Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    Jakou otázku byste položili sami sobě, případně českému divadlu anebo i Divadelním novinám, kterým jste od ledna 2012 odpovídali?

    David Drábek Pavel Kohout Karel Steigerwald

    David Drábek

    1 otázka sobě: Jsi optimista nebo Jack Russell teriér, když pracuješ v divadelnictví a bereš si hypotéku na 28 let?

    2 otázky Divadelním novinám: Jsem geniální? Alespoň majinko? (Neodpovídejte hned, přemýšlejte o tom… A nechte si ty řeči o krizi středního věku, ano?!)

    1 otázka českému divadlu: Necháte vydražit žvýkačku, kterou budu převalovat v puse na své Poslední Premiéře?

    1 otázka ostatním dvěma mistrům: Nezajdeme někdy na pivo?

    Vaše odpovědi očekávám na Slavíně, kde prodávám potomkům slavných cukrovou vatu.

    Pavel Kohout

    Vycházím z toho, že česká divadla, ať takzvaně tradiční, nebo takzvaně progresivní, se už dostala z falešného klimakteria, kdy při nezbytném srovnávání se zahraniční konkurencí, kterou k nám vnesli hlavně Wilson a festival PĎFŇJ, zapochybovala o vlastní svéprávnosti a ztrácela napodobováním cizích šablon svou identitu. Teď, když viditelně přišla k sobě, je už na čase ptát se jich, proč si dají dál líbit teror těch, kdo jim takové šablony vytrvale vnucují a zavádějí je do slepých uliček, kde je nemohou čekat ani umělecké objevy, ani diváci.

    K Divadelním novinám otázky dvě. První zní jen zdánlivě paradoxně: Proč DN právě hlasatele „umělostních“ (to jest z prstu vycucaných) požadavků, nerespektující specifiku jednotlivých scén, odstřihly od diskuse tím, že je přestaly publikovat, což při osudné neexistenci jiných odborných novin způsobilo jejich vyhnání do deníků, kde teď svými útoky nebezpečně matou málo chápající veřejnost i lehce ovlivnitelné zřizovatele.

    A za druhé se ptám, proč DN nevěnovaly víc péče a píle výběru otázek pro tuto rubriku, která se přispěním většiny témat nepálících ani tázané, ani čtenáře postupně změnila v soutěž, kdo z tří údajných mistrů je nejvtipnější (dávám svůj hlas Drábkovi) a kdo nejchytřejší (hlasuju pro Steigerwalda).

    Sám sobě kladu otázku: jak v té soutěži hodnotím sebe? Jsem přesvědčen, že mám právo nárokovat si titul nejprotivnějšího!

    Karel Steigerwald

    Otázky si pokládám pořád, to ani jinak nejde. Ale je vkusné s tím jiné lidi neotravovat, leda sem tam v přijatelné míře ty nejbližší. Ono je už na pováženou na otázky v médiích odpovídat, pokud není člověk politikem. Veřejnost seznamovat s tím, jaké otázky si člověk klade? Je to přípustné? Zvláště když, a to je můj případ, zná jen velmi málo odpovědí. Většinou si odpovídám: já nevím. A říkat to veřejnosti? Když neví, řekla by veřejnost, ať drží hubu a nepředvádí se jako já teď.

    Divadelním novinám bych nepřál, aby znaly otázky, které bych jim položil, kdybych ještě byl bezohledný. Dneska si na ty otázky, určené jim, odpovídám sám. Odpověď není obsáhlá, ani chytrá: Divadelky?: No jo, no. Mastěj to, jak to uměj. Jako každej.

    A ptát se divadla? Kterého? A koho v něm, v tom kterém? Je snad divadlo nějaká jedna bytost, aby odpovědělo? Znáte ty idiotské dotazy: Kam kráčíš, české divadlo? Nebo: Je divadlo mrtvo? Nebo: Komu sloužíte, mistři divadla? A naopak: Divadlo slouží dobré věci! Už EFB říkal, že divadlo neposluhuje, nýbrž slouží, a zaplétal se v tom.

    Tím jste si vůbec nepomohli, když jste se zeptali mazaně, ať se chlap sám ptá, uvidíme, co z něj vypadne. Však já ani nemám potřebu se ptát. Svět je zavalenej odpověďmi, které se vnucují. Je třeba si z nich ustavičně vybírat. Jednou po premiéře v divadle anarcho­komunisty S. K. Neumanna zavalovala jistá divadelní dívenka režiséra Otu Ševčíka přívalem otázek i odpovědí. Režisér mlčel a když dívenka odcházela na WC, smutně se za ní díval. Řekl: Jak těžké je na tom slunci žít a dýchat. Já nemám lepší odpověď.

    Poznámka šéfredaktora k odpovědi Pavla Kohouta: Divadelní noviny jsou otevřené všem názorům včetně těch tzv. umělostních, jež podle Pavla Kohouta vycházejí v kulturních rubrikách deníků. Marie Reslová (Hospodářské noviny) u nás publikuje, kdykoliv chce, a vždy jsme tomu rádi, protože píše skvěle. Radka Hrdinová (Právo) patří do okruhu stálých autorů Divadelek. Vladimíru Mikulkovi a Janě Machalické (Lidové noviny) byly naše stránky několikrát nabídnuty, ale oba odmítli.

    A k těm otázkám: samozřejmě, že jsme jim věnovali maximum péče a píle. Loni jsem je formuloval já, letos Richard Erml. A jestli přišly našim Mistrům nedostatečné, či dokonce hloupé, je to tím, že každý může jenom to, na co má. Jan Kolář


    Komentáře k článku: 3MIS3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,