byl výraznou osobností, měl větší vizi, než jakou mu poměry dovolovaly uskutečnit, pro mě ale je obrazem ne snad ideálu, ministři, vázaní politikou, se nemohou stát ideály, ale určitě jistého vzoru pro státní správce kultury. Abych to řekla stručně – přestože představoval stát, kultura pod jeho správou mohla dýchat.

    Iva Klestilová

    Kdybych popustila uzdu fantazii, dostala bych se zřejmě do žánru pohádky. Vysnít si příštího ministra kultury jako fundovaného člověka, který se orientuje v problematice, má jasný program, cíl a postup, kterým by oblast kultury řídil, je – vzhledem k tomu, že kultura není už dávno politicky zajímavým resortem – téměř nemožné. Naši bývalí političtí představitelé prokázali, že jim je totálně cizí kulturní myšlení a chování a rezort kultury považují za nepříjemný apendix. V jejich očích přece může sedět na křesle ministra kultury kdokoliv. Herec, zubař nebo „teta“ ze školní družiny. Nevěřím, že politické strany přikládají ministerstvu kultury stejnou váhu jako jiným ministerstvům. A sledování předvolebních politických debat mne v tomto přesvědčení jen utvrdilo. Dá se tedy předpokládat, že ministerstvo kultury dostane po volbách některá z malých stran, která bude tvořit s vítěznou stranou vládní koalici. Nemusí se přitom jednat o „nováčka“ na politické scéně, ale i o stranu, která vlivem skandálů přišla o své voliče. Pohybuji se tedy v tipování na ministra kultury v poměrně širokém spektru. Od pravice, až po levici. Tedy od ODS až po KSČM. Myslím, že od roku 1989 nikdy nebyla má obava z toho, kdo bude ministrem kultury, větší. Ani v nejhorším snu si nechci představovat, že by se ministrem kultury stal například někdo KSČM. A přitom je to docela dobře možné. KSČM je regulérní parlamentní stranou. A můžeme věřit politikům, že by skutečně splnili předvolební sliby a nespojili se právě s touto stranou? Obávám se, že ne. Když jde o moc, je možné úplně všechno.

    Lucie Málková

    Ministr vstal až okolo poledne. Noční šichty na Hradě bývají náročné. Zvlášť ta poslední, kdy byl slavnostně otevřen Kabaret u Svatého Víta. Začalo ho bolet břicho. Ne proto, že by snědl tolik uherákových chlebíčků (i když pravda, snědl jich dobrých třicet), ale protože smát se čtrnáct hodin v kuse musí mít na bránici nutně nějaký vliv. Ale taková bolest je zlatá, říkal si, když si na záchodě pročítal Pravdivé noviny. Tolik umělců, kteří se prosadili kdysi dávno, v těch Dobrých časech, dát zase dohromady a rozesmát Ho. Nečekal, že se mu to podaří, obával se toho zlověstně ironického úsměvu na Jeho tváři, který by znamenal jediné: přesun do nápravného zařízení pro nezábavné umělce, který nedávno pomohl zřídit. Tahle myšlenka ho znervóznila. Zapálil si mentolovou cigaretu a pokračoval v četbě. Zaujala ho fotografie zasloužilé herečky Magdy a jejích podařených klonů, vzešlých z ústavu. Šestice dívek s rozkošnými zuby se mačkala pod krucifixem, zatímco Magda se už už vyšplhala po Ježíšových zádech, aby mu nasadila obří umělohmotné parohy. Na její věk bylo takové číslo obdivuhodné. Vzpomněl si, jak s jejím hlasem nahraným na vinylových deskách usínal nebo jak potají, schovaný za kanapem, sledoval její nesmrtelné komické výstupy. Vyjekl bolestí. Cigareta, na kterou dočista zapomněl, mu spadla přímo mezi palec a ukazováček levé nohy. Zrovna když kontroloval rozsah popálení, ho to napadlo. Magda! Ona je ta pravá pro to, aby řídila Ústřední divadlo. Má dlouholeté zkušenosti, charisma, jasnou minulost a je oblíbená. Jak je vůbec možné, že na to do té doby nepřišel? V koupelně jeho malostranského bytu se konečně rozvinul známý pach. Spokojeně zavřel noviny a levou rukou se natáhl pro třívrstvý toaletní papír…

    • Autor:
    • Publikováno: 13. listopadu 2013

    Komentáře k článku: 3SES3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,