Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

    Úskalím dramatizací literárních předloh je, že postavy na scéně „mluví jako kniha“. Jinak řečeno – jejich vnitřní svět ani vzájemnou komunikaci se nepodaří převést do jevištní podoby. U dramatizace románu Karla Schulze Kámen a bolest, která je dílem dramatičky Lenky Lagronové a jejíž inscenace měla – v režii Mariána Amslera – odloženou premiéru počátkem března v brněnské Redutě, nezbývá než konstatovat, že se jedná pouze o víceméně nepodařený digest.

    Kámen a bolest v brněnské Redutě je pouze digest z románu Karla Schulze… FOTO JAKUB JÍRA

    Jestliže Schulzovo hluboce pravověrné dílo doktrinálně neskousli před tři čtvrtě stoletím někteří jeho katoličtí přátelé, o Lagronové lze říci, že si na něm – eufemisticky řečeno – umělecky vylámala zuby. Při představení si většinou jen ověřujeme, jak věty mechanicky přesazené z románu přicházejí o veškerou svou dynamiku a mají se k předloze asi stejně jako víceúčelově použité polystyrenové panely ke skutečnému kararskému mramoru. (Na scéně je jich plno – padají-li, má to znamenat dobový otřes nebo předěl.)

    Patrně by vyznělo lépe, kdyby mladý génius Michelangelo (Jan Grundman) meditoval o soše skryté in potentia v kameni raději sám „ve své světničce“ než nad umělohmotnou názornou pomůckou. Mistr (Leonardo) v podání Vladimíra Krátkého působí nesnesitelně šosácky a jeho pobíhání s modely vlastních vynálezů v nás neodolatelně, podobně jako hovory a rozhovory proslulých osobností, vyvolává asociace s Járou Cimrmanem.

    Fyzickou podobou má nejblíže k předloze zřejmě představitel Machiavelliho (hostující Tomáš Kobr), ale není mu povoleno víc než pár bonmotů. A co si počít se „syntetickým“ Papežem? To už raději Alexandra VI. v celé jeho rozporné až hrůzné velikosti. Bedřich Výtisk sice nešaškuje, ale jak máme jeho Savonarolovi uvěřit, že dokázal pobláznit celé město? Jenom pár místy v celém představení probleskne něco hlubšího, za všechny můžeme uvést scénu loučení Michelangela s dcerou Lorenza Medicejského Maddalenou (Magdalena Tkačíková).

    Hudba v podobě poněkud nezávazné renesanční „brnkačky“ jen podtrhuje promarněnou příležitost zpřítomnit nejen horizontální dimenzi renesance, ale zároveň i její „vertikálu“. Po řadě silných, nebo přinejmenším slibných inscenací znamená Kámen a bolest výrazný krok zpět – lze jen doufat, že jde pouze o výjimku potvrzující pravidlo.

    Národní divadlo Brno – Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest. Režie Marián Amsler, dramaturgie a inscenační úprava Marie Špalová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Marija Havran, hudba Ivan Acher. Premiéra 5. března 2017 v Divadle Reduta.


    Komentáře k článku: Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,