Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3SES3

    Český hokejový národ ještě prožívá porážku s Finy i Švédy, ale třeba zrovna Finové statečně válčili v minulém století s Ruskem, anebo založili světoznámou značku Nokia. Co ve vás – kromě hokeje – budí hrdost na statečnost a šikovnost našeho národa?

    Kantůrková, Klestilová, Málková

    Eva Kantůrková

    Nevím, jestli cítím hrdost, ale někdy o tom, nač se ptáte, přemýšlím. A píšu o tom.

    Tak především si uvědomuji, že jsme kmen jen o deseti milionech obyvatel a že nás už o moc víc nebude, spíš méně. Asi jsme tenkrát kdysi měli štěstí na obsazené území, je zřetelně ohraničené a chráněné. To, a taky že je to území středové, jímž procházely obchodní cesty z východu na západ a z jihu na sever, byly patrně vnější předpoklady pro utvoření celistvé existence.

    Za zázrak i za zvláštní schopnost považuji historický fakt, že jsme vytvořili a udrželi si státnost. A že nám ji nedokázaly upřít ani nepříznivé podmínky habsburské monarchie. Projevili jsme talent přiznat si nutnost kompromisu doplněný vytrvalostí se nevzdat. Je to talent, který patrně souvisí s národní mentalitou: několikrát jsme přišli o intelektuální elitu a taky o vlastní šlechtu, jsme národ s převahou středního stavu, a v jeho způsobech jednání se právě dá rozpoznat ona jistá nezlomnost, vytrvalost, ale taky soudnost a uvážlivost. Jsme středostavovsky nudní, ale jsme tu.

    A za třetí si myslím, že ona určitá soustředěnost a schopnost celistvosti rozvíjely i výrazné intelektuální možnosti. Za přední zásluhu považuji, že jsme si uchovali jazyk. Ve vztahu ke světu to až tak velká výhoda není, přece jen je to řeč malého národa, ale ve vztahu k sobě samým tato jistá vůle k národnímu chování a smýšlení rozevřela i kupříkladu umělecké schopnosti. Od počátku psaného věku nás provází vlastní literatura, například Kosmova kronika, ale taky hudba, například svatováclavský chorál. Královské rody vytvářejí působivou tradici. A ve vrcholových dějinných momentech naši myslitelé ovlivnili bezprostředně Evropu: myslím na Jana Husa i na J. A. Komenského, ale taky na Milana Kunderu. A docela vážně si myslím, že Franz Kafka by se nestal literárním fenoménem, kdyby žil někde mimo ironickou a intelektuální Prahu. A podobně mě napadá rabi Löw. A kromě Dvořáka, Janáčka a Smetany se v Čechách narodil i Gustav Mahler. Chci říct, že my v Čechách (a na Moravě) jsme rozdávači talentů.

    Za čtvrté mám jistou úctu i k české politice, provozované ve dvou uplynulých stoletích. Myslím tím zřetelnou, objevnou a uvážlivou politiku sociálních demokratů na zlomu devatenáctého a dvacátého století, odvážnou politiku T. G. M. a schopnost včlenit po převratu český stát do evropských vazeb.

    Jsou samozřejmě události a vlastnosti, za které se stydím. Nejvíc mi vadí švejkování a rozšafný sklon zlehčovat nezlehčitelné. Možná to patří ke schopnosti přežít, která je jistě důležitá, ale nejdůležitější pro nás je to, že vždy ze sebe národní celek vydá někoho a něco, co vysoko přesahuje pouhé přežívání. Například i hokejisty, které zmiňujete.

    Iva Klestilová

    Víte, já bych to s tou porážkou v hokeji příliš nedramatizovala. Jako obyčejný divák musím konstatovat, že nás mistrovství světa nezastihlo v nejlepší kondici a výsledky utkání tomu odpovídaly. Pokud se někdo domníval, že dosáhneme lepšího výsledku, je opravdovým fandou, který počítá ve sportu i s trochou toho „pokakanýho štěstíčka“. Já považovala za úspěch, že jsme se dostali tak daleko, jak jsme se dostali. Že jsme odjeli bez medaile? No a co? Tak to ve sportu chodí. Fandím, a když někdo z našich sportovců vyhraje, ze srdce mu to přeju. Když nevyhraje, tak se holt nedá nic dělat. Vyhrál ten lepší. Co se týče Finska a značky Nokia. Česko se taky může pyšnit světoznámou značkou. Škoda. Předpokládám, že ve Finsku vědí, komu Nokia patří. My v tomto ohledu – pokud se nemýlím – úplně jasno nemáme. Ale o tom nechci psát. Ptáte se mne na hrdost. Je to skoro na den přesně, ale před rokem byla bez upozornění (tedy prý někdo upozorněn byl, ale ono upozornění nepředal dál a ten, kdo to upozornění dostal, se zase nenašel – ono je to skoro jak s tou vlastnickou strukturou Škody, že?) upouštěna Hostivařská přehrada. U nás v Záběhlicích se doslova během pár minut přehnala vlna a voda v Botiči stoupla o několik metrů. V areálu, kde bydlím, vystoupala až do prvního patra, tedy do výšky asi metr a půl. To, co předvedli hasiči, si zaslouží bezmeznou úctu a poděkování. Zatímco magistrátní úředníci se dohadovali, kdo měl vypnutý telefon či kdo na někoho měl nebo neměl číslo, tak tihle chlapi zachraňovali lidi ze zaplavených domů. U nás tahali člun na ramenou a voda jim sahala až po bradu. Byli profesionální, milí a neuvěřitelně obětaví. Byla a jsem na ně hrdá dodnes.

    Lucie Málková

    Jakmile se v otázce objeví slovo národ nebo hrdost, vždycky zpozorním. Nemám tyto termíny zrovna v oblibě a je jedno, mluvíme-li o historii, nebo o sportu. Dokonce bych řekla, že zcela postrádám smysl pro národní uvědomění, z čehož by například pan Okamura nebo Klaus vůbec neměli radost. Nejsem příkladný vlastenec, což se ukázalo například při hokejovém zápase s Finy, neboť já měla po skončení utkání velkou radost: z krásné, napínavé a celkem férové hry. A že vyhráli modří nad červenými, to už je pro mě věc druhotná.

    Díky tomu, že už druhým rokem žiju v zahraničí, se dennodenně dozvídám, že Čech rovná se pivo a Škodovka. Ovšem pokud se nepletu, pivo jsme nevymysleli a jako národ jsme prosluli spíše tím, že držíme rekord v konzumaci tohoto nápoje. K tomu nutno přičíst i fakt, že většinu českých pivovarů vlastní nadnárodní konglomeráty. A se Škodovkou je to podobné.

    To, že nás cizinci vnímají skrze kulturní stereotypy, ovšem ještě neznamená, že bychom neměli být nač pyšní. Stejně jako všechny ostatní země v Evropě máme své hrdiny nebo chytré hlavy. Jedná se o nekonečný seznam statečných a vzdělaných osobností, z něhož nelze jen tak namátkou vybrat jednoho (nebo jednu) a vyzdvihnout jej (nebo ji). Takových lidí si vážím, ale rázem nutno dodat, že nikoli pro národní příslušnost, nýbrž pro to, co vytvořili nebo dokázali. Zůstaňme tedy u toho, že jak v měřítku každodenního života, tak i v kontextu významných historických událostí, se vždy najde několik šikovných a statečných individualit, které nás nepřestanou inspirovat. Takové osobnosti ovšem nálepku Největší Čech nepotřebují.


    Komentáře k článku: 3SES3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,