Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vířící odhodlání matek a sester

V polovině listopadu představila taneční skupina NANOHACH v divadle Ponec svoji novou inscenaci Flashed by. Na předpremiérové atmosféře v divadelní kavárně mě, coby divačku, nezarazilo nic zvláštního. Rozdíl oproti jiným inscenacím jsem si uvědomila, až když se vedle mě ozval poněkud zděšený hluboký hlas – Vždyť tu jsou samé ženy! To bude zas něco feministického… Naštěstí se inscenace do tohoto šuplíku zdaleka nevejde.

FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Téma ženských hrdinek, ať už těch proslulých nebo anonymních, vzniklo na základě ankety, ve které režisérka Lenka Flora oslovila umělce z celého světa s otázkou, která žena je pro ně hrdinkou. FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Tanečně–obrazově–hudební kompozice pro jednu tanečnici a mnoho hrdinek je dílem hostující choreografky Lenky Flory, dlouholeté vedoucí souboru Deja Donne. Ke spolupráci na realizaci dlouho se rodícího nápadu si vybrala tanečnici Leu Švejdovou z NANOHACH a německou filmařku Barbaru Schröer.

Čtyřicetiminutové sólové vystoupení je bezesporu náročné po fyzické i choreografické stránce. Samy autorky ale říkají, že taneční práci předcházela důkladná příprava teoretická. Téma ženských hrdinek, ať už těch proslulých nebo anonymních, vzniklo na základě ankety, ve které režisérka oslovila umělce z celého světa s otázkou, která žena je pro ně hrdinkou. Odpovědi pak daly základ k výběru konkrétních postav i dalšímu vývoji myšlenky.

Nápad by mohl lehce sklouznout ke zkratkovité mozaice osudů velkých žen, edukativně divákům připomínající, že i ženy mají na historii lidstva nezpochybnitelný podíl. Lenka Flory naštěstí tento vágní fakt bere jako východisko, které není třeba zdůrazňovat. Daleko víc ji zajímá škála poloh, kterých může ženské hrdinství nabývat, a stejně tak univerzální pocity, radosti i obavy, které spojují ženy napříč státy i epochami.

FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Lea Švejdová „odpovídá“ na otázku: Která žena je hrdinkou? FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Taneční scénu tvoří jednoduchá bílá plocha, opakující se podruhé na zadní stěně jeviště. První prostor patřil tanečnici, druhý projekci. Právě prolínáním těla a obrazu, doplněném do třetice citlivě vybranou hudbou, se postupně utvářejí a zase mizí jednotlivé odstíny ženské postavy. Každá má svůj charakteristický pohyb a ošacení, všechny doprovází zlomkovitá videoprojekce s často bouřlivým zvukovým doprovodem. Měnící se figury lákají k přemítání o svých reálných historických vzorech, přesto není inscenace vědomostní hádankou Kdo je kdo.

Klíčová otázka zní – Kdo je to pro tebe? A neméně důležitý dodatek pro ženskou část obecenstva – Pro koho jsi to ty? Postava na scéně mění s kostýmy svou životní úlohu, odvahu střídá s bázní, mladickou zapálenost s klidem stárnoucího člověka. Umírá v oslňujícím jasu plamenů, chvílemi rezignuje, skrápěna nekončícím šedým deštěm, nebo zase sama zesláblá a mizející pomáhá na svět o překot se deroucímu novému životu. A konečně, v jedné z pohybově nejúspornějších, a přesto nejsilnějších scén, stojí takřka nehnutě na scéně žena, nesoucí v sobě moudrost celých pokolení, uprostřed burácení podzimního větru, unášejícího a mísícího s odumírajícím listím vzpomínky, naděje a smutky lidských matek, dcer a sester.

Ne vše se ale děje na hlavním plánu. Změny kostýmů probíhají přímo před diváky, pouze mimo bílé jeviště – tedy tam, kde už začíná reálný svět a není třeba si na nic hrát. Za hranicí oficiálního prostoru, v přímém sousedství diváků, sídlí i trojice techniků. A do těchto bezpečných, civilních míst se stále častěji uchyluje i sama tanečnice, aby se přezula nebo napila, či prohodila se zvukaři pár slov. Nebo aby si dala chvíli na rozmyšlenou, má-li vůbec pokračovat. Zdá se, jako by vypjatá hrdinská poloha byla jen jednou z tváří této ženy. A naopak – možná, že kterákoli z přítomných žen by překročením hranice scény našla svou bohatýrskou tvář.

Premiéra Flashed by je součástí akce NANOHACH ČESKY, v níž taneční skupina připomíná svoji domácí tvorbu. V říjnu se soubor objevil v Ostravě, v listopadu se přesunul do Prahy a své turné po vlasti zakončí koncem měsíce v Jihlavě. Pražskou část programu zahájila nelítostná site-specific performance NANOHACH NAKOLE! (premiéra 2011). Ta byla zopakována na Václavském náměstí podruhé u příležitosti památky 17. listopadu a o den později již přišla na řadu výše popsaná jediná premiéra tanečního ohlédnutí NANOHACH ČESKY.

Pro ty, kdož velkou oslavnou akci zaregistrovali pozdě, je tu drobná útěcha. Letos se skupina dožívá devíti let od svého vzniku. Pokud se jí tedy bude dařit jako dosud, můžeme snad příští rok očekávat jubilejní ohlédnutí za první dekádou.

NANOHACH & Lenka Flory: Flashed by. Koncepce, scénografie, choreografie a režie Lenka Flory, tvorba, choreografie, interpretace Lea Švejdová, videopráce Barbara Schröer, hudební a zvuková spolupráve Michal Vaniš, světelný design Jan Beneš, kostýmy Mariana Novotná. Premiéra 18. 11. 2013 v divadle Ponec.

  • Autor: Klára Zindulková
  • Publikováno: 20. listopadu 2013

Komentáře k článku: Vířící odhodlání matek a sester

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,