Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony Slováckého divadla byla Čechovova prvotina Platonov, kterou režisér Břetislav Rychlík opatřil podtitulem Ztratil Bůh trpělivost?. Salon Vojnicevových scénograf Tomáš Rusín vyměnil za terasu bělostné moderní vily, kde pravidelně se scházející společnost v bílých županech popíjí koktejly s blýskavými paraplíčky, povaluje se u bazénu a krátí si čas u videoher a nezávazného tlachání. Dojem okázalého zbohatlického nevkusu podporuje zlatými řetězy a lesklými látkami kostýmní výtvarnice Zuzana Štefunková, ale taky diskotékovými osmdesátkovými hity hudební plán Matěje Kroupy. Je to právě hudební složka se zesílenými dunivými basy, zasmyčkovanými motivy, doplněná tíživým, znervózňujícím kapáním vody, která zdařile vzbuzuje lepkavý dojem dekadentní, smysluplného života neschopné společnosti, o kterou jde u Čechova především. Zejména hlavní hudební motiv, plakátově energické Dávej, ber Sagvana Tofiho s jeho: Na ten život už dýl ve frontě stojíš/ jsi nabitej, tak co, tak co se bojíš,/ vem za kliku a vstup a zakřič na něj:/ Ten za dveřma jsem já, jsem já! – ironicky komentuje neschopnost Čechovových postav aktivně využít svůj potenciál.

Jiří Hejcman jako Osip a Tomáš Šulaj v titulní roli Platonova FOTO MAREK MALŮŠEK

Úvodním slibným obrazem ale jako by Rychlík vyčerpal veškerou režijní invenci. Aktualizaci postav do moderní zbohatlické společnosti už nijak dál nedomýšlí. Co toto prostředí znamená pro jednotlivé charaktery a jejich vzájemné vztahy? A především, jaké může být v této společnosti postavení učitele Platonova? Opravdu by jeho příchod na večírek vyvolal takový zájem, jak je tomu v uherskohradišťské inscenaci?

Může to být vinou první poprázdninové reprízy, kterou jsem zhlédla, ale inscenace se vleče v pomalém tempu, chybí jí rytmus a především silné herecké výkony a osobitý režijní výklad.

Souboru se nedaří najít adekvátní prostředky, kterými by se navodil dojem ustrnulé společnosti bez budoucnosti, kde se každý s každým léta zná, kde má každý svou předepsanou roli, kde se nic neděje a kde se marnost z promrhaných životů otupuje litry alkoholu. O tom všem si divák může přečíst jen v programu k inscenaci. Rychlíkovi jako by se nepodařil vhled za Čechovovy repliky, takže dění na scéně působí velmi popisně, jako by ve hře opravdu nešlo o nic víc, než co o sobě a o druhých postavy řeknou. Platonov potácející se mezi čtyřmi ženami, jenž je u Čechova jen výchozí jevištní situací, se Rychlíkovi nakonec stane poněkud banálním tématem hry (přitom program i samotný podtitul ukazují, že dramaturgie si je vědoma, že ono dilema mezi citem či chtíčem a manželskou povinností není stěžejním platonovským tématem).

To, že se nedaří na scéně zviditelnit podtexty a skryté významy situací, pak vzbuzuje dojem povrchního, jaksi markýrovaného divadla s deklamujícími herci a několika vnějškovými efekty. Nerafinovanost režie se odráží taky v hereckých výkonech. Ty jsou buď planě patetické, teatrálně ukřičené (např. hysterické Vojnicevová Terezy Novotné a Sofie Jegorovna Jitky Hlaváčové či až komiksový zloun Osip Jiřího Hejcmana), nebo v lepším případě matné. Herci jako Irena Vacková nebo Pavel Hromádka si sice zachovávají svůj vysoký herecký standard, ale přece jen jak vzdělaná, samolibá a zhrzená Petrinová, tak pomstychtivý Vengerovič patří k vedlejším postavám hry. Platonov Tomáše Šulaje je nejdřív jen téměř nezúčastněný glosátor, později čím dál tím ublíženější štvanec svého chtíče. Postavu místy tvaruje příliš komickými prostředky, hraje ji na „ironický distanc“, a protože režie nedokázala stylově sjednotit hereckou složku, v milostných scénách zřejmě nechtěně kontrastuje se svými partnerkami, které k postavám přistupují skrze psychologické prožívání a v kontaktu se zcizovaným Platonovem pak chvílemi působí až směšně. Šulaj je výjimečný herec se skvělou technikou, přesně ví, kdy přitlačit na emoci, kdy zahodit repliku, kdy střihem proměnit náladu, kdy změnit intonaci, zcizit situaci, aby se divák měl stále na co dívat, ale co je dřeň, jádro figury, neukáže. Stejně jako celá inscenace i jeho výkon působí příliš vymyšleně, jakoby bez vnitřní potřeby něco konkrétního sdělit.

Slovácké divadlo, Uherské Hradiště – A. P. Čechov: Platonov. Ztratil Hospodin trpělivost? Překlad Ivan Wernisch, úprava a režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Iva Šulajová, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, hudba Matěj Kroupa. Premiéra 10. června 2017. (Psáno z reprízy 10. září 2017.)

  • Autor: Jitka Šotkovská
  • Publikováno: 03. října 2017

Komentáře k článku: Nedává, nebere

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,