Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    3LO3

    Který soubor nebo osobnost byste v nadcházejícím roce pozval do Česka?

    Martin Falář, Petr Váša, Hubert Krejčí

    Martin Falář

    První, co mě – skep­ti­ka – napadne, že v Česku, a hlavně v Praze, je už teď pomalu víc umělců než diváků. A ještě další zvát z ciziny?!

    Na druhou stranu, jen ať přijedou! Aspoň budeme moci porovnávat. Když budou hosté špatní, tak co, zase odjedou. Ale co když budou lepší?!

    Protože má cenu zvát někoho dobrého, asi nejraději bych dovezl britského choreografa Matthewa Bourna, který má smysl pro humor a dost originálních nápadů. Labutí jezero u něj tančili chlapi a Bizetovu Carmen inscenoval jako americký příběh z padesátých let o opraváři aut – The Car Man. Co by asi udělal s Rusalkou? Třeba by se konečně zjistilo, že v českém vysokém umění jde nejen o lásku nebeskou, ale občas i o tělesné touhy, neřku-li sex (nevím, jak si jinak do důsledků vyložit duet Jeníka a Mařenky Věrné milování).

    A pak mám rád Ton und Kirschen Wandertheater z Německa. Jednak proto, že všichni bydlí v karavanech a maringotkách, což je romantické. Jednak proto, že scénu a rekvizity do svých představení často skládají z věcí na smetištích, což je ekologické, a taky proto, že jsou hodně dětsky hraví, což je sympatické. Ale ti čas od času se svou karavanou do Česka zajedou, tak je třeba ještě někdy uvidím.

    A asi by nebylo od věci přivézt nějaký fakt vymakaný taneční muzikál z Broadwaye.

    Petr Váša

    Přemýšlím, co tu ještě nebylo a co mně u nás chybí…

    Pozval bych zkušené pořadatele tradiční rajčatové bitvy La Tomatina ze španělského Buñolu, aby se svým know-how pomohli zorganizovat tuto nevšední událost. Nejlépe na brněnském náměstí Svobody, možná na závěr každoroční Slavnosti masek, které stále cosi chybí k tomu, aby se stala významným středoevropským karnevalem.

    Španělské městečko se rajčatovou bitvou proslavilo po celém světě! Začali to prý nezodpovědní výrostci. Rok za rokem pak další a další lidé zjišťovali, jak osvěžující je během hodinové demokratické války každého s každým rozmetat sto dvacet tun, tj. asi milion plodů, upomínajících na prvotní rajskou blaženost lidstva, po svých spoluobčanech. (Munice se podle pravidel před hodem rozmáčkne, konečný efekt je tak prý mnohem intenzivnější.) I politici časem přestali spontánní událost komplikovat, a naopak se pustili do její organizace.

    Kamiony rajčat, hasičské vozy na závěr… Materiál by samozřejmě mohl dodat nějaký osvícený zemědělský oligarcha. Všichni by ho milovali. A naše město by se definitivně stalo centrem vzácné ujetosti. Lidé z kraje i široka daleka by se na něco celý rok opravdu těšili a po akci uklidnili. Všichni by tedy mohli být spokojeni, tak jako moudří Buñolané, kteří ve svém nesentimentálním paradisu kousek od Valencie každé léto vítají nějakých třicet tisíc lidí ve starém oblečení nebo jenom trenýrkách, s aparáty pro focení pod vodou, v potápěčských brýlích… a s úsměvem na rtech, který jen tak nepřejde.

    Hubert Krejčí

    1) Šigejama Šime a další kjógenáře z Kjóta. 2) Serapions­theater, Vídeň. Režisér: Erwin Piplits. 3) Kterýkoli ansámbl divadla nó s celovečerním programem.

    • Autor:
    • Publikováno: 7. ledna 2015

    Komentáře k článku: 3LO3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,