Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Z deníku tanečnice

Miřenka Čechová zřejmě patří mezi nejprogresivnější taneční a pohybové umělce současnosti. Nejen v českém, ale i v evropském měřítku. Projekty souboru Tantehorse, jejž založila spolu s Radimem Vizvárym, jsou toho neklamným důkazem. Jejich nejproslulejší inscenace Dark Trilogy nebo S/He is Nancy Joe teď doplnili o subtilní a lyrické vylíčení vztahu žáka a ikony, umělce a umění a v neposlední řadě ženy a stereotypu ženskosti. Nejnovější inscenace, kterou 17. února premiérově uvedlo divadlo Ponec, nese název Faith a víra byla ve všech svých podobách během bezmála hodinového představení zkoušena až do nejzazších možností.

FOTO MARTIN MAŘÁK

Autorka konceptu Miřenka Čechová se zpovídá ze vzpomínek na léta, kdy se tanec a pohybové divadlo rozhodla teprve studovat. FOTO MARTIN MAŘÁK

Inscenace Faith jako by zapadala do zatím pravděpodobně nepojmenovaného rámce, který zde ad hoc a trochu zjednodušeně pojmenuji „žena a její tělo“. Především divadlo Ponec (ale jistě bychom našli i další taneční scény) se stává pomyslnou základnou těchto tendencí. Vedle S/H eis Nancy Joe a Faith vzpomeňme třeba na veleúspěšnou a velmi osobní inscenaci skupiny Vertedance Kolik váží vaše touha.

Faith má však ještě jednu, možná ještě hlasitější rovinu sdělení. A je to právě onen příběh víry. Nejen víry ve vlastní schopnosti, ale i vítry v samotnou motivaci cokoli dělat, v tomto případě tedy tvořit – víry v umění. Základní linie je velmi průzračná. Autorka konceptu Miřenka Čechová se zpovídá ze vzpomínek na léta, kdy se tanec a pohybové divadlo rozhodla teprve studovat. Vrací se po svých vlastních stopách až na začátek, k bolesti, která tanečníky provází po celý život,vzpomíná na svou vlastní víru a na příslovečnou kalvárii, která ji doprovází. Nejdůležitější vzpomínka je ovšem ta na studia na konzervatoři, kde se setkala s výraznou osobností českého baletu Taťánou Juřicovou. S mnohokrát oceňovanou tanečnicí, která ztvárnila celou řadu legendárních rolí, která však svůj život předčasně ukončila sebevraždou…

Vstupní obraz začíná rozvážně, zdrženlivě, ale i neklidně. Scéna je jednoduchá; vystačí si pouze s bílou baletizolovou plochou přecházející v promítací plátno. Postava začínající tanečnice v podání Miřenky Čechové se utkává především s vlastním tělem, do úmoru nacvičuje různé sestavy, než se vyčerpaně skácí k zemi, aby se na scéně mohla konečně objevit postava Taťány, již velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. Ta se po celou dobu pohybuje mimo bílý obdélník vymezující svět začínající tanečnice. Svět života nebezpečně blízko zásvětí. Nebo také vhled do hlavy, do paměti tanečnice.

 Na scéně se objeví i Taťána, kterou velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. FOTO MARTIN MAŘÁK

Na scéně se objeví i Taťána, kterou velmi přesvědčivě ztvárnila Andrea Miltnerová. FOTO MARTIN MAŘÁK

Ačkoli představení trvalo necelou hodinu, vystřídalo se v něm poměrně dost výstupů, které budily zdání nekonečného trvání. Každý pohyb je nesčetněkrát opakován, často obě aktérky tančí synchronizovaně, přičemž Taťána plní svou roli drilující autority s umanutou trpělivostí. Ve chvíli selhání přichází na řadu ještě tvrdší dril a sebetýrání. Víra její studentky a následovnice je však povážlivě zkoušena, tanec se hroutí, ladnost přechází v kakofonii a život v smrt. Tehdy se obě ženy konečně setkají. Vše znovu probíhá velmi pomalu. Pocitu totálního zpomalení pomáhá i expresivní apokalyptické blues dark-jazzového kvarteta Bohren und der Club of Gore. A v neposlední řadě i překvapivě funkční videoprojekce výseků z přírodních scenérií, které nejen že ještě dále ubrzďují celý příběh, ale zároveň nastavují zrcadlo lidské snaze překonat pomíjivost. Výrazná a oceňovaná práce s výtvarnem a audiovizuálními prostředky je pro Tantehorse charakteristická, ale myslím, že tato citlivá a křehká, téměř nevýrazná, o to intenzivnější projekce se stane v jejich případě trvale vzpomínanou.

Faith vlastně není příliš příjemným zážitkem. Po celou dobu se jím prolíná pocit krutosti a smutku; výjimečné oddechnutí umožňuje jen občasné komické zopakování některých pohybů, svým bezmyšlenkovitým prováděním však stále narážejí na zásadní otázku, která by se neměla nikdy vyslovit: Má to ještě vůbec smysl? Bez zbytečného filosofování však můžeme odpověď nalézt už v samotném faktu, že tento projekt vůbec vznikl. Přestože není inscenace Faith nijak zvlášť veselá, nese silný příběh, který nelze jen tak odložit.

 Divadlo Ponec – Tantehorse: Faith. Scénář, režie, výtvarný koncept Miřenka Čechová, choreografie a interpretace Miřenka Čechová, Andrea Miltnerová, hudba Bohren und der Club of Gore, sound design Matouš Hekela, light design Martin Špetlík, scéna Jakub Tauš, Petr Boháč. Premiéra 17. února 2014.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 20. února 2014

Komentáře k článku: Z deníku tanečnice

  1. Vladimír Hulec

    Rád bych se
    ještě někdy k této produkci Miřenky Čechové někde vyjádřil, neb jde podle mého názoru o velmi osobní zpověď jí samé a vedle čistě uměleckých kvalit (či nedotažeností) z ní vyzařuje silné osobní zaujetí, jež považuju za zásadnější než samotný jevištní výsledek. Ten někdy balancuje na rozhraní těžko akceptovatelného sentimentu a kýče – především přespříliš popisně zobrazovaný vztah tanečnice (či fyzického „těla“) v podání Čechové a baletky v interpretaci Andrey Miltnerové. Tyto okamžiky představení brzdí a banalizují. Stejně jako filmové projekce vody a listí. Chybí syrovost smrti a tělesnosti, jak ji Čechová nabízí v úvodu nebo na konci, stejně jako se vytrácí rituálnost, již jinak – třeba jen vyčleněním bílého prostoru z okolního světa a sundaváním si obutí a částí oděvů – Čechová dodržuje.
    Zkrátka je to silné obsahem a „ponorem“ autorky, ale problematické způsobem provedení. Chtělo by to ještě „vnějšího“ pozorovatele, nejspíš režiséra, možná také light designera, kteří by některé banální obrazy a projekce vyměnili, vyhodili či dotáhli jinam.

    25.02.2014 (13.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,