Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Šokující pohádky

Strýček Jedlička, Dáda Patrasová a Štěpánka Haničincová byli našimi prvními idoly, pohádkáři a písničkáři, které jsme zbožňovali. Nebo také těmi, kteří se nám celé dětství pokoušeli kazit vkus. Těmi, kteří nám mohli způsobit doživotní trauma svým obludným imitováním slepic a vyžadováním bezmezné poslušnosti, cukerínovým hláskem i skotačením v upnutém trikotu. Že jejich výstupy nejsou příliš zábavné, ba ani estetické, jsme si tehdy ještě plně neuvědomovali. Naštěstí měli tito showmani i druhou, lepší polovičku – hloupé a naivní tvory, hodné neustálého poučování, se kterými se děti mohly ztotožnit – Prasátko, čertíka Bertíka a žížalu Julii. A právě tato různorodá šestice stojí v popředí kolážovité inscenace P. Š. T.! aneb Pohádkáři Simony Petrů a Anny Petrželkové. Zkratku v názvu lze vysvětlit jako slovo používané k umlčování dětí či podtitulem: Post šoková terapie.

Post šoková terapie

Robert Mikluš jako Strýček Jedlička s hlavou Prasátka FOTO MAGDALENA MINOLOVÁ

V úvodní, estrádní scéně velice zdařile a věrně předloze, tedy křečovitě rozpustile a infantilně, prezentuje své schopnosti Jedlička (Robert Mikluš), Štěpánka (Ivana Hloužková) a Dáda (Gabriela Štefanová). A hned zkraje je tak jasné, proč se vlastně tito tři baviči stali dětskými ikonami – jejich vystoupení je jednoduché, barevné a dojemné. I dnes (s odstupem a v divadle) přijímají (již dospělí) diváci sladkobolně nostalgické výstupy a až pudově jsou alespoň v duchu nuceni zazpívat si: Pojďte s námi do pohádky či Chytila jsem na pasece žížalu.

Poté se děj přenáší do vesnické světnice – kulis, které jako by vypadly z nějaké povedené televizní pohádky. Při čekání na výsledky konkursu, kdo je nejmilejším dětským bavičem, nebo také před vstupem do nebe, ve kterém budou ovíváni dětskými andělíčky, se začnou projevovat i jejich (ne)lidské vlastnosti. Dlouhou chvíli si krátí debatami o své jedinečnosti, kterou dokazují především ponižováním a týráním svých společníků – retardovaného prasátka (Milan Holenda), drzé žížaly (Anna Duchaňová) a ušlápnutého čertíka (Tomáš Sýkora).

Inscenátorky se však poté rozhodnou změnit notu a zaměří se na přehlídku tragických momentů ze života našich za všech okolností usměvavých hvězd. Dosavadní rozvernost inscenace a rozpolcenost diváckého přijetí je tak nahrazena zbytečně patetickým výčtem okleštěných a nakonec i monotónně vyznívajících „bolavých obrazů“. Jen namátkou – Dádě zemřel při autonehodě milenec Štaidl, a tak se zapletla s uzurpátorským Slováčkem, tyranský Jedlička se touží stát národním umělcem a umírá na tenisovém kurtu, Štěpánka se celoživotně vyrovnává s tragickou smrtí bratra, po emigraci dcery Saši nesmí vystupovat… Navíc jsou některé scény naznačovány „nedoslovně“ až metaforicky, a tak bulváru neznalý divák nepochopí, co například znamenal spouštějící se radiátor při vysvobození a spasení Štěpánky Haničincové.

Autorky neodolaly vábení ukázat v této očistné terapii vše – pozlacenou idylu, která se záhy změní na průlet nešťastnými osudy smutných klaunů i dějinami druhé poloviny dvacátého století (v jedné scéně je například revoluce znázorňována skupinkou dětí, které zvoní klíči). A paradoxně tím inscenaci ochudily o pocitově rozporuplnější tóny.

Divadlo Husa na provázku – Simona Petrů: P. Š. T.! aneb Pohádkáři (Post šoková terapie). Režie Anna Petrželková, dramaturgie Lucie Němečková, scéna a kostýmy Lucie Labajová, hudba Mario Buzzi. Premiéra 14. listopadu 2013. (Psáno z reprízy 3. prosince 2013.)

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 09. ledna 2014

Komentáře k článku: Šokující pohádky

  1. Jaroslav Tuček

    S kritikou se dá souhlasit,
    ale můj pohled je jiný, pro tvůrce povzbudivější. Nabízím jej ve svém Mudrování č. 41 (viz: http://www.divadelni-noviny.cz/mudrovani-nejen-nad-divadlem-no-41 ). Jak říkával AG: „Je-li v představení jeden jediný zapamatovatelný vjem, pak to představení je dobré.“

    21.01.2014 (17.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,