Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    22. září – 5. října

    22. září

    V pražském Národním divadle měly v rámci úsporných opatření koncertní premiéru jen dvě operní aktovky. Šéfdirigent Tomáš Netopil nastudoval Ariadnu Bohuslava Martinů, v níž Simona Houda-Šaturová měla plné hrdlo práce s titulním partem, a u nás prakticky nehraného Slavíka Igora Stravinského, v titulní roli excelovala ruská sopranistka Olga Trifonova.
    her

    23. září

    Před Divadlem S + H v Dejvicích bylo odhaleno bronzové sousoší postaviček Spejbla a Hurvínka. Instalací si divadlo připomnělo celou řadu svých letošních výročí – postava Spejbla slaví devadesátiny, Mánička a Žeryk a soubor slaví osmdesátiny. Navíc je to pětašedesát let, co soubor přesídlil z Plzně do Prahy.

    V Holešově na Zlínsku zahájil nový hudební festival Musica Holešov (23.–26. 9.), na který naváže šest akcí koncertní sezony. Klavírista, ředitel a dramaturg Karel Košárek pozval mimo jiné mezzosopranistku Magdalenu Koženou, houslistu Pavla Šporcla a Mariána Vargu s ansámblem Collegium musicum. Soubor Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem provedl dvě novodobé premiéry místního rodáka F. X. Richtera. Ambiciózní projekt se odehrává ve zrekonstruované budově zámku a hodlá propojit svět vážné hudby a jazzu – na festivalu ho zastoupila Gabriela Vermelho a Epoque Quartet.
    her

    Tropikal animal uhuh
    Duo Jan a Bára Kratochvílových, jež své hudební aktivity prezentuje pod jménem Dva, představilo v pražském A Studiu Rubín své – v pořadí již třetí – CD nazvané Hu. Název může znamenat jak mezinárodní zkratku Maďarska, tak první slabiku staroegyptského pojmenování Boha či druh ovce. Především je to prý však první slabika, kterou vyloudila lidská bytost a slovo, jímž se dorozumívají opice a sovy. CD křehkých akustických písní plných zvláštních zvuků a snových nálad vznikalo v červenci 2010 v chalupě U čerta v téměř opuštěné podještědské vsi Padouchov. Je na něm třináct písní v neexistujících světových jazycích, zaslechnutých na třinácti neexistujících rozhlasových stanicích, vysvětlují Kratochvílovi význam písní a textů, jež jsou vykresleny a obsah česky a anglicky naznačen v – do bookletu přiložených – výtvarně pojatých pohlednicích. Po CD Fonók z roku 2008, který byl převážně o studených severských krajích, se nové album vydává do tropických jižních krajin a objevuje se v něm řada zvířecích motivů. Pro spolupráci si Dva opět vybrali berlínského producenta Jayrope.
    hul

    Nové vedení Státní opery Praha nepočítá v dalších sezonách s uváděním lyrikálu Kudykam autorů Michala Horáčka a Petra Hapky, který měl loni premiéru. Podle ředitele Olivera Dohnányiho divadlo tuto sezonu odehraje nasmlouvaná představení a v červnu proběhne derniéra. Kudykam považuji za profesionálně připravený projekt. Do této budovy však nepatří, prohlásil Dohnányi. Projekt, který do repertoáru zařadil bývalý ředitel Státní opery Jaroslav Vocelka, budou moci ještě zhlédnout diváci v Brně.

    24. září

    Víme, co je v kultuře hodnotné
    Nakladatelství Academia uvedlo na trh obsáhlou analyticky zaměřenou knihu publicisty a kulturního historika Miroslava Vaňka Byl to jenom rock’n’roll?, jež se zabývá hudební alternativou v komunistickém Československu v letech 1956–1989. Autor na více než 600 stránkách mapuje, jak populární hudba ovlivňovala celou československou společnost a její generační vlny. Středobodem je – jak z názvu plyne – rocková hudba, její kořeny a odnože. Hudební dění dává autor do společensko-politických souvislostí a přináší řadu fundovaně zpracovaných historických událostí včetně např. policejních represí a reakcí dobové cenzury. Někde se dostává dokonce i dál, za rok 1989 (kapitola věnovaná Czechteku 2005). Úvodní slovo napsal dramatik Václav Havel.
    hul

    Režisér, dramatik a herec Arnošt Goldflam zahájil v brněnském Divadle Husa na provázku výstavu malíře Lubomíra Stejskala. Lubomír Stejskal maluje metodou starých mistrů, tedy nanášením několika vrstev na jednu silnou vrstvu podmalby. Jeho malby jsou tematicky různorodé. Na výstavě jsou jak nová, tak i starší díla, zátiší, témata historická, rodinná i přírodní, uvedla mluvčí divadla Martina Měšťanová. Výstava potrvá do 10. listopadu.

