Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Příběh fotografa… Bohdana Holomíčka

Když zazvoníte u dveří Bohdanova bytu v Janských lázních, otevře vám fotoaparát. Teprve za ním se objeví Bohdan. Od dětství má fotoaparát přirostlý k oku.

Od dětství má fotoaparát přirostlý k oku. FOTO RADEK PAVLÍK

Někdy na začátku 80. let po jakémsi disidentském setkání spisovatelů na Havlově chalupě na Hrádečku jsem vezl zpátky do Prahy Miroslava Zikmunda.

Nedávno jsme se potkali, vlastně podruhé v životě, ve Zlíně. Miroslav Zikmund mně zaskočil záznamem v jednom ze svých notýsků, kde měl podrobně zaznamenáno vše, co během naší společné cesty do Prahy probíhalo, o čem jsme si povídali, apod. Prý má těchto notýsků s podobnými záznamy nepřeberné množství.

Nepřeberné množství každodenních záznamů tentokrát ve fotografiích jsem si mohl nedávno užívat na výstavě Bohdanových fotek v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou. První „záznamy“ jsou někde z konce padesátých let.

Těch pět set vystavených fotografií, to je jen zlomek toho, co už léta, téměř den po dni, Bohdan na svých fotkách zaznamenává… Bohdan Holomíček na vernisáži své podzimní výstavy v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou. FOTO archiv Veselý výlet Krkonoše

Těch pět set vystavených fotografií, to je jen zlomek toho, co už léta, téměř den po dni, Bohdan na svých fotkách zaznamenává. Fotí všechno, co se kolem něho děje, přitom každou chvíli je někde jinde. V Mladých Bukách či Janských lázních, v Národním divadle v Praze, nebo na Velikonočních ostrovech v Tichomoří, v Klicperově divadle v Hradci Králové nebo v Chile, v ukrajinském Lvově nebo kdekoliv jinde. Fotí ve dne v noci, ze všech možných stran a úhlů, každý záběr má několik variant, takové stroboskopické focení. To mu umožňuje nafotografovat celý příběh, kterému přihlíží, nebo se ho přímo účastní. Při svých „fotostrobických“ promítání nepodrobuje své fotky přísnému výběru a neukazuje nám jen po všech stránkách dokonalé fotky, jako to mnozí jeho kolegové dělají. Jde mu především o to, prostřednictvím fotografií převyprávět divákům ve zkrácené podobě příběh, u kterého byl, a který se svým fotoaparátem v dané chvíli fotografoval. Tak vznikaly jeho proslulé fotoknihy například z počernické světové premiéry Havlovy ŽEBRÁCKÉ OPERY nebo s příběhy z Havlova domu na Hrádečku, záznamy undergroundových koncertů, nebo představení Havlovy Audience v sousedově stodole s autorem v hlavní roli (originální je také jeho prezentace). Přijdete-li k Bohdanovi na návštěvu, položí před vás kupu svých posledních fotografií, nebo usedne před počítač a předvádí Vám své foto-příběhy s příslušným hudebním doprovodem. K tomu vám jeho přítelkyně, které po uši zamilovaný Bohdan neřekne jinak než Evička, nabízí neskutečně dobré čaje a jiné pamlsky.

S přítelkyní, které po uši zamilovaný Bohdan neřekne jinak než Evička. FOTO archiv Veselý výlet Krkonoše

Ještě v dobách vývojky a ustalovače po desítkách zadarmo rozdával své fotografie, radoval se z toho, že se lidem líbí, na peníze přitom příliš nemyslel. V Mladých Bukách má rozestavěný dům, který nikdy nedostaví. Stačí mu původní dřevěná bouda na nářadí. V ní má všechno, co potřebuje. Lednici, televizor, snad také vařič na propanbutan. A před boudou ohniště, kde se čas od času schází se svými přáteli. Nemá rád tradiční výstavy se všemi těmi vernisážemi, nemá ani frak, ani žaket, kravaty také nenosí. Nejčastěji ho potkávám v manšestrových kalhotech s nějakou kostkovanou košilí, na nohách bagančata. Když už mělo k nějaké vernisáži dojít, většinou přicházel pozdě, občas ještě s nedosušenými fotografiemi. Rád promítá své fotografie na cokoliv svým přátelům. Naposled letos v létě kolem půlnoci na Hrádečku. Na bílé fasádě Havlovic domu se objevili jeho nedávní obyvatelé Václav a Olga. Uprostřed promítaných obřích fotek skutečné otevřené okno do světnice, kde před rokem skonal Václav Havel, na parapetu zapálená svíčka sestrou Angelikou, jednou z Boromejek, které se o Václava do poslední chvíle staraly. Přátelství mezi Bohdanem a Václavem bylo dlouholeté, silné a nerozborné.

