Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    …příští VVlna/next waVVe… (No. 7)

    Poslední den letošního SEDMNÁCTÉHO ročníku festivalu Next wave uvítal Hulcovu oblíbenou produkci FKK a premiéru nového projektu Jiřího Honzírka. O nahém představení skupiny FKK (Frei Körper Kultur, čili česky vlastně Nudisté) se vyprávějí legendy, což je úctyhodný výkon, uvážíme – li, že se hrálo párkrát.

    Pravil u příležitosti výstavy o dekadenci Martin C . Putna:

    „Mnozí pracují s „dekadencí“ jako s byznysem: není nic snazšího než ukázat kundu. Vždycky se naštěstí najde nějaká stará panna, která pak vykřikne: Ach proboha, KUNDA!“

    Jinými slovy – buď se někdo nahotou pohorší, a ten kdo se nepohorší, nebo se tak aspoň tváří, to může odzívat, že je to jen laciný pokus o skandál, nahota je samoúčelná atd. Vždycky mi přišlo legrační, když se fotky nahých pokládaly za „odvážné“. I v divadle se to říká, když se někdo svlékne, je to odvážné. Dvojaký vztah k nahotě poukazuje to na skutečnost, že naše společnost tento vztah nemá vyřešený. Pořád se mluví o vyrovnávání s komunismem a vyrovnání s nacismem a vyrovnání s černými, bílými a fialovými místy naší minulosti, ale kdy se vyrovnáme s nahotou? Kdy se o tom začne mluvit? V tom smyslu by FKK šlo chápat dokonce jako politické divadlo, stejně jako Bambuška nebo Honzírka, protože upozorňuje na tabuizované a nepříjemné věci. Navíc na důležitější fenomény, protože komunisty vzal čert, ale nahota zůstává.

    V akci Hofmana, Mocka a kol. je samozřejmě především drzá arogance (to je pozitivní), nesmíme v tom hledat žádné hlubokomyslnosti.

    Upřímně řečeno, dívat se na nahé lidi mě těší. Nemyslím si, že jevištní nahotu něco musí zdůvodňovat, dokládat či omlouvat. Což neznamená, že bych si nemyslel, že FKK představují v kousku Wir tanzen konzentriert / Tanz im Quadrat jen nahozený koncept, se kterým by se dalo a mělo pracovat dál. Ať už půjde o nastudování kompletního nahého Shakespeara nebo třeba nějaké otevřeně erotické či přímo pornografické představení. Takhle je to zatím chytrá provokace, na kterou se dobře dívá. A ocenil jsem závěrečnou hříčku s děkovačkou (po skončení na prázdnou scénu dopadlo pár květin, herci – stále nazí – místo uklánění pak čekali v předsálí, kde se volně bavili s vycházejícími diváky, nechávali si gratulovat a udělovali autogramy).

    Druhý dnešní kus, premiéra inscenace brněnského Feste v režii Jiřího Honzírka Dr. Emil Hácha – Já na Háchu, Hácha na mě, představila o něco tradičnější divadlo. Nebylo to, pravda, příliš objevné, byť ostré odsudky, jež jsem po představení slýchal, mě překvapily. Nápad se soudem nad Háchou ne v morálním, nýbrž v divadelním smyslu (je nebo není Hácha tragická postava?) byl výtečný, bohužel však nevyužitý, a celou věc jen rámoval. Scény z Háchova života byly poněkud didaktické, byť jsem ocenil vzpomenutí Háchových blízkých spolupracovníků, Klimenta a Havelky (pro představu, něco jako Hájek s Jaklem), kterým se přezdívalo „docentská klika“ (ostatně docentem práva byl i sám Hácha). Za výtečnou pokládám hudební složku provedenou živým Jiřím Miroslavem Procházkou (od zneužití nápěvu hymny po výtečný dobový šlágr „Já som optimista“). Některé zvukově prostorové instalace jako z Adámkových inscenací mi naopak přišly otravné. Celá inscenace jako by se nemohla rozhodnout, jestli jde o politické divadlo (pak ovšem chyběl výraznější názor) nebo jde o estetiku, formální a intelektuální hříčku (pak chyběl větší nadhled a formální propracovanost). Ale v každém případě, jde o dílo pozoru-hodné. Je nutné zmínit výtečné herce, především Lubomíra Stárka jako Háchu a proměnlivého Václava Hanzla. Festival končil, poslední den měl uspokojivou návštěvnost. Nechyběl slavný český spisovatel David Zábranský. A taky otázka „je Jan Hofman Schickelgruberem českého divadla?“. Na závěrečné rozuzlení a shrnut festivalu si počkejte do posledního dílu.

