Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Open hradecké regiony (No. 3)

V Hradci stále prší. Narušen byl už i průběh festivalu – především off programu. Většina představení musela být z náměstí a nádvoří přesunuta do stanů nebo náhradních prostor.

FOTO archiv DHnP

Karlíček (Jiří Jelínek) a Olinka (Anežka Kubátová) FOTO ARCHIV DHNP

Ani déšť však nezkazil náladu dětem, které se včera v dopoledních hodinách přišly podívat na představení Dášenka aneb Psí kusy, společný režijní a herecký projekt Jiřího Jelínka a Anežky Kubátové, zaštiťovaný Divadlem Husa na provázku, v Hradci hostujícím v Divadle Drak. Tvůrci svůj kabaret koncipovali jako vzpomínání dvou starých manželů, jak jinak než Karlíčka a Olinky, na svůj život prožitý společně s pejsky všech ras a povah. Největší díl vzpomínek byl samozřejmě věnován Dášence, kterou vychovali od štěněčího věku, kdy se vešla do dlaně, až po svatbu s trochu „frajerským“ psím mládencem. Jako každý kabaret byl i tento proložen hudbou – hrou na klavír – a krátkými písničkami. Nejpůsobivějšími momenty celého představení však byly improvizace spojené s navozováním kontaktu s diváky. Jiří Jelínek zde opět potvrdil, že jeho umělecké schopnosti jsou velmi rozmanité, často i překvapivé, jeho „drsné“ herecké vystupování oslovilo i ty nejmenší. Jeho partnerka Anežka Kubátová se mu svými vtipnými nápady a herectvím zcela vyrovnala. Dětské publikum, většinou předškolního věku, reagovalo na dění na jevišti velmi přirozené i ve chvílích, kdy to tvůrci nevyžadovali, což myslím svědčí o opravdu zdařilém představení.

fotka.phpOdpolední off program byl zahájen představením pro všechny, kteří se zajímají o osudy silných žen napříč historií i národnostmi. Trochu zavádějící, ale výstižný název První dáma platí, druhá leze z gatí daly interpretky vyprávěním o osudech třech významných žen. Nejvíce vynikla Marie Švestková, která líčila životní osudy neposlušné manželky čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga, do své svatby neznámé herečky, které dal její manžel jméno Ťiang Čching. Stejně jako další protagonistky (Eva Burešová jako Eva Braunová a Johana Vaňousová jako Jacqueline Kennedyová) nezaložila svůj příběh pouze na historických faktech, ale snažila se o analýzu charakteru a psychického rozpoložení své hrdinky v důležitých momentech jejího života. Svá vyprávění prokládaly hereckou akcí, krátké scénky měly demonstrovat vztah vybraných žen k jejich otcům a manželům. Inscenace není jen nějakou naučnou přednáškou, ale dává nám možnost začít přemýšlet trochu jiným způsobem o historii i o sobě samých. V mnoha pasážích bylo naznačeno, že drobná i významná životná dramata, která zažívaly první dámy, jsou podobná i naším.

FOTO BRAŇO KONEČNÝ

Sedem dni do pohrebu – výjimečný festivalový zážitek FOTO BRAŇO KONEČNÝ

K výjimečným zážitkům hradeckého festivalu patří inscenace Slovenského komorního divadla z Martinu, dramatizace románu Jána Roznera, který dal jméno i inscenaci – Sedem dní do pohrebu. Scénář do velké míry respektuje původní text, který je proudem vzpomínek autora na sedm dní, které prožil mezi smrtí své manželky a jejím pohřbem. Z tohoto důvodu je inscenace postavena na dominantě slova, prostřednictvím monologu a dialogu se ukazuje nejen nitro hlavního hrdiny, naplněné bolestí a vzpomínkami, ale i hrůznost tehdejší doby, které komunisté nechtěně dali její absurdní jméno – normalizace. Jedna ze zásadních definic sedmdesátých let zazněla přímo z jeviště – neposlali nás na Sibiř, nezavřeli nás, jen jsme přestali existovat. Příběh manželství zakázaného spisovatele a kritika Jána Roznera a jeho ženy, známé překladatelky, spisovatelky a kritičky Zory Jesenské, vypovídá i o dalších důležitých meznících našich společných českých a slovenských dějin – poválečných letech, Pražském jaru a jeho pádu. Inscenace trvá více než dvě a půl hodiny, ale i přes množství textu se nemůže mluvit o statickém divadle, neboť herci nás svým umem zaujmou natolik, že jejich slova jen hltáme. Nelze vybrat jediného, který vyniká nad ostatní, neboť všichni ukazují to nejlepší ze svého umu – Dano Heriban (mladší Jan Rózner), Jana Ol´hová (Zora Jesenská), Jan Kožuch jako starší Róznerovo alter ego a Lucia Jašková, která hraje ostatní postavy – bratra, sestřenici, přátele.

Velmi zásadní je závěrečná část, neboť se v ní potvrzuje, že herci nehrají jen o životě svých postav, ale o nás, o naší minulosti. Je zde vystupňována herecká akce, na jeviště přichází další temné postavy – vyšetřovatelé, agenti, kteří zde zůstávají i po odchodu diváků ze sálu. Toto závěrečné gesto je posledním pokusem o navození pocitu hrůzy a strachu, kterou jsme měli možnost pocítit i během představení. Po dlouhé době se jednalo o dílo, kterému se to podařilo.

  • Autor: Dana Jará
  • Publikováno: 25. června 2013

Komentáře k článku: Open hradecké regiony (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,