Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Z deníku tanečnice

Miřenka Čechová zřejmě patří mezi nejprogresivnější taneční a pohybové umělce současnosti. Nejen v českém, ale i v evropském měřítku. Projekty souboru Tantehorse, jejž založila spolu s Radimem Vizvárym, jsou toho neklamným důkazem. Jejich nejproslulejší inscenace Dark Trilogy nebo S/He is Nancy Joe teď doplnili o subtilní a lyrické vylíčení vztahu žáka a ikony, umělce a umění a v neposlední řadě ženy a stereotypu ženskosti. Nejnovější inscenace, kterou 17. února premiérově uvedlo divadlo Ponec, nese název Faith a víra byla ve všech svých podobách během bezmála hodinového představení zkoušena až do nejzazších možností.

FOTO MARTIN MAŘÁK

Autorka konceptu Miřenka Čechová se zpovídá ze vzpomínek na léta, kdy se tanec a pohybové divadlo rozhodla teprve studovat. FOTO MARTIN MAŘÁK

Inscenace Faith jako by zapadala do zatím pravděpodobně nepojmenovaného rámce, který zde ad hoc a trochu zjednodušeně pojmenuji „žena a její tělo“. Především divadlo Ponec (ale jistě bychom našli i další taneční scény) se stává pomyslnou základnou těchto tendencí. Vedle S/H eis Nancy Joe a Faith vzpomeňme třeba na veleúspěšnou a velmi osobní inscenaci skupiny Vertedance Kolik váží vaše touha.

Faith má však ještě jednu, možná ještě hlasitější rovinu sdělení. A je to právě onen příběh víry. Nejen víry ve vlastní schopnosti, ale i vítry v samotnou motivaci cokoli dělat, v tomto případě tedy tvořit – víry v umění. Základní linie je velmi průzračná. Autorka konceptu Miřenka Čechová se zpovídá ze vzpomínek na léta, kdy se tanec a pohybové divadlo rozhodla teprve studovat. Vrací se po svých vlastních stopách až na začátek, k bolesti, která tanečníky provází po celý život,vzpomíná na svou vlastní víru a na příslovečnou kalvárii, která ji doprovází. Nejdůležitější vzpomínka je ovšem ta na studia na konzervatoři, kde se setkala s výraznou osobností českého baletu Taťánou Juřicovou. S mnohokrát oceňovanou tanečnicí, která ztvárnila celou řadu legendárních rolí, která však svůj život předčasně ukončila sebevraždou…

Vstupní obraz začíná rozvážně, zdrženlivě, ale i neklidně. Scéna je jednoduchá; vystačí si pouze s bílou baletizolovou plochou přecházející v promítací plátno. Postava začínající tanečnice v podání Miřenky Čechové se utkává především s vlastním tělem, do úmoru nacvičuje různé sestavy, než se vyčerpaně skácí k zemi, aby se na scéně mohla konečně objevit postava Taťány, již velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. Ta se po celou dobu pohybuje mimo bílý obdélník vymezující svět začínající tanečnice. Svět života nebezpečně blízko zásvětí. Nebo také vhled do hlavy, do paměti tanečnice.

 Na scéně se objeví i Taťána, kterou velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. FOTO MARTIN MAŘÁK

Na scéně se objeví i Taťána, kterou velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. FOTO MARTIN MAŘÁK

Ačkoli představení trvalo necelou hodinu, vystřídalo se v něm poměrně dost výstupů, které budily zdání nekonečného trvání. Každý pohyb je nesčetněkrát opakován, často obě aktérky tančí synchronizovaně, přičemž Taťána plní svou roli drilující autority s umanutou trpělivostí. Ve chvíli selhání přichází na řadu ještě tvrdší dril a sebetýrání. Víra její studentky a následovnice je však povážlivě zkoušena, tanec se hroutí, ladnost přechází v kakofonii a život v smrt. Tehdy se obě ženy konečně setkají. Vše znovu probíhá velmi pomalu. Pocitu totálního zpomalení pomáhá i expresivní apokalyptické blues dark-jazzového kvarteta Bohren und der Club of Gore. A v neposlední řadě i překvapivě funkční videoprojekce výseků z přírodních scenérií, které nejen že ještě dále ubrzďují celý příběh, ale zároveň nastavují zrcadlo lidské snaze překonat pomíjivost. Výrazná a oceňovaná práce s výtvarnem a audiovizuálními prostředky je pro Tantehorse charakteristická, ale myslím, že tato citlivá a křehká, téměř nevýrazná, o to intenzivnější projekce se stane v jejich případě trvale vzpomínanou.