     Doporučená hudba – Já som optimista v podání Milana Lasici za doprovodu Bratislava Hot Serenaders: http://www.youtube.com/watch?v=dlAzkVqEX3A


    Komentáře k článku: …příští VVlna/next waVVe… (No. 7)

    1. Jan Kerbr

      Profilový obrázek

      Vojto,
      opravdu to myslíš vážně s výtečnými herci v háchovské féerii? Pro mě právě ony byly těžkým handicapem produkce. Není to galantní, ale nejhorší byla dáma. Měl jsem dojem, že chvílemi zapomíná, že je na jevišti a začíná si povídat něco pro sebe někde v soukromí. Ale ani pánové mě neuchvátili. Technických nedostatků byla spousta a ty i v netradiční inscenace ruší.
      Jan Kerbr

      13.10.2010 (13.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Honzo, ale jo, myslím.
      Lubomír Stárek jako Hácha byl podle mě ucelený od energického muže po starou trosku, jako „záhrobní“ pak racionální suchý právník.
      Grundmann a Hanzl pak samozřejmě ve své sérii typů se pohybovali mnohdy za hranicí karikatury, ale pochopil jsem to tak, že to patří ke koncepci a bavilo mě to. se slabší ovšem Barborou Milotovu souhlasím.

      jinak se pokud jde o herectví možná míjíme trvale – dnes jsem četl tvou recenzi na vinohradský zámek v MF Dnes a vidím to přesně opačně – tedy Novotný a Plachý dobře, Dvořák a Stryková strašně.

      13.10.2010 (15.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milí pánové,
      to podstatné je myslím o inscenaci uvedeno zde: „Nápad se soudem nad Háchou ne v morálním, nýbrž v divadelním smyslu (je nebo není Hácha tragická postava?) byl výtečný, bohužel však nevyužitý, a celou věc jen rámoval“ a „scény z Háchova života byly poněkud didaktické“ (rozuměj – dodávám já -, že inscenace sledovala Háchův život v monotónně chronologickém sledu). Otázka herectví je tu, myslím si, celkem podružná.

      13.10.2010 (16.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      taky bych uvítal víc scén z Háchova života před r. 1938, to potom stejně všichni známe a několikrát se tam přece zdůrazňovalo, jak je tragédie, že jeho život se redukuje jen na těch 7 posledních let.

      na druhou stranu, možná potřebujeme nejprve takovéhle inscenace, abychom časem dospěli k něčemu opravdu objevnému a odvážnému.

      13.10.2010 (16.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Honza Kerbr je velmi citlivý/háklivý na herectví. Ve většině svých recenzí a ohlasech. Nicméně myslím, Honzo, že přeceňuješ hercovy možnosti v režijně přísně vedené inscenaci, jako je tato. Všechny mužské herecké figury byly podle mého na vysoké úrovni: ostré střihy, úsporná gesta, přesné charakteristiky situací. A Lubomír Stárek je pro mne jedním z objevů nastupující herecké generace. Typově i herectvím mi připomíná Jana Vlase z DPB.
      Barbora Milotová to měla jako Sofie nesmírně těžké. Jako jediná z vedlejších postav procházela jistým vývojem, ale režisér ani ona nenašli k postavě klíč, pouhý alkoholismus je málo. A příliš dalších figur v inscenaci neměla. Proto působila monotónně až zmateně. Zde by se určitě měli ještě režisér s dramaturgem a herečkou nad rolí zamyslet. A říct si, komu je inscenace určená. Pokud pro náročnější, dospělé publikum, zcela na ni platí Švejdou vyjmenované výhrady. Pokud pro středoškolské či mladší diváky – a tak inscenace působí – pak si nejsem jist, zda vůbec Sofiinu volbu (a možná ani Oidipa) budou znát a vazbě na Háchu tak ztěží porozumí. A především: po představení by měla následovat na dané téma diskuse.

