Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před představením Premiéryreprízyreprízyderniérypremiéry namířeno z kavárny do divadelního sálu, musejí se zastavit napůl cesty. Hraje se ve spojovacím tunelu. Rozpolcenost mezi „světem venku“ a prostorem vyhrazeným pro divadlo se zrcadlí i v dalších motivech. Například bílá trička a džíny, které mají všichni tři herci na sobě, lze chápat jako každodenní pracovní úbor i pečlivě vybraný kostým.

Marie Ludvíková, Agáta Kryštůfková a Jiří Svoboda v divadle, které se částečně zbavuje divadelnosti FOTO PETR CHODURA

Na konceptu Romana Štětiny je nejpodstatnější, že herce lze zastihnout v rozpoložení, které je typické spíš pro „každodenní“ zkoušení činoherní inscenace než pro slavnostní průběh představení. Mnoha formálními rysy se Premiéra(…) podobá „oprašovací“ zkoušce, při níž se herci rozvzpomínají na některé rysy svých předchozích rolí.

Tato inscenace je sledem etud, v nichž mají herci (Agáta Kryštůfková, Marie Ludvíková a Jiří Svoboda) značný prostor pro improvizaci (když se hra začne vyčerpávat, ukončí ji režisér v pozadí úderem na gong a přejde se k další etudě). Jedno zadání jim zřejmě přikazuje, aby se rozvzpomínali na své repliky z jiných inscenací a pokoušeli se vést konverzaci. Výsledek se nejvíce podobá třem paralelním monologům, někdy ale mezi replikami probleskne smysl. Odhaluje se tedy, jak jsou k sobě herci vnímaví, přestože jim pravidla etudy téměř znemožňují vést dialog. Jindy se spojí do voicebandového sboru a s různou intenzitou projevu předčítají dlouhý seznam čechovovských postav. Když položí na některý shluk jmen důraz, posluchači nabudou dojmu, že mezi postavami vzniká silné napětí. Při dalším čtení (repríze) se mezi jmény může odehrát jiné drama.

Herci se musejí podrobit omezením divadelního minimalismu, snaží se nevyjadřovat postoj k postavám nebo situacím, jichž jsou součástí, a nenavazují skrze ně s publikem dialog. Samozřejmě to neplatí beze zbytku, a když například někdo z herců přehrává moment, který vyžaduje hluboké prožívání, neubrání se ironickému odstupu od postavy. Obecně se ale inscenace pokouší dobrovolně zříct toho, co určuje mediální jedinečnost divadla.

Toto „znásilňování“ divadla nelze ovšem inscenaci vyčítat, protože na něm stojí její experiment. Pro Romana Štětinu, který je známý jako autor „recyklací“ filmové klasiky, se jedná o první zkušenost s divadelní režií. Mám za to, že pro něho není důležité, aby byly situace co nejkonkrétnější ani otevřené bezprostřednímu dialogu. Snad díky tomu se Štětina jakožto intermediální tvůrce dokázal podívat na divadlo a divadelnost z takového odstupu.

Někteří diváci mohou tuto inscenaci vnímat jako divadelní esej, jenž zkoumá, jak mohou herci komunikovat s publikem, když mají zakázané „běžné“ výrazové prostředky. Dílo lze také chápat jako hold improvizovanému základu divadla, v němž herci nikdy nemohou jednoduše používat to, co jednou vystavěli. Dá se na něj dívat jako na obrodný rituál, v němž se divadlo částečně zbavuje divadelnosti. Pro mě někdy představení nabývalo až hororových rysů, protože jsem útržky z různých činoherních titulů vytržených z kontextů vnímala jako bledé, mrtvolné fantomy. V pozadí každého způsobu vnímání nicméně zůstává vědomí, že se jedná o odvážný, cílevědomý a originální pokus podívat se na divadlo z perspektivy intermediální tvorby.

HaDivadlo, Brno – Roman Štětina: Premiérareprízareprízaderniérapremiéra. Režie Roman Štětina, výtvarná spolupráce Tereza Příhodová, dramaturgie Dagmar Radová. Premiéra 28. února 2017.

  • Autor: Barbora Etlíková
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Činohra v cizí kůži

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,