Faith vlastně není příliš příjemným zážitkem. Po celou dobu se jím prolíná pocit krutosti a smutku; výjimečné oddechnutí umožňuje jen občasné komické zopakování některých pohybů, svým bezmyšlenkovitým prováděním však stále narážejí na zásadní otázku, která by se neměla nikdy vyslovit: Má to ještě vůbec smysl? Bez zbytečného filosofování však můžeme odpověď nalézt už v samotném faktu, že tento projekt vůbec vznikl. Přestože není inscenace Faith nijak zvlášť veselá, nese silný příběh, který nelze jen tak odložit.

 Divadlo Ponec – Tantehorse: Faith. Scénář, režie, výtvarný koncept Miřenka Čechová, choreografie a interpretace Miřenka Čechová, Andrea Miltnerová, hudba Bohren und der Club of Gore, sound design Matouš Hekela, light design Martin Špetlík, scéna Jakub Tauš, Petr Boháč. Premiéra 17. února 2014.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 20. února, 2014

Komentáře k článku: Z deníku tanečnice

  1. Vladimír Hulec

    Rád bych se
    ještě někdy k této produkci Miřenky Čechové někde vyjádřil, neb jde podle mého názoru o velmi osobní zpověď jí samé a vedle čistě uměleckých kvalit (či nedotažeností) z ní vyzařuje silné osobní zaujetí, jež považuju za zásadnější než samotný jevištní výsledek. Ten někdy balancuje na rozhraní těžko akceptovatelného sentimentu a kýče – především přespříliš popisně zobrazovaný vztah tanečnice (či fyzického „těla“) v podání Čechové a baletky v interpretaci Andrey Miltnerové. Tyto okamžiky představení brzdí a banalizují. Stejně jako filmové projekce vody a listí. Chybí syrovost smrti a tělesnosti, jak ji Čechová nabízí v úvodu nebo na konci, stejně jako se vytrácí rituálnost, již jinak – třeba jen vyčleněním bílého prostoru z okolního světa a sundaváním si obutí a částí oděvů – Čechová dodržuje.
    Zkrátka je to silné obsahem a „ponorem“ autorky, ale problematické způsobem provedení. Chtělo by to ještě „vnějšího“ pozorovatele, nejspíš režiséra, možná také light designera, kteří by některé banální obrazy a projekce vyměnili, vyhodili či dotáhli jinam.

    25.02.2014 (13.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 11/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


24. 5.-6. 6. 2016

Číslo 11/2016 (24. 5.-6. 6. 2016)

Obsah čísla 11/2016

Sloupek

Shakespeare 2016

Kolem třiadvacátého dubna jsem...

Sukces měsíce

Bohuslav Martinů: Epos o...

Režie Jiří Heřman, Národní divadlo...

Dotazník

Honza Malík

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Přátelství, to je někdy...

Kde se vzal, tu se vzal, vznikl v...

Fejeton

Nežli žít na kolenou, to...

Tdtdtdtrrr! Špička jazyka za...

Glosa

O symbolech

Konec druhé světové války slaví...

Kronika

Jednou větou

Národní divadlo získalo zpět...

Kritika

Maškaráda v kostce

Maškaráda Michaila Jurjeviče...

Toyen a Woolfová na...

Nanohach končí! Týden před Vánoci...

Spor Shylocka s korektností

Monodrama u nás nepříliš známého...

Záměny pohlaví, moudrost i...

Inscenace oblíbené Shakespearovy...

Karel IV. byl sympaťák

K oslavám sedmistého výročí...

Dokonalost ne vždy dokonalá

Brněnská tvůrčí skupina DOK.TRIN si...

Kouzla pro rodiče s dětmi

Nový šéf opery Jihočeského divadla...

Nechat díl práce na...

Elementárně syrový dramatický...

Étos kusu tkví v osudech...

Inscenace Otvírání studánek Alfréda...

Co je vlastně étos tohoto...

Otvírání studánek Alfréda Radoka...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 11/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Marie Štípková: Díky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miloš Horanský: Buďte...

Rozhovor s režisérem

Honza Malík: Rozchod...

Rozhovor s tanečníkem a choreografem

Kontext

EFB a jeho cesty za operou

E. F. Burian (1904–1959) byl génius...

Když nám je spolu tak...

Úvahy filmové

Duše okouzlená…...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Varování

Kdyby se všechna varování naplnila,...

Studentská Thálie 2016...

Herecká asociace informuje

Místo činu: Komedie

Eutanazie je v našich zeměpisných...

Levínský píše Uhdemu

Dnes se Ti trochu zdráhám psát,...

S nevysloveným nelze...

Ve čtvrtek 31. března vystoupil ve...

Došlo do redakce

Jan Steklík: Grafické partitury CD,...

Zahraničí

Mistři pěvci pařížští

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karol Machata (13. 1. 1928 Malacky,...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Vaštová Věra, sólistka operety (1....

Paměti, záznamy, deníky

Jak potkat „tvořivé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 11/2016



Obsah,