      14.10.2010 (0.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Ještě jsem zapomněl – ad Vojta a FKK:
      Vůbec si nemyslím, že nahota je hlavní téma performance FKK, byť je na ni samozřejmě upřena hlavní pozornost. Agresivita, zvířecí pudy, fyzické násilí, touha po moci, ponižování a ovládání, to jsou podstatnější elementy, které teprve dovedly performery k fyzické obnaženosti/nahotě jako formě vyjádření. V žádném případě nejde o exhibicionismus. Jsme oblečení, i když jsme nazí. Jsme nazí, i když jsme oblečení, jako by říkali filmovými dotáčkami. Proto si myslím, že asociace na nahého Shakespeara nebo erotické/pornografické představení je nepřípadná. Byť lákavá.

      14.10.2010 (0.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jak jsem napsal výše, s nahotou to nemáme vyřešené (jako společnost/kultura/civilizace), svléknout se na jevšiti (i do půl těla, natož zcela, i na moment, natož na celou dobu, i jeden, natož všichni) prostě NĚCO ZNAMENÁ. násilí, boje, soupeření, konkurence jsem si samozřejmě povšiml – primárně si myslím, že tohle téma až tak zajímavé není (a není jasné, nakolik souvisí s nahotou, tj. je-li nahota prostředkem jak na to upozornit, ovšem takovým, že původní téma zasune hloub – nebo je-li obnažení i odhozením civilizace a tedy uvolněním té zvířeckosti a agresivity. já si to nemyslím, to by mi přišlo hodně jednoduché).
      erotické asociace jsou nejen lákavé, ale i důležité, protože i to je na divadle dost tabuizváno.

      jinak ještě citát Zdeňka Neubauera: člověk není přirozeně nahý. ale právě že je přirozeně oblečený. (jinými slovy, když se někdo svlékne, chová se nepřirozeně, nepoukazuje na přírodu // protože civilizace je součást přírody: jako si mravenci staví mraveniště, člověk se obklopuje civlizací)

      14.10.2010 (11.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Zdeněk Neubauer zřejmě mluví o člověku civilizovaném, žijícím dnes ve většině světa, nikoli však o člověku jako takovém. U přírodních národů bývá nahota zcela přirozenou součástí jejich kultury a oblečení nebo líčení je spíš znakem něčeho výjimečného, válečného stavu, lovu a podobně. Pro mne – a neříkám, že to tak primárně mysleli FKK – je ona nahota diskusí, polemikou či intelektuální výzvou podívat se/zažít, jak to vlastně je. Co je v člověku dané jeho tělesností a pudy, co je součástí podvědomí, co je pod maskou naší civilizované „tváře“. A samozřejmě je tam i postoj: Nebojte se být nazí, bojte se spíš své agresivity (pudovosti). Odpovídám Ti – a jinde Martinovi Švejdovi – proto, že těch výkladů a pohledů může být mnoho a podívat se na tuto performanci z více stran a úhlů za to podle mne stojí. Co píšu o divadle – tedy za posledních 20 let – nebylo u nás mnoho tak vyzývavých a antropologicky podnětných. Snad rané TNF, Jumping Hamada… V poslední době Svět odsouzencův Spitfire Company a v jistém smyslu Adámkova Kniha džunglí… Ale to už asi interpretuju příliš…

      14.10.2010 (14.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Neubauer právě píše, že vytvářet si civilizaci, tedy i oblékat se, je tou nejvlastnější přirozeností člověka.

