Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vadíte svým sousedům?

Romské Bělorusko leží ve východních Čechách.

Vadí vám vaši sousedé?

Čeho se bát v Kostelci?

V Kostelci nad Orlicí se potkávají tři výrazně odlišné skupiny lidí – Češi, Romové a imigranti. Napětí a emoce, které jejich soužití nutně provázejí, inspirovaly tvůrce projektu vadí-nevadí.cz. Nezvyklý mezikulturní dokumentární počin započal v roce 2012 terénním průzkumem na náměstí v Kostelci a po necelých dvou letech vyústil v premiéru v pražském divadle Archa.

FOTO ARCHIV DIVADLA

Jediným divadelním profesionálem na jevišti je komentátor a moderátor děje Philipp Schenker FOTO ARCHIV DIVADLA

Autory konceptu jsou Jana Svobodová a Philipp Schenker, kteří na jeviště přivedli přímo obyvatele tohoto východočeského městečka. Na scéně se sešli zástupci všech tří kosteleckých skupin, od dětí po důchodce. Z jejich výpovědí před očima diváků postupně vzniká útržkovitý obraz běžného života ve městě, se svými vztahy, problémy, vzpomínkami, předsudky i radostmi.

Klíčovou charakteristikou takto vzniklé inscenace je výhradní zapojení neherců, a to ještě věkově a národnostně velmi rozdílných. Jediným divadelním profesionálem na jevišti je komentátor a moderátor děje, Philipp Schenker – sám ovšem pro změnu Nečech, Švýcar s patrným německým přízvukem. Romskou část obyvatel zastupuje několik dětí a jedna důchodkyně, za imigranty žijící v přilehlém uprchlickém táboře hovoří mladý běloruský pár Aňa a Evžen. Tři české děti jsou spíše doplněním skupiny, vzorkem, oproti němuž je možno vymezit druhé dvě části.

Proti čemu bojujeme? Co nám vadí? Čeho se bojíme? Někdo se bojí tmy a někdo výslechů a ponížení, jiný špatných známek. Mozaikovitý dokument si vybírá dílčí otázky, na kterých je vidět, že s lidmi je to mnohem složitější, než aby je bylo možné rozdělit do krabiček podle národnosti. Obraz vzorku společnosti se před námi skládá v přímém přenosu. Divák má pocit, že sleduje rekonstrukci dílčích událostí, analýzu tématu, sběr materiálu, nikoli nazkoušené představení; dění na scéně má výrazně civilní ráz.

FOTO ARCHIV DIVADLA

Obyvatelé Kostelce nás provedou náměstím v dešti, uprchlickým táborem i hřbitovem. FOTO ARCHIV DIVADLA

Stěžejní prostor je věnován vyprávění běloruských uprchlíků. Síla jejich příběhu, podtržená neobvyklým zpracováním, by stačila jako samostatné téma. A co víc, na pozadí dramatického vývoje politické situace na Ukrajině, jenž v době premiéry a prvních repríz začal rychle nabírat na intenzitě, vyznívá jejich vyprávění možná naléhavěji a aktuálněji než tvůrci zamýšleli.

S Aňou a Evženem prožijeme demonstraci proti prezidentu Lukašenkovi, přechod hranic, první setkání s češtinou a svízele života v uprchlickém táboře až do přidělení vytouženého azylu. Ke stylizované rekonstrukci těchto klíčových momentů napomáhá přenosná kamera, videoprojekce a promítané ilustrace. Dětem-figurantům udílí pokyny Aňa, jejíž běloruský přízvuk střídá německá čeština švýcarského komentátora.

Scénografie vadí-nevadí.cz je poměrně minimalistická, tvoří ji vlastně jen několik stojacích pláten, nasouvaných a přeskupovaných do stále nových scén. Práce s těmito pohyblivými kulisami (činnost kulisáků samozřejmě obstarávají opět sami herci, tedy přesněji neherci) je ale promyšlená a funkční. Podtrhuje ji kreativní zapojení světla ve stínohrách a projekcích, na plátně se střídá déšť se záběry z demonstrací, kopiemi běloruských dokumentů, papírovými kolážemi nebo obrazem z kamery na jevišti v reálném čase.

Celá snůška otázek, odpovědí, rekonstrukcí a vztahů je velmi explicitně zarámována do dětské hry na otázky a fanty. Z ní pochází název i počáteční scéna, v níž přibíhající účastníci postupně představují sami sebe prostřednictvím svých vlastních „vadí-nevadí“. Promítaný motiv točící se lahve je zase vypůjčen ze hry flaška. Esteticky působivé, ale jinak v podstatě bezdůvodné. Okleštěním od poněkud násilně zastřešujícího tématu dětské hry na otázky by inscenace neztratila svou výpovědní hodnotu ani přesah do reality.

Dětská hra vadí-nevadí se na jevišti nehraje. Nedozvíme se dokonce ani její pravidla. Jejím smyslem je zde apel na diváka, který se rozhoduje, jestli se mu divadelní dokument líbí, nebo jestli mu na něm něco vadí. Vadí mu stejné věci jako kosteleckým? A vadí mu v divadle nebo v životě?

Na závěr recenze by mělo vyplynout, jestli bude mít projekt u diváků úspěch, jestli je povedený a hezký… Ale s těmito kategoriemi je u dokumentu potíž. Tak pouze konstatuji – nápad je originální a jeho zpracování funguje. Vzdávám obdiv všem, zvláště dětským hercům-nehercům za energii a úsilí vložené do ztvárňování obrazu vlastního domova. Protože skutečné emoce na jevišti jsou přeci jen skutečné a vychází-li myšlenky a výpovědi z opravdových prožitků aktérů děje, divák to pozná. A pokud se přesto ošívá a v průběhu večera mu něco VADÍ, je to pravděpodobně tím, že se našel v některých nelichotivých postojích, objevil sám sebe v roli předsudečného souseda nebo prostě zjistil, že o některých věcech nechce přemýšlet. Od sledování této inscenace se prostě tak nějak nejde distancovat. Takže pokud VADÍ, je to jenom dobře.

Divadelní dokument tohoto druhu není v Arše ojedinělý. Vzpomeňme loňskou inscenaci Boys & Girls, vytvořenou se skupinou dětí a seniorů, nebo projekt Tělovník obecný – Corpus Vulgaris z roku 2010, který pracuje se zkušenostmi lidí, žijících s různými druhy zdravotních či sociálních handicapů, a také těch, jejichž vztah k tělu je ovlivněn specifickou profesí či věkem.

Divadlo Archa – Jana Svobodová, Philipp Schenker: vadí-nevadí.cz / Kdo je srab a kdo je hrdina? Režie Jana Svobodová, hudba Michael Romanyshyn a Jan Burian, video Jaroslav Hrdlička, světla Pavel Kotlík, dramaturgie Lonneke van Heugten, Ondřej Hrab. Premiéra 11. února 2014 (psáno z reprízy 15. března 2014).

  • Autor: Klára Zindulková
  • Publikováno: 27. března 2014

Komentáře k článku: Vadíte svým sousedům?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,