Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Škaredá chvíle

Období druhé světové války, holocaustu, perzekuce Židů, mnichovské dohody a protektorátu stále podněcuje autory k uměleckým interpretacím. Autorská inscenace Ticho, nahrává se souboru Tygr v tísni je o (ne)ústupnosti z morálních zásad ve vyhrocené době.

Ve fikční rovině divadla všechny postavy pracují v rozhlase FOTO MICHAEL TOMEŠ

Ticho, nahrává se v režii Zuzany Burianové a v dramaturgii Marie Novákové se vrací k protektorátní minulosti českých zemí a následnému květnovému povstání s nezvyklou perspektivou. Hrdiny, kteří nesou příběh kolaborace a hrdinství, oportunismu a odporu, jsou tentokrát lidé pohybující se kolem rozhlasu a novinařiny. Autorky se inspirovaly osudy Franty Kocourka, Zdeny Kavkové Innemanové, Aloise Kříže, Inky Bernáškové, Čeňka Šlégla, Mileny Jesenské a vokálního kvarteta Lišáci. Životní veletoče každého z nich posloužily k vytvoření koláže, jejímž středobodem je studio Radiojournalu, byť ne každý měl s redakcí předchůdce Českého rozhlasu co do činění. Ve fikční rovině divadla však všichni zmiňovaní spolupracují nejen v rozhlasu, ale i jako zpěváci Lišáka. Rozhodně doporučuji přečíst před zhlédnutím představení obsáhlý program, který vysvětlí řadu scénických detailů a motivací jednání.

Všechny zmiňované postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček. Scénu tvoří prosklená stěna rozhlasového studia, které vévodí typické červené „on-air“ světlo. Po obou stranách jsou dveře. Nic víc, nic míň. Zde se pak odehrává hutný příběh typických charakterů, které se v rozbouřené době protektorátu probudily. A které nadto mají oporu v historických osobnostech. Příběh sledujeme od konkurzu na post reportéra rozhlasu, který suverénně ovládne Franta Kocourek. Jemu však předchází ještě jakási groteskní „předscéna“, v níž se Zdena Kavková Innemanová (Kateřina Císařová) za doprovodu typické hudby chaplinovských grotesek rozverně obléká a připravuje na konkurz za sklem studia. V něm tedy Franta Kocourek (Ivo Sedláček) naprosto zahanbil jak Aloise Kříže (Vojtěch Bartoš), známého později pro svůj plačtivý projev jako Ubrečený Lojza, tak i zmiňovanou Zdenu Kavkovou Innemanovou, která ve svém projevu jen mlčky otevírá pusu. Zdena byla totiž za první republiky herečkou němých filmů.

Tito tři se, předpokládám, na reálném konkurzu nesetkali, dramaticky ovšem tato zkratka posloužila skvěle jako základna pro standard té doby – jak se i naprostý nýmand, pokud má správné politické přesvědčení, může dostat třeba i do vedoucích pozic, na které by za normálních okolností neměl. Fiktivní dějiny pokračují mnichovskou dohodou, která zapříčiní odchod Mileny Jesenské (Barbora Šupová) z redakce (nikdy v ní nebyla) a nástup právě zmiňovaných Aloise a Zdeny, kteří přesvědčují Frantu, jenž zůstal, k spolupráci na „veselých“ rozhlasových hrách. Protože jak řekl Goebbels a jak je rovněž uvedeno v mottu inscenace: Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.

Inka Bernášková (rovněž Barbora Šupová) později ilegálně obsazuje rozhlas a vysílá z něj podvratné protinacistické zprávy (ani to se nikdy nestalo). Čeněk Šlégl (Ivo Sedláček), tehdejší filmová superstar, má v „rozverných“ rozhlasových kusech ironizovat Jana Masaryka. Z řehole, která ho v poválečné době stojí doživotní zákaz umělecké činnosti, se vyvázal předstíráním zlomené nohy. A do toho všeho zkoušejí Lišáci své protižidovské písně…

Všechny postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček FOTO MICHAEL TOMEŠ

Snaha nacpat do sta minut slušně velký kus dějin a poměrně dost postav byl úkol, který balancoval nebezpečně blízko nad propastí zkratkovitosti. V první části se představení ještě navíc jeví jako spíše didaktické divadlo pro mládež. Milena Jesenská s Frantou Kocourkem sedí na zápraží studia a rozumují o politické situaci takovým způsobem, jako se amatérští herci snaží přesvědčit děti o nějaké pravdě. Je to neumělé, neherecké a poměrně otravné. Naštěstí to však není dlouhé a po zbytek představení se pozoruhodně všichni herecky naprosto promění. Nad všemi rozhodně vyniká Ivo Sedláček v roli Franty Kocourka. Jeho bytostná slušnost, humanistické zásady, „gentlemanství“, dobrosrdečnost, ale také nezkrotná potřeba projevit názor, byla uvěřitelná do poslední detailu. V jeho výrazu bylo všechno to nepochopení zla, obyčejná lidskost, která přestože udupávána do země, stále se snažila nerezignovat. Něco z téhle roviny Sedláčkovi zůstalo i v roli šéfa Lišáků, který se v jednu chvíli rozčiluje nad tím, že se mu nerýmuje text, ale že když to přesto zazpívají, budou moci nahrávat: Teď to víte. Chtěl jsem vám to říct, až skončíme, a ne v takové škaredé chvíli... (volně parafrázováno).

V té škaredé chvíli jako by se odrazilo celé poselství inscenace. Tygr v tísni využil zkratku a obnažil tehdejší motivace na kost. Dneska se nám přece těch šest let protektorátu a války jeví jen jako chvíle. Zatraceně škaredá chvíle. A v tom je – i přes všechny nedostatky – inscenace důležitým uměleckým počinem.

Tygr v tísní, Praha – Zuzana Burianová, Marie Nováková: Ticho, nahrává se. Režie Zuzana Burianová, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Ján Tereba, kostýmy Paulína Bočková, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 14. ledna 2017 ve VILE Štvanice. (Psáno z reprízy 28. února 2017.)

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 08. března 2017

Komentáře k článku: Škaredá chvíle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,