Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Šest žen znovuzrozených

    Šest žen (původně Šest žen Jindřicha VIII.) je legendární semaforská klasika. Odkazuje až k večerům Akord clubu v Redutě, z nichž zdivadelněný koncert v roce 1958 vzešel coby zvláštní případ tehdejších text-appealů. Průvodní slovo pronášel Ivan Vyskočil coby Muž s knihou, všechny ženy zpívala Vlasta Sodomová a její manžel Viktor, grafik, kreslil před diváky jejich portréty. Jiří Suchý hrál na basu a také zpíval. Od roku 1962 bylo představení mimo jiné šikovným způsobem, jak zaměstnat plejádu populárních semaforských zpěvaček, na které diváci ochotně vystáli mnohasetmetrové fronty před divadelní pokladnou. Na jeviště přišli další Muži s knihou, včetně Miroslava Horníčka, také proto, aby si extrémně vytížení protagonisté Semaforu trochu vydechli. Praktické důvody lze odhadnout i při uvedení hry v roce 1990, kdy bylo třeba doplnit repertoár Suchého souboru, který v Semaforu osaměl.

    Jiří Suchý si potrpí na družičky: Veronika Tichá, Lucie Černíková, Magdalena Jedličková a Lea Hurábová FOTO DUŠAN DOSTÁL

    Za tak trochu praktické, a chytře vymyšlené, považuji i nynější nasazení Šesti žen. Jiřímu Suchému je na jevišti lépe, když může číst z velké kroniky a nemusí biflovat kvanta textu – už ne jako Muž s knihou, ale kronikář Vilém Košile. Plebejec, který od časů V + W ze století do století jde. Spolu s Jitkou Molavcovou (vystupuje pod svým jménem) spíš jen přihlížejí tomu, jak staré dobré semaforské časy evokuje výtečný orchestr, který se nyní v Semaforu sešel. Každá z Jindřichových žen stylově zpívá, spontánně swinguje, ale zároveň je vynikající instrumentalistka. Zvlášť dobré jsou hráčky na tubu (Eva Přívozníková), saxofon (Eliška Hurábová) a trombon (Magdalena Jedličková). Měl bych ale jmenovat všechny aktéry, sejde se jich na malém jevišti Semaforu přes dvacet! Semaforské divadlo se tu znovu zrodilo z ducha i těla hudby trochu jinak, po svém, a to považuji za nejcennější. Příjemnou inscenaci Suchý připsal „památce Miroslava Horníčka, který revue Šest žen proslavil“.

    Divadlo Semafor – Šest žen. Libreto, výprava, kostýmy, texty písní a režie Jiří Suchý, hudba Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Jaromír Vomáčka, Irena Zlámalová, Mary Dana Shindler, Sholom Secunda, Jan Ladislav Dusík, His Majesty Henry VII., hudební nastudování Jakub Přibyl. Premiéra 30. listopadu 2017.


    Komentáře k článku: Šest žen znovuzrozených

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,