Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Škaredá chvíle

Období druhé světové války, holocaustu, perzekuce Židů, mnichovské dohody a protektorátu stále podněcuje autory k uměleckým interpretacím. Autorská inscenace Ticho, nahrává se souboru Tygr v tísni je o (ne)ústupnosti z morálních zásad ve vyhrocené době.

Ve fikční rovině divadla všechny postavy pracují v rozhlase FOTO MICHAEL TOMEŠ

Ticho, nahrává se v režii Zuzany Burianové a v dramaturgii Marie Novákové se vrací k protektorátní minulosti českých zemí a následnému květnovému povstání s nezvyklou perspektivou. Hrdiny, kteří nesou příběh kolaborace a hrdinství, oportunismu a odporu, jsou tentokrát lidé pohybující se kolem rozhlasu a novinařiny. Autorky se inspirovaly osudy Franty Kocourka, Zdeny Kavkové Innemanové, Aloise Kříže, Inky Bernáškové, Čeňka Šlégla, Mileny Jesenské a vokálního kvarteta Lišáci. Životní veletoče každého z nich posloužily k vytvoření koláže, jejímž středobodem je studio Radiojournalu, byť ne každý měl s redakcí předchůdce Českého rozhlasu co do činění. Ve fikční rovině divadla však všichni zmiňovaní spolupracují nejen v rozhlasu, ale i jako zpěváci Lišáka. Rozhodně doporučuji přečíst před zhlédnutím představení obsáhlý program, který vysvětlí řadu scénických detailů a motivací jednání.

Všechny zmiňované postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček. Scénu tvoří prosklená stěna rozhlasového studia, které vévodí typické červené „on-air“ světlo. Po obou stranách jsou dveře. Nic víc, nic míň. Zde se pak odehrává hutný příběh typických charakterů, které se v rozbouřené době protektorátu probudily. A které nadto mají oporu v historických osobnostech. Příběh sledujeme od konkurzu na post reportéra rozhlasu, který suverénně ovládne Franta Kocourek. Jemu však předchází ještě jakási groteskní „předscéna“, v níž se Zdena Kavková Innemanová (Kateřina Císařová) za doprovodu typické hudby chaplinovských grotesek rozverně obléká a připravuje na konkurz za sklem studia. V něm tedy Franta Kocourek (Ivo Sedláček) naprosto zahanbil jak Aloise Kříže (Vojtěch Bartoš), známého později pro svůj plačtivý projev jako Ubrečený Lojza, tak i zmiňovanou Zdenu Kavkovou Innemanovou, která ve svém projevu jen mlčky otevírá pusu. Zdena byla totiž za první republiky herečkou němých filmů.

Tito tři se, předpokládám, na reálném konkurzu nesetkali, dramaticky ovšem tato zkratka posloužila skvěle jako základna pro standard té doby – jak se i naprostý nýmand, pokud má správné politické přesvědčení, může dostat třeba i do vedoucích pozic, na které by za normálních okolností neměl. Fiktivní dějiny pokračují mnichovskou dohodou, která zapříčiní odchod Mileny Jesenské (Barbora Šupová) z redakce (nikdy v ní nebyla) a nástup právě zmiňovaných Aloise a Zdeny, kteří přesvědčují Frantu, jenž zůstal, k spolupráci na „veselých“ rozhlasových hrách. Protože jak řekl Goebbels a jak je rovněž uvedeno v mottu inscenace: Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.

Inka Bernášková (rovněž Barbora Šupová) později ilegálně obsazuje rozhlas a vysílá z něj podvratné protinacistické zprávy (ani to se nikdy nestalo). Čeněk Šlégl (Ivo Sedláček), tehdejší filmová superstar, má v „rozverných“ rozhlasových kusech ironizovat Jana Masaryka. Z řehole, která ho v poválečné době stojí doživotní zákaz umělecké činnosti, se vyvázal předstíráním zlomené nohy. A do toho všeho zkoušejí Lišáci své protižidovské písně…

Všechny postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček FOTO MICHAEL TOMEŠ

Snaha nacpat do sta minut slušně velký kus dějin a poměrně dost postav byl úkol, který balancoval nebezpečně blízko nad propastí zkratkovitosti. V první části se představení ještě navíc jeví jako spíše didaktické divadlo pro mládež. Milena Jesenská s Frantou Kocourkem sedí na zápraží studia a rozumují o politické situaci takovým způsobem, jako se amatérští herci snaží přesvědčit děti o nějaké pravdě. Je to neumělé, neherecké a poměrně otravné. Naštěstí to však není dlouhé a po zbytek představení se pozoruhodně všichni herecky naprosto promění. Nad všemi rozhodně vyniká Ivo Sedláček v roli Franty Kocourka. Jeho bytostná slušnost, humanistické zásady, „gentlemanství“, dobrosrdečnost, ale také nezkrotná potřeba projevit názor, byla uvěřitelná do poslední detailu. V jeho výrazu bylo všechno to nepochopení zla, obyčejná lidskost, která přestože udupávána do země, stále se snažila nerezignovat. Něco z téhle roviny Sedláčkovi zůstalo i v roli šéfa Lišáků, který se v jednu chvíli rozčiluje nad tím, že se mu nerýmuje text, ale že když to přesto zazpívají, budou moci nahrávat: Teď to víte. Chtěl jsem vám to říct, až skončíme, a ne v takové škaredé chvíli... (volně parafrázováno).

V té škaredé chvíli jako by se odrazilo celé poselství inscenace. Tygr v tísni využil zkratku a obnažil tehdejší motivace na kost. Dneska se nám přece těch šest let protektorátu a války jeví jen jako chvíle. Zatraceně škaredá chvíle. A v tom je – i přes všechny nedostatky – inscenace důležitým uměleckým počinem.

Tygr v tísní, Praha – Zuzana Burianová, Marie Nováková: Ticho, nahrává se. Režie Zuzana Burianová, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Ján Tereba, kostýmy Paulína Bočková, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 14. ledna 2017 ve VILE Štvanice. (Psáno z reprízy 28. února 2017.)

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 08. března 2017

Komentáře k článku: Škaredá chvíle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,