Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    Skoro všichni herci si přivydělávají účinkováním v reklamách a nekonečných televizních seriálech. Zpochybňuje tato existenční nutnost jejich existenci na jevišti?

    David Drábek

    Zpochybňuje pouze to, co tu do omrzení opakuji – že jsme nějaký extrabuřt mezi kulturními zeměmi. U nás žádný majestát prvotřídního divadelního tvůrce neexistuje. Kdo viděl výplatní pásku herce nebo člena divadelní techniky, ten vzápětí mlčky odjel na koni do pustiny a dva dny slova nepromluvil… A přiškrcuje se dál a divadelní plat je z ekonomického pohledu taková podpora v zaměstnanosti. Asi to není pro pražské režiséry lehké zkoušet s půlkou ansámblu, neboť ostatní točí, a někdy i osobně zaskakovat představiteli Hamleta tu Ofélii, tu Polonia i Laerta. Ale já dělám na oblasti, herce mám skvostné a fandím jim, aby na ně castingy ukázaly, aby si mí svěřenci vyzkoušeli jiný druh práce, nebo i to adrenalinové smlouvání o sumě za natáčecí den… V divadle mám Pavlu Tomicovou, což je tvář ze seriálu nepřehlédnutelná, a zároveň táhne herecky největší šlágry Klicperáku. Dře do roztrhání těla, i když by se mohla půl-úvazku u nás vzdát a mastit agenturní špumprnágle za úplně jiné taxy.

    A lidi na ni k nám do divadla valem chodí a nevyžadují po ní tupě kejkle, které znají ze seriálu. Jen si říkám, zda ji účast v nováckém seriálu nediskriminuje v očích kritiky, zda ji nepovažují za „špindíru“ a zda někdy ocení její herecké mistrovství. Snad ano.

    Jinou otázkou je, zda to rychlé šprtání a vzápětí vytěsňování seriálových replik herce nějak poškozuje ve směru práce s divadelním textem. Nebál bych se toho. Vyspělou osobnost takovéhle střídání nerozkolísá. Depresivnější je, co se v seriálech za herce vydává…naondulovaný šimpanz není výjimkou. Ale to musíte holt skousnout a být rád, že vám masmédium pomohlo s hypotékou a vy se můžete věnovat divadelnímu koníčku.

    Pavel Kohout

    Pokud jde o seriály, spíš ovlivňuje, ale vedle toho, že to mnohé skutečně udržuje při životě, činí nadále jen to, co je jejich profesí – hrají! Je pouze na nich, jak chtějí být vnímáni, jestli jako umělci, nebo jako baviči. Ani celá sbírka TýTý a jiných poct nezlepší pověst herce či herečky, když je týdně nebo i denně roky ošoupává banalita štrikovaná jako svetr na hada, až si už sami těžko vzpomenou, co všechno je v té tasemnici potkalo.

    Pokud jde o reklamu, vidím mezi žádanými herci čtyři skupiny: Ty, kteří ji dělají, protože to potřebují. Ty, kteří ji nedělají, protože to nepotřebují. Ty, kteří ji nedělají, přestože to potřebují. A ty, kteří ji dělají, přestože to nepotřebují. První i druzí mi přijdou normální, třetí zásadoví a čtvrtí trapní. Kdykoli teď vidím na scéně či na obrazovce Miroslava Donutila, (a že ho vidím hojně!) vím, že za jeho výkon vděčím hlavně firmě, jejíž výrobek ho udržuje na nohou. A kdykoli vidím Marka Vašuta, hned si vzpomenu, co mu pomáhá úspěšně zadržovat moč.

    Obecně v Evropě platí, že herci jejich kalibru a příjmů mohou, chtějí-li být váženými „členy klubu“, vystupovat pouze v reklamách s charitativním posláním. Jenže jak to mají vědět čeští kandrdasové, když jsou k tomu inspirováni svými vzory a často i profesory? Český Hamlet bude snad propagovat i projímadlo: Žít, či nežít – o hovno tu běží!

    Karel Steigerwald

    Když někdo osobnostně splyne s pracím práškem na golfové ponožky, těžko mu lidé uvěří, že si v kabátě Hamleta klade nějakou otázku. Leda by Hamlet říkal: Buď das Auto! Vsaď a vyhraj. Zavolej hned teď. Ale když je někdo bavičem, je celkem jedno, jestli hraje v reklamě nebo v nekonečné komedii Zaklapla se v koupelně. Z té koupelny může volat existenciální Jsem das Auto či humorné Zdeňku, nečum na mě klíčovou dírkou. Uznávám ale, že jsou herci nebo herečky, jimž šarm dovolí cokoliv, a diváci jim to rádi odpustí. Jdou z divadla a přou se, prodával dobře banány v té senzační reklamě, nebo byl lepší jako Lopachin v tom Rusákovi?

    Je ale i pohled z druhé strany. Když své herce platíte, jak je platíte, nedivte se, že si přivydělají kdekoliv a jakkoliv. Zasloužíte si, aby vám po jevišti běhali prodejci motorových pil, levných zájezdů, drahých hodinek a tamponů. Herci, které divadla platí zhruba podobně, jako se platí cizinky v pokladnách prodejních řetězců, jiní nebudou. Ale myslím, že vám to nevadí. Stejně máte raději ty báječné reklamy, jak paní spadla do barvy a hned ji vyčistili, nebo jak se auto změní v klokana, který vám vleze do bytu, než nějaké staré utahaniny o strýčku Váňovi nebo o tom studentovi, kterému v Dánsku zabili tatínka. Když se na jevišti objeví vaši hrdinové z reklam a nekonečných TV seriálů, jste šťastní, že konečně na jeviště přišel život, vy je vidíte skutečné a ty zdlouhavé staré příběhy s nimi už nějak přetrpíte. Hamlet? Znáte ho z televize!

    • Autor:
    • Publikováno: 14. května 2012

    Komentáře k článku: 3MIS3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,