Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Open hradecké regiony (No. 3)

V Hradci stále prší. Narušen byl už i průběh festivalu – především off programu. Většina představení musela být z náměstí a nádvoří přesunuta do stanů nebo náhradních prostor.

FOTO archiv DHnP

Karlíček (Jiří Jelínek) a Olinka (Anežka Kubátová) FOTO ARCHIV DHNP

Ani déšť však nezkazil náladu dětem, které se včera v dopoledních hodinách přišly podívat na představení Dášenka aneb Psí kusy, společný režijní a herecký projekt Jiřího Jelínka a Anežky Kubátové, zaštiťovaný Divadlem Husa na provázku, v Hradci hostujícím v Divadle Drak. Tvůrci svůj kabaret koncipovali jako vzpomínání dvou starých manželů, jak jinak než Karlíčka a Olinky, na svůj život prožitý společně s pejsky všech ras a povah. Největší díl vzpomínek byl samozřejmě věnován Dášence, kterou vychovali od štěněčího věku, kdy se vešla do dlaně, až po svatbu s trochu „frajerským“ psím mládencem. Jako každý kabaret byl i tento proložen hudbou – hrou na klavír – a krátkými písničkami. Nejpůsobivějšími momenty celého představení však byly improvizace spojené s navozováním kontaktu s diváky. Jiří Jelínek zde opět potvrdil, že jeho umělecké schopnosti jsou velmi rozmanité, často i překvapivé, jeho „drsné“ herecké vystupování oslovilo i ty nejmenší. Jeho partnerka Anežka Kubátová se mu svými vtipnými nápady a herectvím zcela vyrovnala. Dětské publikum, většinou předškolního věku, reagovalo na dění na jevišti velmi přirozené i ve chvílích, kdy to tvůrci nevyžadovali, což myslím svědčí o opravdu zdařilém představení.

fotka.phpOdpolední off program byl zahájen představením pro všechny, kteří se zajímají o osudy silných žen napříč historií i národnostmi. Trochu zavádějící, ale výstižný název První dáma platí, druhá leze z gatí daly interpretky vyprávěním o osudech třech významných žen. Nejvíce vynikla Marie Švestková, která líčila životní osudy neposlušné manželky čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga, do své svatby neznámé herečky, které dal její manžel jméno Ťiang Čching. Stejně jako další protagonistky (Eva Burešová jako Eva Braunová a Johana Vaňousová jako Jacqueline Kennedyová) nezaložila svůj příběh pouze na historických faktech, ale snažila se o analýzu charakteru a psychického rozpoložení své hrdinky v důležitých momentech jejího života. Svá vyprávění prokládaly hereckou akcí, krátké scénky měly demonstrovat vztah vybraných žen k jejich otcům a manželům. Inscenace není jen nějakou naučnou přednáškou, ale dává nám možnost začít přemýšlet trochu jiným způsobem o historii i o sobě samých. V mnoha pasážích bylo naznačeno, že drobná i významná životná dramata, která zažívaly první dámy, jsou podobná i naším.

FOTO BRAŇO KONEČNÝ

Sedem dni do pohrebu – výjimečný festivalový zážitek FOTO BRAŇO KONEČNÝ

K výjimečným zážitkům hradeckého festivalu patří inscenace Slovenského komorního divadla z Martinu, dramatizace románu Jána Roznera, který dal jméno i inscenaci – Sedem dní do pohrebu. Scénář do velké míry respektuje původní text, který je proudem vzpomínek autora na sedm dní, které prožil mezi smrtí své manželky a jejím pohřbem. Z tohoto důvodu je inscenace postavena na dominantě slova, prostřednictvím monologu a dialogu se ukazuje nejen nitro hlavního hrdiny, naplněné bolestí a vzpomínkami, ale i hrůznost tehdejší doby, které komunisté nechtěně dali její absurdní jméno – normalizace. Jedna ze zásadních definic sedmdesátých let zazněla přímo z jeviště – neposlali nás na Sibiř, nezavřeli nás, jen jsme přestali existovat. Příběh manželství zakázaného spisovatele a kritika Jána Roznera a jeho ženy, známé překladatelky, spisovatelky a kritičky Zory Jesenské, vypovídá i o dalších důležitých meznících našich společných českých a slovenských dějin – poválečných letech, Pražském jaru a jeho pádu. Inscenace trvá více než dvě a půl hodiny, ale i přes množství textu se nemůže mluvit o statickém divadle, neboť herci nás svým umem zaujmou natolik, že jejich slova jen hltáme. Nelze vybrat jediného, který vyniká nad ostatní, neboť všichni ukazují to nejlepší ze svého umu – Dano Heriban (mladší Jan Rózner), Jana Ol´hová (Zora Jesenská), Jan Kožuch jako starší Róznerovo alter ego a Lucia Jašková, která hraje ostatní postavy – bratra, sestřenici, přátele.

Velmi zásadní je závěrečná část, neboť se v ní potvrzuje, že herci nehrají jen o životě svých postav, ale o nás, o naší minulosti. Je zde vystupňována herecká akce, na jeviště přichází další temné postavy – vyšetřovatelé, agenti, kteří zde zůstávají i po odchodu diváků ze sálu. Toto závěrečné gesto je posledním pokusem o navození pocitu hrůzy a strachu, kterou jsme měli možnost pocítit i během představení. Po dlouhé době se jednalo o dílo, kterému se to podařilo.

  • Autor: Dana Jará
  • Publikováno: 25. června 2013

Komentáře k článku: Open hradecké regiony (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,