Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    Je divadlo firma jako každá jiná – čili může se nastávající ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer chovat jako krizový manažer? Anebo by měl ctít nepsaná pravidla etiky a respektovat práci druhých?

    David Drábek

    No tak to dopadlo očekávaně a přichází TéTé a Vinohrady povede se srdcem napravo k dobrému divadlu. Půjde štěstíčku naproti a navrátí DNV vinohradskému divákovi. Panejo, to se s ženou radujeme, neboť bydlíme kousek od Riegráčů a jsme vinohradští diváci a dostaneme v restituci divadlo!

    Další umolousaná volba v kategorii Tumáš pražské divadlo a ať o tobě moc neslyšíme. Což se i stane. Pokud má Töpferův tým jako jediné „umělecké“ zadání naplnit barák, tak to jistě spolehlivě uhňácá, vždyť pracuje v šoubyznysu roky a má to i slušně propachtované politicky, nemám pravdu?

    Já ale nechci Tomáši Töpferovi naplivat do jogurtu, mám ho jako herce a podnikavce a hedonistu vlastně rád, je to člověk zdatný a úspěšný, což plodí závist všelijakých nýmandů a ukřivděnců. Ale ta pachuť z posledních dnů mi výsledný dojem opravdu kazí. Takhle s odpuštěním vyjebat s Vladimírem Morávkem, to bylo hodně na jih od pasu. Vladimírova persona je pro mnoho lidí obtížně stravitelná, ale jde o výsostného divadelníka a osobnost, jakých je u nás jen málo. Típnout mu Amadea před začátkem zkoušek a titul přehrát svému uměleckému šéfovi na podzim, to je ouskok. To si nový tým do začátku podestýlá zkaženým bejlím. Je to i výraz neúcty vůči éře Martina Stropnického, a v tomhle směru bych čekal mužnější postoj od pana Gregoriniho, ne jen servilní červotočivost vůči nástupci na postu ředitele. Jak jsem už jednou řekl, sám jsem jako dramatik od DNV v minulosti dva podobné podrazy schytal, a i když jsem nad podobné poklesky povznesený, dost to mou důvěrou otřáslo. Křivárny nedělat a přesvědčit nás všechny, že budoucí éra nebudou jen žádné přešminkované „Fidlohrady“, nýbrž moderní měšťanské divadlo, co za čas očkem loupne i po takovém Burgtheatru. Ano, taky mě výčet aktivit pana Töpfera činí skeptickým. Těžko uvěřit, že jeho odhodláním definovat tuhle scénu pro 21. století nasáknou v divadle všechny šály a koberce a uvaděčky. Ale to prr, dělat účty dopředu a zatracovat, to bych byl idiot. Já pánům Töpferovi a Deákovi přeju, aby se obklopili divadelními talenty a vizionáři a barák rozzářili. Aby v domě nevznikala motavá, blábolivá a sterilní „podívaná“. A v tomhle punktu mluvím prosím za všechny, co to mají od Riegráčů kousek.

    Pavel Kohout

    Že se DN zeptají na TT, jsem své ženě JM předpověděl, jen jsem nečekal, že mně i napovědí, když z jejich anebo plyne, že TT v případě DNV to druhé nečiní. Jenže, kolegové, hvězdám, jež mi stále dovolují žít, děkuji tím, že vedu jen války, které jsou mi vnuceny. O DNV bojovat nechci, že je mi ta rodná scéna dražší než spory následníků trůnu. Své Ano dávám oběma půlkám otázky, když se ovšem do situace TT vmyslím sám. Jelikož DNV dávno v krizi je, jednal bych jako krizový manažer i tím, že nepotratím těhotný projekt VM, jehož poslední plod C!!C!!C!! má z nových nejvyšší oblibu, takže plní i heslo VVD (Vrátit Vinohrady divákům). Vycházel bych z čerstvé zkušenosti s VM, jenž slibně přehodnocuje vlastní postupy, jak svědčí i skvělý L. v brněnské HNP, v němž dál ubývá ornamentů a sílí tah k cíli. Nepsaná pravidla měl zachovat dosavadní ředitel VND JG, letitý kamarád a čelný profesionál, pokusem zabránit, čemu ekonomové říkají nepřátelské převzetí, a moudře moderovaným vyjednáváním dát předání formu, jaká vítězům nebere vavřín a poraženým čest. Ale mléko je rozlito, takže je možné jen přát zraněným MS, IR i LF, aby je vzkřísil lék nad léky – další práce! Jinak mě těší návrat do DNV osvědčeného dramatikoturga JV, doufám, že z lásky k DNV nepovede hvězdné války ani TT, a přeji ZV (Zlom vaz!) i nové principálce DNF – EB!

