Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3SES3

    V Čechách převládá dojem, že moc lidí se do politiky nehrne, aby se v ní neušpinili, a ti, co to zkoušejí, se chtějí jedině obohatit. Nad seznamem kandidátů do Evropského parlamentu člověka napadne, že se tam hlásí každý druhý, včetně obskurních seskupení, co chtějí parlament rozvrátit zevnitř. Jaký je váš názor? Znáte ze svého okolí někoho, komu byste daly svůj hlas, byť zrovna tyto volby vynechá?

    Kantůrková, Klestilová, Málková

    Eva Kantůrková

    Teď jste mě zaskočil. K volbám do Evropského parlamentu samozřejmě půjdu, protože mám kandidáta, kterého chci volit, ale dál už jsem o problému nepřemýšlela. Zarazilo mě, kolik je celkově kandidátů, taky jsem zaregistrovala, kdo z kandidatury vypadl, i bych dokázala odhadnout, která strana bude mít ve volbách úspěch, ale nějak víc proniknout do záhad těchto voleb neumím.

    Považuji za normální, že kandidují i pánové, kteří jsou známí výhradami k Evropské unii, i do našeho parlamentu jsou voleni poslanci představující parlamentní opozici; ale projížděla jsem minulý týden napříč republiku a zarážela mě volební hesla na některých reklamních tabulích; ne českou vypjatostí, ale nemotorností a i hloupostí. Tu, myslím si, by strany před svými voliči skrýt měly.

    A moje úvahy zeslabuje i vzdálenost a velikost toho mocenského orgánu, do kterého máme volit. Kolik tam máme míst? Něco málo přes dvacet? A kolik skutečných osobností tam ve volbách pošleme? To je skutečnost, která se přemýšlení o ní brání. A nechce se mi napsat, spokojme se s tím, co máme. Při tom ale se mi líbí tato evropská výchova ke skromnosti.

    Jistěže nemíním snižovat význam těch voleb. Každé volby jsou významné, přinejmenším se z jejich výsledku dozvíme, kdo jsme. A jak se před světem prezentujeme. Připomínám si některé osoby, na které jsem byla pyšná, že v evropském parlamentu za nás jsou. Ale současně sdílím názor, že politika skutečné osobnosti spíš nepřitahuje. Něco se v tom světě vysoké politiky zvrtlo. Proč by se velká osobnost měla dát ovládat jinými mocenskými silami a zájmy, než jsou ty její vládní a parlamentní, zejména když ve svém oboru může vykonat něco významného? A zase: nezpochybňuji fakt, že některé strany kandidují lidi skvělé a jasných vizí.

    A že někteří vyvolení kandidují, protože si chtějí v politice vydělat? I tak ale může být politika počestným povoláním. I v ní záleží na tom, kdo ji vykonává. Potíž asi bude v tom, kde naše malé a ještě menší strany mají vzít tolik vynikajících lidí.

    Nápad na někoho ze svého okolí nemám: jsem zcela spokojena mužem, kterého chci volit.

    Iva Klestilová

    Bohužel musím souhlasit s názorem, že stav české politiky je tristní. Stačí se podívat na televizi nebo otevřít kterékoli noviny a člověk je denně zásobován politickými kauzami spojenými s rozkrádáním a zneužitím moci. Zdá se, že „původní bohulibý“ účel vstupu do politiky – tedy sloužit občanům – se proměnil v jiný účel: „zabezpečit především sebe na úkor ostatních“. K tomuto pocitu přispívají i komentáře vysokých politiků, kteří tvrdí, že pokud nebudou politické „kompromisy“ spojeny s přidělování „trafik“, bude to konec politiky jako takové. Jako občan tomuto tvrzení nerozumím a moje frustrace se jen prohlubuje. Nicméně jsem se setkala s názorem, že ti, kteří vstupují aktuálně do politiky, jsou úzce propojeni se současnými, a tudíž nemůže k žádnému zásadnímu ozdravění dojít. Nevím, po pravdě nejsem tak orientovaná v tom, kdo je čí kamarád. Nicméně deziluze z politiky je prý celosvětový problém. Jestli je tomu opravdu tak, můžeme být relativně v klidu. Alespoň v něčem držíme krok se světem. Kandidátky do Evropského parlamentu jsem ještě nestudovala, ale pokud by se výrazně měnily od kandidátek např. do parlamentu, moc bych se divila. Nejsem si jistá, zda etablované politické strany mají dostatečně silné téma, s kterým do předvolebního boje do Evropského parlamentu vstupují. Což nahrává, jak píšete v otázce, „obskurním seskupením“. Nálada ve společnosti, nedůvěra v politickou reprezentaci a politiku jako takovou, to je živná půda právě pro obskurní seskupení. Ryba smrdí od hlavy.

    Lucie Málková

    Hned zkraje musím polemizovat, protože – podobně jako v divadle- nemám v lásce obecnost. Z čeho je možné usoudit, že „se moc lidí do politiky nehrne, a ti, co to zkoušejí, se chtějí obohatit?“ Takové tvrzení mě odkazuje kamsi na babskou pavlač nebo mezi hospodské remcaly a v tomto případě chci zůstat optimistou a věřit, že onen zmíněný dojem je spíše nadnesenou slovní hříčkou než obrazem reality.

    Protože stát se europoslancem rozhodně není práce pro kutily všeho druhu, ale pro vzdělané, evropské byrokracie znalé osobnosti, které vládnou talentem vyhledat podstatu věci v záplavě europarlamentní grafomanie. Nepatřím v žádném případě mezi euroskeptiky, ale dosavadní, prázdnými slovy a řečněním zahlcený systém fungování Evropské unie považuji za poněkud kontraproduktivní. Abych byla konkrétní – nedávno byl vyhlášen program Kreativní Evropa a s ním i granty pro mezinárodní kulturní spolupráci. Spolu s kolegy jsme procházeli žádost, která samotná (bez příloh) čítá 28 stran. Když se vás po třetí, jen v jiné formulaci, zeptají na totéž a vy musíte potřetí vymýšlet odpověď, která zní jinak, ale říká totéž, je to prostě přes čáru. A to mluvím o skutečně nepatrném výseku evropské agendy.

    Výběr kandidátů do evropského parlamentu si tedy žádá lidi, kteří dokážou číst mezi evropskými řádky a kteří jsou v dobrém slova smyslu úředničtí masochisté. Poté, co jsem prošla kandidátky, si myslím, že většina z politických stran takové lidi našla, a bez obav se vydám k volbám.

    A zmiňujete-li obskurní uskupení, ta vznikla především proto, abychom se mohli pří té vší vážnosti pobavit – například nad nedostatkem invence Úsvitu, který svou xenofobní kampaň okopíroval od švýcarských nacionalistů, nebo nad neodolatelnou stupiditou v podání Jany Volfové a jejího protiislámského volebního spotu. To, že by se ovšem takoví lidé dostali do Evropského parlamentu a, nedej bože, by měli schopnost ho rozvrátit, tomu může věřit možná Jára Cimrman.

    • Autor:
    • Publikováno: 29. května 2014

    Komentáře k článku: 3SES3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,