    26. září

    TV
    Stará škola
    ČT uvedla na svém prvním programu premiéru nejnovějšího TV filmu režiséra Jiřího Krejčíka (1918) Osudové peníze. Adaptace stejnojmenné povídky Karla Čapka ze souboru Trapné povídky (1921) je blízká Krejčíkovým snímkům Týden v tichém domě či Božská Ema. Režisér se soustředí na emoce lidských tváří, klade důraz na slovo, drží se pomalého rytmu vyprávění. Podstatní jsou herci, jejich charisma a naléhavost výrazu. Film tak působí trochu mimo současný (nejen filmový) čas a prostor, jako by přicházel z dávných dob, kdy ještě život plynul v rytmu orloje a osud byl nezvratným důsledkem životních předurčení. Do hlavní role Růženky obsadil režisér debutující slovenskou herečku Gabrielu Marcinkovou, která studuje v současné době bratislavskou VŠMU v ročníku Martina Huby. Byť zatím postrádá temnou osudovost hereckého projevu – například – Božidary Turzonovové (Ema Destinnová) či Marie Tomášové (Morálka paní Dulské), je důkazem, že Krejčík umí objevovat výjimečné (temné/tajemné) herecké bytosti. Pozoruhodnou stránku svého herectví nabídl Jan Budař v roli Růženčina bratra. Jeho nemotorný středoškolský profesor jako by vypadl z dob první republiky. Právě herecký vklad většiny přítomných, jejich důraz na každé slovo a gesto, výtvarně koncipovaný obraz (kamera Juraj Fándli) a zpomalený rytmus vyprávění byly hlavními klady snímku. Stará Krejčíkova škola iniciovala další z autorsky propracovaných korálků jeho tvorby, zdůrazňující téma, stylizované herectví a kontinuitu vlastní práce.
    hul

    27. září

    Snímek Kawasakiho růže režiséra Jana Hřebejka by měl za Česko bojovat o prestižního filmového Oscara. O jeho nominaci rozhodla Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). Definitivní nominace by měly být potvrzeny 25. ledna 2011.

    29. září

    Profesor Jiří Holý uvedl v pražském Museu Kampa večer z veršů K. H. Máchy a V. Holana věnovaný památce Vladimíra Justla. Studenti VOŠ v Praze pod vedením Marty Hrachovinové přednesli vybrané verše obou básníků a nakladatel Filip Tomáš představil poslední knihu Vladimíra Justla Holaniana, kterou právě vydává nakladatelství Akropolis a již Justl věnoval životu a dílu básníka jemu nejbližšímu – Vladimíru Holanovi. Ohlas na knihu přineseme v některém z příštích čísel.
    hul

    30. září

    Jaromír Nohavica pokřtil v knihkupectví OSTROV v Praze knížku svých písňových textů, kterou vydalo nakladatelství TORST pod názvem Chtěl jsem jí zazpívat. Výtvarně pěkný svazek usiluje představit autora ne jako písničkáře, ale jako významného básníka. Texty v knize zahrnuté vznikaly v rozpětí osmatřiceti let a jejich chronologickým řazením vydavatel nabídl čtenářům možnost sledovat vývoj autorova psaní, jeho hlavních témat, proměn i návratných motivů.
    her

    1. října

    V chrámu Smolný v Petrohradě se poprvé hrála nová skladba pro sbor a orchestr Zdenka Merty Via Lucis. Dílo spolu se třemi ruskými novinkami nastudoval dirigent Vladimír Begletsov a autor si po návratu pochvaloval kvalitu tamějšího nastudování.
    her

    Mladý český dirigent Tomáš Netopil se představil v Německu s Berlínskou filharmonií. Představil zde své hudební nastudování hudby Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Hlavní ženský part zpívala Magdalena Kožená.

    2. října

    Na scéně pražského Národního divadla hostovalo petrohradské Velké dramatické divadlo Georgije Alexandroviče Tovstonogova (dříve leningradské Velké divadlo Maxima Gorkého). V sobotu 2. října představilo hru Strýčkův sen podle povídky F. M. Dostojevského a v pondělí 4. října uvedl soubor Vládu tmy podle L. N. Tolstého. Obě inscenace nastudoval režisér Temur Čcheidze, který je uměleckým šéfem této scény od roku 2007. Pražské hostování podpořilo ruské ministerstvo kultutry.