Kdy jsme se potkali poprvé? Zřejmě na Hrádečku někdy na přelomu šedesátých let. Jak jsem již naznačil, byl totiž od šedesátých let dvorním fotografem Václava a Olgy Havlových. (V pozadí chalupa Andreje Kroba.) FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

Kdy jsme se potkali poprvé? Zřejmě na Hrádečku někdy na přelomu šedesátých let. Jak jsem již naznačil, byl totiž od šedesátých let dvorním fotografem Václava a Olgy Havlových… Jinak topil ve výtopně v Janských lázních s pověstí, že když se něco někde podělalo, jediným, kdo si s tím vždy uměl poradit, byl Bohdan. Pověstný a na fotkách zvěčnělý byl také jeho legendární automobil – dodávka východoněmecké značky Barkas. Všechno si na něm dokázal opravit sám. Když odešla plechová podlaha, udělal si novou, dřevěnou z prken… Vzpomínám si na dobrodružnou jízdu do Prachatic, kde jsem nechal stát na náměstí svého porouchaného Wartburga. Bohdanovi to nedalo a že si pro auto do Prachatic dojede, kvůli náhradním dílům do svého milovaného Barkase. Poloviční vrak jsme nakonec našli bez světel, bez brzd a s vyměněnými výrazně sjetými pneumatikami na jakémsi dvoře, kde sloužil dětěm ke hraní. Děti nejvíce bavilo sypat písek do benzinové nádrže. K mému nemalému úžasu Bohdan v relativně krátkém čase vrak uvedl do pojízdného stavu. Nádrž nahradil pětilitrovou lahví od okurek, něco provedl s brzdami a světla řešil až po cestě těsně před setměním.

Andrej Krob jako Sládek, Václav Havel v roli Vaňka. Audience, Divadlo na tahu, Hrádeček 1976. FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

Někdy k půlnoci, pod kopcem, nám došel benzin. Wartburga jsme s vypětím posledních sil nějak dotlačili do nejbližší vesnice, vzbudili místního pumpaře, doplnili pohonné hmoty a pokračovali v cetě do Janských lázní. Bohdan si prostě dokáže poradit se vším. Lidé z Jánek si ho považují. Po revoluci ho dokonce zvolili do místního zastupitelství, kde Bohdan, pokud vím, díky své couravé nátuře dlouho nevydržel.

Jinak je velmi veselý, a když se rozjede, málokdo mu stačí. Na návštěvy přátel často chodí s lahví chutné slivovice a s domácím špekem.

Nemá rád aranžované fotky, nanejvýš takové skupinové, jako když je třída na výletě, tak aby měli všichni na památku… První čtená inscenace Život Galileiho v Divadle Na zábradlí, 2012. FOTO BOHDAN HOLIOMÍČEK

Nemá rád aranžované fotky, nanejvýš takové skupinové, jako když je třída na výletě, tak aby měli všichni na památku. Nafocené fotky nikdy neupravuje. To, co nafotí, opatří bílým rámečkem a pustí do světa. Dokáže se nečekaně objevit se svým fotoaparátem na neuvěřitelných místech, o čemž svědčí několik fotografií s Michailem Gorbačovem pořízených v přísně střeženém koridoru v moskevském Kremlu, kterým tajemníkova suita procházela na setkání s prezidentem Havlem. Když se z ničeho nic proti nim vynořil Bohdan se svým fotoaparátem, ohromená ochranka DOKONCE zapomněla střílet. Zlomyslně se pak říkalo, že v tomto okamžiku Bohdan hrůzou zezelenal ne proto, že byl ohrožen na životě, ale že neměl ve svém přístroji film.

Bohdanovým zlozvykem je fotografování za jízdy. FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

Bohdanovým zlozvykem je fotografování za jízdy. V jedné ruce volant a v druhé stále připravený fotoaparát. Tentokráte již digitální.

Má své dlouholeté motivy, ke kterým se čas od času vrací. Je jím například plechový slon, reklama na ZOO ve Dvoře Králové při silnici vedoucí z Trutnova do Hradce. Kdysi zářivě bílý plechový slon, pak rezivějící kus plechu se zbytky barvy, průběžně různě počmáraný sprejery, zase přebarvovaný a zase rezavějící, dnes vyvedený ve všech možných barvách. Všechny dobové proměny tohoto osamělého smutného slona na desítkách Bohdanových fotografií.

Kdykoliv jede kolem, cvakne spoušť. Spolujezdec trne hrůzou. Co je to proti telefonování za jízdy.

Petr Lébl během zkoušení své poslední inscenace Strýček Váňa, Divadlo Na zábradlí 1999. FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

Na Bohdanových fotografiích bývá většinou rušno. Ale fotografuje také ticho. Zasněžená pláň s ujíždějícím vláčkem v pološeru ještě s parní lokomotivou, nebo kamenná Moa z Velikonočních ostrovů s Bohdanovou napřaženou rukou, to proto, aby to ticho nebylo tak zlověstné. Nebo Olga s Václavem sedící proti sobě v kuchyni na Hrádečku někdy na konci šedesátých let. To všechno vzniká jakoby mimochodem, předem nevyspekulované, jenom tak, že šel Bohdan náhodou kolem. Tak si žijí lidé, bohem obdaření něčím, co nikdo z nás, obyčejných smrtelníků, nedokáže napodobit.

Fotografuje také ticho… FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

5. 10. 2012

Text vznikl jako laudatio Bohdanu Holomíčkovi u příležitosti předání Pocty festivalu …příští vlna/next wave… Živoucí poklad v Divadle Na zábradlí 5. října 2012. Andrej Krob jej tam také osobně přednesl.

  • Autor: Andrej Krob
  • Publikováno: 08. ledna 2013

Komentáře k článku: Příběh fotografa… Bohdana Holomíčka

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,