    PS: Závěrem ocituji SS (sám sebe) z 3MIS3 č. 1: „Zažil jsem v DNV éru dvou direktorů, kteří v šedesátých letech vsadili na české autory oslovující publikum horkými tématy. Rád bych ji zažil znovu – jako nenudící se divák i jako vše riskující dramatik. Budu tleskat i sloužit každému, kdo pro to nasadí celou svou existenci.“

    Karel Steigerwald

    Myslel jsem si, že se k té vinohradské aférce nebudu muset vyjadřovat. Vy mě nutíte, abych se vyjádřil. A dokonce už tou otázkou, jak jste ji naformulovali, mně naznačujete, co je jediná správná odpověď. Nepsaná pravidla každé etiky se mají ctít a práce druhých se má také respektovat. Počítali jste, že někdo by odpověděl: na nepsanou etiku kašlu a práci druhých nectím? Takovou otrlost by si nikdo netroufl.

    Přitom nikdo neví, co to jsou nepsaná pravidla divadelní etiky. S takto vágním pojmem se dá všelijak operovat. Zastavených inscenací jsem zažil desítky, dokonce i těsně před premiérou. Sám jsem kdysi jednu inscenaci své vlastní hry večer po premieře (ač nerad) pro děsivou úroveň režie zakázal a práci druhých nerespektoval. Zastavení inscenace vůbec nemusí být porušení nepsané divadelní etiky, nýbrž naopak její naplnění. Kritici před časem chválili inscenaci Vojcka, ale šéf Stropnický ji stáhl z provozu. Jestli to bylo, či nebylo za účasti nepsané divadelní etiky, nehodlám rozebírat. K divadlu na Vinohradech se vyjadřovat nebudu, neznám ho, už jsem o tom psal, a tudíž se ani neorientuji ve sporech, které kolem něj propukají. Snad jen tolik: umění prohrávat je u nás cizincem. Kdo prohraje a odchází, očerňuje přicházejícího vítěze. Dává mu mravně záporná znamínka, případně rovnou řekne, že se jedná o hajzla. Málo si připomíná, že každý, kdo právě prohrál a odchází, byl kdysi sám vítězem a přicházel.

    Máte tam také módní termín krizový manažer. To může být zachránce, když se loď potápí, nebo nebožák, na kterého pak všechno svedou. Ani jedno na vinohradský případ nepasuje. Tam pasuje obyčejné slovo změna. Kritizuje se, že jsou všude všichni divadelní vedoucí dlouho. Tak proto změna. Töpfer zastavil Morávkovi inscenaci asi proto, že ji nechtěl. To se stává. Když bude mít pod svým vedením inscenace lepší, než byly pod Stropnickým, bude to zpětně ratifikováno, když horší, dodatečně bude Töpfer vypadat jako narušitel nepsané divadlní etiky. V tomto smyslu bych navrhl, že jedinou skutečnou nepsanou divadelní etikou, kterou znám a často vidím v provozu, je bezohlednost umělců. Zvláště těch lepších. Aniž by se ohlíželi, za něčím jdou a na něčem trvají. Vladimír Morávek je toho pěkným příkladem. Tvrdošíjně jde za svým. Mnohokrát ho vyhnali, zastavili, odložili (i Petr Lébl). Vytrval a září dnes jak kometa. Že se ta zář nelíbí Töpferovi, je v pořádku. Každý má jiné nebe.

    Problém vězí v nesmyslnosti a nepromyšlenosti výběrových řízení. Na podzim jim na magistrátu blikne v hlavě, v únoru mají nového ředitele, v září nastoupí. To je absolutně neprofesionální. Úplně základní je časově ohraničené angažmá ředitele, aby věděl, jak dlouho a jak rozvrhnout síly. Dva roky před koncem angažmá má být nový výběr. Starý ředitel v klidu dokončí svůj čas, nový se dva roky (nebo rok a půl) chystá na převzetí moci. V této situaci Stropnický a Töpfer nejsou. Tak se jim nedivte.

    • Autor:
    • Publikováno: 19. března 2012

    Komentáře k článku: 3MIS3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,