      14.10.2010 (14.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechci se přít s veličinami a necítím se tak vědecky fundovanej, abych mohl nabízet jiný výklad. Ve Vokně měli rádi jiné profesorovo heslo: Kazme mládež! Ale – i kdyby tomu tak bylo a člověk se od ostatních přírodních druhů odlišoval tím, že se obléká (vytvářet civilizaci podle mne nemusí nutně znamenat zahalovat se, ergo oblékat – viz ony přírodní národy, co je ale z filosofického pohledu „oblékat se“, že) – jistě je v člověku i kus animální přírody, tedy nezahalenosti/nahoty. I ta je tou nejvlastnější přirozeností člověka. Nahotou se tedy své „nejvlastnější“ přirozenosti nevzdáváme. Performance FKK navíc takto (tedy jako nejvlastnější přirozenost) nahotu nestaví. Právě polemika s tím, co jsme, co je nám vlastní jako živočišnému druhu/zvířeti, a co je nám dané civilizovaností, kde jsou hranice přirozenosti/civilizovanosti, je jedno z podstatných jejích témat. Ne-li hlavní. Performanci lze možná chápat i jako svého druhu obhajobu civilizovanosti/oblékání a závěrečný příchod celého souboru bez oděvů jako výzvu nebát se na sebe podívat bez civilizačních kódů, a něco se tak o sobě dozvědět. Jít za rámec obrazu, do kterého nás uzavírá civilizace. Zda něco neztrácíme, zda to „něco“ (živočišnost danou přírodou) pouze uměle nezakrýváme, zda nehrozí, že se to „něco“ (násilí) neobjevuje v naší civilizaci v nějaké jiné formě a zda dokonce – když to takto odvážně domýšlím – současná vlna násilí a válek není projevem uzamčené „přírody v nás“. A není to jen statický obraz, který aktéři předkládají, ale divákovi dávají možnost „projít si peklem“, soucítit a uvidět krajiny, které jsou jinak v každém z nás hluboko ukryty, a vyjít z představení vlastně očištěn. Aspoň tak na mě performance pokaždé působila. I proto si jí tak cením.

      14.10.2010 (16.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      to je strašně povrchní a banální, Vladimíre!

      představa, že nahý člověk je přirozený a že ho civilizace (oblečení) svírá do kazajky atd.! jak píše Portmann a po něm třeba Komárek a Neubauer, člověk si vytváří sám sebe, tj. jaké volí oblečení, doplňky a vizáž obecně, je jeho nejvlastnějším („nejpřirozenějším“) tvůrčím projevem – člověk je sám sebou ne když se svlékne, ale když se oblékne. v té nahotě se to pak projevuje jinými civlizačními vymoženostmi – třeba jak a kde se holí…

      „současná vlna násilí“ je nějak výraznější než jakákoli předchozí „vlna“ násilí? není to spíš kontinuální proud?

      a samozřejmě, „kazit mládež a zavádět nové bohy“ je tradiční a skvělé heslo!

      15.10.2010 (12.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      nekomentuj úroveň diskutujícího, zbržďuje to a zbytečně vnáší osobní tón. I Tvé názory jsou často – podle mne – povrchní a banální, snažím se ale vždy pochopit jejich smysl a bavit se o něm.
      Ve svých příspěvcích sem nemluvím o nahotě jako tvůrčím projevu, ale o nahotě jako stavu, to je něco jiného.
      Co se týká násilí jsem pochopitelně přeháněl a jen domýšlel jednu z možných interpretací. Nechci se zde o lidském násilí přít, třeba i to je jedním z civilizačních kódů, co já vím. Mám jen pocit, že komentář k tomu, co se děje kolem, může mít i tuto podobu, neb jisté „zmanipulování“ civilizací je možná jedním z důvodů současných konfliktů. Ale – upozorňuju – nemíním to nijak dál rozvádět. Na performaci mě přitahuje něco jiného, a to – řekněme – pohled na člověka a jeho krutost, násilí a manipulaci skrze pudy a podvědomí. A především zvolená forma. Vzdáleně mi to upomíná třeba Wima Vandekeybuse a jeho Mountains Made of Barking kdysi v Arše.
      Kazme mládež, ale ne diskuse!

      15.10.2010 (19.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      neurážej se, nepsal jsem o tvé úrovni, ale o tvých tezích stran civilizovanosti a přirozenosti. mně se FKK líbí, ale možná z jiných důvodů než tobě.

      15.10.2010 (23.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Jsem trochu citlivej – po letní zkušenosti se Švejdou – na osobní výpady a snažím se je předem či ihned v diskusích omezovat. Co se týká FKK, mě by zajímal i názor zcela negativní, neb i ten může bejt fundovanej a v pořádku. FKK je podle mě přesně tou produkcí, která může mít mnoho analýz a z nich vyplývajících hodnocení, z nichž některá by mohla být i velice negativní. A je to dobře. Jsem totiž přesvědčenej – a platí to obecně – že u řady inscenací nelze říct, že jsou jednoznačně dobrý nebo špatný, a že než jim dávat hodnocení líbí/nelíbí resp. dobré/špatné je dobré se o nich bavit a o ně přít.
      Při o civilizovanost-přirozenost nechávám stranou, tam jsem skutečně na cizím území. Čerpám především z Jamese Frazera, Claudea Lévi-Strausse a Mircey Eliada, případně z Junga a Freuda, zajímá mě především podvědomí, mýtus a archetypy, z toho pak vyvozuju své – jistě v mnohém povrchní, banální, nepoučené – teze. I tak bys je měl umět vyvrátit a neohánět se citacemi slavných. Ale – opět – nechejme to na jindy. Tady je téma FKK příp. Hácha.