    Půlšavle
    Divadelní sekce smíchovské MeetFactory vyhlásila „polskou sezonu“. Jejím druhým dílem (po Kajzarově KaDeWe) se stala dramatizace románu Doroty Masłowské Královnina šavle, uvedená pod zkráceným titulem Šavle. Masłowská předvádí galerii pokleslých figurek provinciálního šoubyznysu, ironicky žongluje s banalitami, přidává autobiografickou postavu zkrachovalé spisovatelky, přímo se obrací na čtenáře a především výtečně pracuje s poetickým, výrazně rytmizovaným „nekonečným proudem slov“. Jan Horák, autor divadelní adaptace a režisér, se ovšem na text spolehl až příliš; divadelní nápaditostí jeho inscenace zrovna nevyniká. Trojice postav po většinu doby posedává na trojici ošoupaných pohovek a odříkává příslušné texty, přičemž pouze Halka Třešňáková dokáže své postavy obdařit alespoň jistým osobním kouzlem. A připočteme-li k tomu, že dramatizace bez zjevného důvodu skončí kdesi uprostřed – aniž by se obtěžovala s dokončením rozehraných motivů – je výsledkem divadlo mátožné, bez valného smyslu a celkově hodně podprůměrné.
    Vladimír Mikulka

    Režisér Miloš Forman převzal na Mezinárodním filmovém festivalu v Curychu prestižní cenu za celoživotní dílo. Předala mu ji zpěvačka Courtney Love.

    4. října

    Vernisáž výstavy Jaroslava Maliny Ženy ženy se odehrála ve sklepní místnosti Studia Paměť v Praze. Staré stoly a židle, otřískané pianino, odpadní roury, oprýskané stěny. Převažují lehoučké perokresby aktů, plné ženské tvary s výraznýma očima a ohambím, decentně smyslné ve vzdušném podání na volných kusech papíru. Bylo znát, že autor má žen nejen plnou hlavu, ale i ruce. Pár maleb, většinou starších portrétů, také návrhy plakátů k ostravské inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte. A tři překvapivé plastiky, vizuálně ale pravý hravý Malina. Autor pohovořil místo nemocné kurátorky Nadi Řehákové, zanotoval parafrázi árie z Dalibora a pak o lásce víc nešťastné než šťastné zazpívalo klezmerové trio Klec Martina Šmída, s nímž se Malina seznámil v Ypsilonce. Závan umění z potřeby a radosti. K vidění bude do 29. října.
    her

    Na řadě byl Prezident
    V Památníku na Vítkově měl premiéru další díl ze série Bernhard Monument, v němž sdružení Depresivní děti touží po penězích představuje po svém kompletní dílo rakouského spisovatele Thomase Bernharda. Na řadě byl Prezident, hra u nás dosud nehraná, Dětmi opatřená podtitulem Ein Kessel schwarz-graues (režíroval Martin Falář). Na materiálu Prezidenta si totiž jali Depresiváci vyřizovat účty s československou normalizací a vlastní text obestavěli scénkami, kterak Bernhardův hrdina přijíždí na státní návštěvu Československa, kde se účastní slavnostního uvedení Jaderné elektrárny Dukovany do provozu. O vykutálené socialistické číšníky a nepříjemné úředníky či celkově slizkou atmosféru tak nebyla nouze. Naopak německým popem je inspirována temná kapela The Bernhards, doprovázející část produkce jako bodyguardi, část jako skutečná kapela. Jako vždy bylo představení extrémně zalidněno, přes dvacet účinkujících, a každý měl aspoň jednu sólovou větu. Zážitek to však byl – navzdory všem lákadlům – otřesný. Recenzi čtěte na http://www.divadelni-noviny.cz/na-rade-byl-prezident/

    Vojtěch Varyš

    5. října

    Kostka pro Topola
    Spisovatel a novinář Jáchym Topol (1962) převzal v rezidenci pražského primátora Cenu Jaroslava Seiferta, čímž se stal nejmladším laureátem této ceny. Získal ji za svoji poslední prózu Chladná zem, kterou vydalo v loňském roce nakladatelstvím Torst. Cena Jaroslava Seiferta se uděluje za vynikající literární dílo zveřejněné v posledních třech letech, výjimečně pak i za dílo celoživotní. Laureáta vyhlašuje Nadace Charty 77 vždy 22. září, v předvečer Seifertových narozenin. O letošním udělení ceny rozhodla porota ve složení Jiří Brabec, Michal Bauer, Libuše Heczková, Marie Jirásková, Jiří Peňás, Miloslava Slavíčková, Michael Špirit a zakladatel nadace Charty 77 František Janouch (který však nedisponuje hlasovacím právem), který Cenu předával. Ocenění se uděluje od roku 1986 a v současné době obnáší vedle samotné mramorové nadační kostky, díla designéra Petra Tučného, diplomu a grafiky akademického malíře Emanuela Ranného i finanční odměnu ve výši 250 tisíc korun.
    hul

    • Autor:
    • Publikováno: 16. října 2010

    Komentáře k článku: 22. září – 5. října

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,