Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Škaredá chvíle

Období druhé světové války, holocaustu, perzekuce Židů, mnichovské dohody a protektorátu stále podněcuje autory k uměleckým interpretacím. Autorská inscenace Ticho, nahrává se souboru Tygr v tísni je o (ne)ústupnosti z morálních zásad ve vyhrocené době.

Ve fikční rovině divadla všechny postavy pracují v rozhlase FOTO MICHAEL TOMEŠ

Ticho, nahrává se v režii Zuzany Burianové a v dramaturgii Marie Novákové se vrací k protektorátní minulosti českých zemí a následnému květnovému povstání s nezvyklou perspektivou. Hrdiny, kteří nesou příběh kolaborace a hrdinství, oportunismu a odporu, jsou tentokrát lidé pohybující se kolem rozhlasu a novinařiny. Autorky se inspirovaly osudy Franty Kocourka, Zdeny Kavkové Innemanové, Aloise Kříže, Inky Bernáškové, Čeňka Šlégla, Mileny Jesenské a vokálního kvarteta Lišáci. Životní veletoče každého z nich posloužily k vytvoření koláže, jejímž středobodem je studio Radiojournalu, byť ne každý měl s redakcí předchůdce Českého rozhlasu co do činění. Ve fikční rovině divadla však všichni zmiňovaní spolupracují nejen v rozhlasu, ale i jako zpěváci Lišáka. Rozhodně doporučuji přečíst před zhlédnutím představení obsáhlý program, který vysvětlí řadu scénických detailů a motivací jednání.

Všechny zmiňované postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček. Scénu tvoří prosklená stěna rozhlasového studia, které vévodí typické červené „on-air“ světlo. Po obou stranách jsou dveře. Nic víc, nic míň. Zde se pak odehrává hutný příběh typických charakterů, které se v rozbouřené době protektorátu probudily. A které nadto mají oporu v historických osobnostech. Příběh sledujeme od konkurzu na post reportéra rozhlasu, který suverénně ovládne Franta Kocourek. Jemu však předchází ještě jakási groteskní „předscéna“, v níž se Zdena Kavková Innemanová (Kateřina Císařová) za doprovodu typické hudby chaplinovských grotesek rozverně obléká a připravuje na konkurz za sklem studia. V něm tedy Franta Kocourek (Ivo Sedláček) naprosto zahanbil jak Aloise Kříže (Vojtěch Bartoš), známého později pro svůj plačtivý projev jako Ubrečený Lojza, tak i zmiňovanou Zdenu Kavkovou Innemanovou, která ve svém projevu jen mlčky otevírá pusu. Zdena byla totiž za první republiky herečkou němých filmů.

Tito tři se, předpokládám, na reálném konkurzu nesetkali, dramaticky ovšem tato zkratka posloužila skvěle jako základna pro standard té doby – jak se i naprostý nýmand, pokud má správné politické přesvědčení, může dostat třeba i do vedoucích pozic, na které by za normálních okolností neměl. Fiktivní dějiny pokračují mnichovskou dohodou, která zapříčiní odchod Mileny Jesenské (Barbora Šupová) z redakce (nikdy v ní nebyla) a nástup právě zmiňovaných Aloise a Zdeny, kteří přesvědčují Frantu, jenž zůstal, k spolupráci na „veselých“ rozhlasových hrách. Protože jak řekl Goebbels a jak je rovněž uvedeno v mottu inscenace: Nic nepůsobí tak stabilizujícím dojmem jako zábava.

Inka Bernášková (rovněž Barbora Šupová) později ilegálně obsazuje rozhlas a vysílá z něj podvratné protinacistické zprávy (ani to se nikdy nestalo). Čeněk Šlégl (Ivo Sedláček), tehdejší filmová superstar, má v „rozverných“ rozhlasových kusech ironizovat Jana Masaryka. Z řehole, která ho v poválečné době stojí doživotní zákaz umělecké činnosti, se vyvázal předstíráním zlomené nohy. A do toho všeho zkoušejí Lišáci své protižidovské písně…

Všechny postavy hrají pouze čtyři herci – Barbora Šupová, Kateřina Císařová, Vojtěch Bartoš a Ivo Sedláček FOTO MICHAEL TOMEŠ

Snaha nacpat do sta minut slušně velký kus dějin a poměrně dost postav byl úkol, který balancoval nebezpečně blízko nad propastí zkratkovitosti. V první části se představení ještě navíc jeví jako spíše didaktické divadlo pro mládež. Milena Jesenská s Frantou Kocourkem sedí na zápraží studia a rozumují o politické situaci takovým způsobem, jako se amatérští herci snaží přesvědčit děti o nějaké pravdě. Je to neumělé, neherecké a poměrně otravné. Naštěstí to však není dlouhé a po zbytek představení se pozoruhodně všichni herecky naprosto promění. Nad všemi rozhodně vyniká Ivo Sedláček v roli Franty Kocourka. Jeho bytostná slušnost, humanistické zásady, „gentlemanství“, dobrosrdečnost, ale také nezkrotná potřeba projevit názor, byla uvěřitelná do poslední detailu. V jeho výrazu bylo všechno to nepochopení zla, obyčejná lidskost, která přestože udupávána do země, stále se snažila nerezignovat. Něco z téhle roviny Sedláčkovi zůstalo i v roli šéfa Lišáků, který se v jednu chvíli rozčiluje nad tím, že se mu nerýmuje text, ale že když to přesto zazpívají, budou moci nahrávat: Teď to víte. Chtěl jsem vám to říct, až skončíme, a ne v takové škaredé chvíli... (volně parafrázováno).

V té škaredé chvíli jako by se odrazilo celé poselství inscenace. Tygr v tísni využil zkratku a obnažil tehdejší motivace na kost. Dneska se nám přece těch šest let protektorátu a války jeví jen jako chvíle. Zatraceně škaredá chvíle. A v tom je – i přes všechny nedostatky – inscenace důležitým uměleckým počinem.

Tygr v tísní, Praha – Zuzana Burianová, Marie Nováková: Ticho, nahrává se. Režie Zuzana Burianová, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Ján Tereba, kostýmy Paulína Bočková, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 14. ledna 2017 ve VILE Štvanice. (Psáno z reprízy 28. února 2017.)

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 08. března 2017

Komentáře k článku: Škaredá chvíle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,