Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Cosi shnilého ve městě vídeňském

Jako poslední premiéru minulé sezony uvedla činohra Národního divadla Brno Shakespearovo veseloherní drama Measure for Measure, v překladu Martina Hilského nazvané Něco za něco (dříve u nás většinou uváděné pod názvy Veta za vetu či Oko za oko). Pojmu „veseloherní drama“ užívám záměrně, neboť pro mne vystihuje rozpětí Shakespearova díla.

Něco shnilého se odehrává za zašlými zdmi aneb Něco za něco v Mahenově divadle FOTO JAKUB JÍRA

Přímo se nabízí srovnání s nedávnou inscenací téže hry ve stejném překladu v ostravské Komorní scéně Aréna. Na první pohled by se zdálo, že v Ostravě sledoval režisér Ivan Krejčí na pomyslné škále více veseloherní stránku, zatímco v Brně Martin Glaser položil důraz spíš na vážnost aktuální problematiky, jíž má být korupce. Potíž spočívá v tom, že dnešní pojem korupce ve srovnání s minulými dobami zploštěl a spojuje se nám vesměs a pouze s úplatností úředníků a politiků. Některé stránky klasického pojmu corruptio se našim současníkům mohou nejen jevit jako anachronismus, ale odpírání zlu ve všech jeho podobách dokonce jako čirý nerozum.

Zatímco v ostravské Aréně musí důmyslně využívat každý centimetr plochy, v Brně děj probíhá na velkolepé, byť ponuré scéně Mahenova divadla. Je totiž něco shnilého v městě vídeňském. Zašlé zdi knížecího sídla, neudržované schodiště, pod nímž a na němž se bude odehrávat bios zpustlého města. Vídeňský kníže (Václav Veselý) vydal město na čtrnáct let zhoubnému „liberalismu“, přehazuje aktivaci spících zákonů poněkud machiavelisticky na svého zástupce a údajně opouští město. Ve srovnání s ostravským výkonem Štěpána Kozuba postrádá Veselého kníže ironii a záhadnost, připomíná spíše chodící a mluvící kategorický imperativ – a dikcí kdysi slavného Smutného muže.

Martin Siničák v roli Angela je herecky nejsilnější v monologu, kdy nakonec přitaká zlu a rozhoduje se podmínit propuštění Izabelina bratra Claudia (Štěpán Kaminský) tím, že mu dívka mající těsně před řeholními sliby bude po vůli. Ovšem proměna podle maximy, že zkaženost nejlepšího bývá nejhorší, na něm příliš vidět není. Nejvýraznější je právě postava Izabely v podání Hany Tomáš Briešťanské. Přesná dikce a úsporná gesta jen umocňují naléhavost a přesvědčivost jejích výpovědí: nejen při pokořujícím vyjednávání s knížecím náměstkem, ale i ve chvílích monologické sebereflexe.

O veseloherní až kabaretní výstupy není nouze ani v Glaserově režijním výkladu, ale nejsou s vážnou stránkou propojeny natolik šťastně, aby se podle jiné starobylé maximy: ve smíchu říkala pravda. Pozoruhodný je brblající, kverulující a všelijak lavírující Bedřich Výtisk v roli vídeňského občana Pompeja nebo Jaroslav Kuneš jako Žalářník konající ve stylu „rozkaz je rozkaz“. Občan Pěnička (Jakub Šafránek) nebo Madam Prošoupaná (Tereza Groszmannová), to jsou vděčné role ve zkaženém městě, kde slovo veřejnost neomylně asociuje veřejný dům. Poněkud jednostopí jsou Jan Grundman jako křivopřísežný Lucio i Roman Blumaier jako halapartník Loket.

A ještě poznámka k jedné scéně: Žalářník má přinést Angelovi Claudiovu hlavu jako důkaz vykonané popravy, v brněnské inscenaci v této scéně spadne s bouchnutím hlava do vědra, jako kdyby nechal popravit za zmíněným účelem někoho jiného. V předloze získá žalářník požadovaný doličný předmět z mrtvoly vězně, který toho dne zemřel, ne popravou někoho jiného. V brněnské inscenaci navíc poněkud ustupuje do pozadí Kníže formovaný k obrazu panovníka z biblického podobenství. Závěrečná řada sňatků tak spíše vytváří dojem, že všechno dobře dopadlo. Místo toho, aby vyjadřovala skutečnost, že panovník (skrytý Bůh) si nepřeje hříšníkovu smrt – popravu, ale jeho obrácení a nápravu, jak jsem to vnímal při představení ostravské Komorní scény Aréna.

Národní divadlo Brno – William Shakespeare: Něco za něco. Překlad Martin Hilský. Režie Martin Glaser, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková. Premiéra 22. června 2017 v Mahenově divadle.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 20. září 2017

Komentáře k článku: Cosi shnilého ve městě vídeňském

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,