Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Ti hoši docela zlobí, ale ne nás

Vzorně je inscenací Synáčci naplněna tato sebecharakteristika: Soubor Tygr v tísni se pravidelně zabývá adaptacemi autobiografické a biografické literatury 20. a 21. století, skrze niž mapuje politické, kulturní a historické proměny a klima moderní doby. V programu k Synáčkům stojí: Inspirováno románem Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse, autobiografií Thomase Bernharda Obrys jednoho života a povídkami Reinera Marii Rilkeho.

Internát, čtyři postele, čtyři mladí studenti odění v internátní, nevinnost evokující uniformičky… FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni do světa, který poznává téměř okamžitě každý, kdo četl zejména zmíněný Musilův román; o něj se totiž text studenta činoherní režie DAMU Tomáše Loužného opírá především a nejčitelněji. Internát, čtyři postele, čtyři mladí studenti odění v internátní, nevinnost evokující uniformičky. Mezi zelenáče zavítá matka jednoho z nich, návštěvnicí je ovšem i prostitutka Božena. Obě dámy herecky zkušeně zvládá a odstiňuje Nataša Gáčová. Role týraného studenta Basiniho se zhostil stálý spolupracovník souboru Pavel Neškudla, Reitinga, Beinberga a Törlesse hrají studenti DAMU Kryštof Krhovják, Filip Březina a Josef Honzík. Ta pětice působí kompaktně, Loužný jí „naordinoval“ fyzicky poměrně náročnou „sestavu“ a vůbec celkově dynamický projev s rychlými přesmyky do odlišných poloh. Sledovat to nasazení, které ale není přepínáno do křeče, je uspokojivý zážitek.

Nevinně vyhlížející hoši, jejichž výzor by neznalé mohl svádět snad i k charakteristikám rychlošípáckým, se vybarví do konstelace, která jednoho z nich, již zmíněného Basiniho, zprvu vydělí, poníží a šikanuje, posléze přímo mučí. Rovněž mechanismus výběru oběti a trýznitelů působí uvěřitelně. Všechno se tedy jeví v pořádku, jako ve vzorně fungující laboratoři pro výzkum lidské agresivity. Ale v tom právě tkví potíž: jako v laboratoři!

Synáčci naplňují obligátní představy o věrné adaptaci musilovsko-rilkovského světa počátku 20. století, o potlačované a substituované sexualitě mezi mladými lidmi té doby atd., ale zároveň hoši mají mobily a obsluhují notebooky, čímž zřejmě chce být řečeno, že je to příběh i z naší doby. Ale vybavit musilovsko-rilkovské, rakousko-uherské postavy dnešními technickými proprietami a tím jaksi dávat najevo, že se hraje také o dnešku, to není přesvědčivá míra aktualizace. A vynášet k tomu soudy nad škodlivostí a úpadkovostí školských zařízení tím, že vezmu několik zvučných lamentačních partií z arzenálu stížností Thomase Bernharda na tohle téma a dozdobím jimi dialogy, to je obdobně problematické tlačení na pilu. Výsledek je tedy značně paradoxní: inscenace je fyzicky „nabouchaná“, žíly v ní nabíhají, ale celek je zároveň neživou loutkohrou či hrou prováděnou jakoby za sklem.

Kde toho hledat příčinu? V oddůraznění postavy Törlesse, jenž je v inscenaci jen jedním z těch čtyř synáčků, kdežto v románu je postavou ústřední. V knize jde o proměny jeho vnímání – a pochopitelně o to, jakými (inovativními) vypravěčskými postupy to Robert Musil činil. Protože v Loužného adaptaci se nedostáváme „dovnitř“ Törlesse, do jeho mysli, zbývá fyzické konání jako takové – s důrazem na trestání Basiniho, který se tak v inscenaci postupně stává nejvíce akcentovanou postavou. Jestliže ale tomu musilovskému náhledu odejmeme onu subtilní tkáň introspekce a zbude nám akce a povrch, vystoupí do popředí právě to, co na tom příběhu stárne nejvíc, totiž povrch – prostředí internátu a kulturní a sociální uspořádání, jehož ten internát byl součástí. Tím nepřípadnější pak ovšem je vybavovat synáčky mobily a notebooky.

Tygr v tísni – Tomáš Loužný: Synáčci. Režie a dramaturgie Tomáš Loužný a Marie Nováková, scénografie Petr Vítek, kostýmy Vojtěch Hanyš. Premiéra 11. března 2017 ve VILE Štvanice, Praha.

  • Autor: Josef Chuchma
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Ti hoši docela zlobí, ale ne nás

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,