      16.10.2010 (3.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      můj základní pocit z FKK je, že oni to nijak hlubokomyslně nemysleli, prostě si chtěli pohrát s tou nahotou – a i proto vnímám tu nahotu jako klíčovou.
      myslím, že jsem tvé výroky vyvracel – jména jsem uváděl spíš proto, abych nebyl v podezření, že si přisvojuji cizí myšlenky. opakuji tedy základní tezi: pro člověka je přirozené se obléci a vytvářet kolem sebe civilizaci, zahalovat se a maskovat se, hrát divadlo, přetvařovat se, mluvit, což ovšem není zakrývání nějaké původní přirozenosti, ale ten nejvlastnější způsob, jak se projevit.

      nahota má – i proto – jako základní konotaci jednak stud a jednak sex. když spolu bojují či se mlátí nazí lidé, tématem zase zůstává ta nahota (a náběh k sexu) daleko spíš než násilí – to by bylo tématem, kdyby se bili oblečení.

      16.10.2010 (11.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Zní to přesvědčivě, ale má zkušenost s uměním/divadlem je jiná. Min Tanaka když tančil zcela nahý, nebyla tématem jeho butó-tance nahota ani sex a dokonce – jsem přesvědčen – že jeho nahota byla akceptovanou formou pro otevírání nesexuálních (animálních/démonických a současně duchovních) témat a logickým důsledkem jeho přístupu k tanci/divadlu/umění/duchovnímu životu nejen pro něj, ale i pro diváky. A to nejen pro ty, vychované asijskou estetikou, ale i pro nás, evropské barbary sedící v hledišti Chmelnice, Archy, Národního divadla nebo jej následujících do zbrašovských aragonitových jeskyní. To samé dodnes platí – abych zde nepoužíval přirovnání, které možná mnoho i-čtenářů nezná – třeba o TNF, o performancích Antonie Svobodové či BodyLandscapes Sabine Seume, jež byla loni na Nultém bodu. Myslím, že by se vedle butó daly připomenout třeba antické obrazy či rituály přírodních národů (Austrálie, Afrika). Ale nechci se přít o obecnou teorii biologické estetiky, to bychom se dostali hodně daleko a jistě je „oblečenost“ jedním z průvodních (civilizačních) znaků, který odlišuje člověka od ostatní přírody. Jen jako (bývalý) performer vím, že lze s nahotou nakládat daleko svobodněji a bohatěji, než jak uvádíš, a – třeba – ono násilí, brutalitu, vnitřní svobodu, citovost a zde již mnohokrát jmenovanou „zvířeckost, jež dříme v člověku“, zobrazíš nahotou a dotekem/střetem nahých těl daleko autentičtěji, s osobním ručením a přímo, než když se nalíčíš, použiješ masku nebo zůstáváš v kostýmu. Mluvím nejen o formě, ale i o přístupu a pocitu performera. Podle mne tak přistupují FKK ke své „work in progress“ performanci, nepodceňoval bych je. Jaké to má pak významy, je už pochopitelně věcí výkladu.
      Dostali jsme se ale velmi daleko, baví mě to a zajímá, už jsme však hluboko za hranicemi analýzy samotné FKK performance. Má cenu pokračovat?

      17.10.2010 (2.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      trošku jinak – já psal samozřejmě o FKK, ne o nahotě na jevišti obecně (i když to tak asi vyznělo). butó s tím pracuje pochopitelně jinak. a možnosti nahoty jsou nekonečné. ale na druhý straně bych připomněl moniku wachowicz z loňskýho nultýho bodu nebo z jiný strany letošní juschku weigel. a klíčový přístup FKK je podle mě estetický (možná i biologicky estetický). nahota jako krása.

      17.10.2010 (14.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      A tak se s Vojtou nakonec shodnem: Skrze nahotu je expresivní obraz performance FKK vlastně krásný. Bolavý, děsivý, ale krásný.
      Nahota je krása!

      18.10.2010 (3.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,