Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

Úskalím dramatizací literárních předloh je, že postavy na scéně „mluví jako kniha“. Jinak řečeno – jejich vnitřní svět ani vzájemnou komunikaci se nepodaří převést do jevištní podoby. U dramatizace románu Karla Schulze Kámen a bolest, která je dílem dramatičky Lenky Lagronové a jejíž inscenace měla – v režii Mariána Amslera – odloženou premiéru počátkem března v brněnské Redutě, nezbývá než konstatovat, že se jedná pouze o víceméně nepodařený digest.

Kámen a bolest v brněnské Redutě je pouze digest z románu Karla Schulze… FOTO JAKUB JÍRA

Jestliže Schulzovo hluboce pravověrné dílo doktrinálně neskousli před tři čtvrtě stoletím někteří jeho katoličtí přátelé, o Lagronové lze říci, že si na něm – eufemisticky řečeno – umělecky vylámala zuby. Při představení si většinou jen ověřujeme, jak věty mechanicky přesazené z románu přicházejí o veškerou svou dynamiku a mají se k předloze asi stejně jako víceúčelově použité polystyrenové panely ke skutečnému kararskému mramoru. (Na scéně je jich plno – padají-li, má to znamenat dobový otřes nebo předěl.)

Patrně by vyznělo lépe, kdyby mladý génius Michelangelo (Jan Grundman) meditoval o soše skryté in potentia v kameni raději sám „ve své světničce“ než nad umělohmotnou názornou pomůckou. Mistr (Leonardo) v podání Vladimíra Krátkého působí nesnesitelně šosácky a jeho pobíhání s modely vlastních vynálezů v nás neodolatelně, podobně jako hovory a rozhovory proslulých osobností, vyvolává asociace s Járou Cimrmanem.

Fyzickou podobou má nejblíže k předloze zřejmě představitel Machiavelliho (hostující Tomáš Kobr), ale není mu povoleno víc než pár bonmotů. A co si počít se „syntetickým“ Papežem? To už raději Alexandra VI. v celé jeho rozporné až hrůzné velikosti. Bedřich Výtisk sice nešaškuje, ale jak máme jeho Savonarolovi uvěřit, že dokázal pobláznit celé město? Jenom pár místy v celém představení probleskne něco hlubšího, za všechny můžeme uvést scénu loučení Michelangela s dcerou Lorenza Medicejského Maddalenou (Magdalena Tkačíková).

Hudba v podobě poněkud nezávazné renesanční „brnkačky“ jen podtrhuje promarněnou příležitost zpřítomnit nejen horizontální dimenzi renesance, ale zároveň i její „vertikálu“. Po řadě silných, nebo přinejmenším slibných inscenací znamená Kámen a bolest výrazný krok zpět – lze jen doufat, že jde pouze o výjimku potvrzující pravidlo.

Národní divadlo Brno – Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest. Režie Marián Amsler, dramaturgie a inscenační úprava Marie Špalová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Marija Havran, hudba Ivan Acher. Premiéra 5. března 2017 v Divadle Reduta.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,