Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

Úskalím dramatizací literárních předloh je, že postavy na scéně „mluví jako kniha“. Jinak řečeno – jejich vnitřní svět ani vzájemnou komunikaci se nepodaří převést do jevištní podoby. U dramatizace románu Karla Schulze Kámen a bolest, která je dílem dramatičky Lenky Lagronové a jejíž inscenace měla – v režii Mariána Amslera – odloženou premiéru počátkem března v brněnské Redutě, nezbývá než konstatovat, že se jedná pouze o víceméně nepodařený digest.

Kámen a bolest v brněnské Redutě je pouze digest z románu Karla Schulze… FOTO JAKUB JÍRA

Jestliže Schulzovo hluboce pravověrné dílo doktrinálně neskousli před tři čtvrtě stoletím někteří jeho katoličtí přátelé, o Lagronové lze říci, že si na něm – eufemisticky řečeno – umělecky vylámala zuby. Při představení si většinou jen ověřujeme, jak věty mechanicky přesazené z románu přicházejí o veškerou svou dynamiku a mají se k předloze asi stejně jako víceúčelově použité polystyrenové panely ke skutečnému kararskému mramoru. (Na scéně je jich plno – padají-li, má to znamenat dobový otřes nebo předěl.)

Patrně by vyznělo lépe, kdyby mladý génius Michelangelo (Jan Grundman) meditoval o soše skryté in potentia v kameni raději sám „ve své světničce“ než nad umělohmotnou názornou pomůckou. Mistr (Leonardo) v podání Vladimíra Krátkého působí nesnesitelně šosácky a jeho pobíhání s modely vlastních vynálezů v nás neodolatelně, podobně jako hovory a rozhovory proslulých osobností, vyvolává asociace s Járou Cimrmanem.

Fyzickou podobou má nejblíže k předloze zřejmě představitel Machiavelliho (hostující Tomáš Kobr), ale není mu povoleno víc než pár bonmotů. A co si počít se „syntetickým“ Papežem? To už raději Alexandra VI. v celé jeho rozporné až hrůzné velikosti. Bedřich Výtisk sice nešaškuje, ale jak máme jeho Savonarolovi uvěřit, že dokázal pobláznit celé město? Jenom pár místy v celém představení probleskne něco hlubšího, za všechny můžeme uvést scénu loučení Michelangela s dcerou Lorenza Medicejského Maddalenou (Magdalena Tkačíková).

Hudba v podobě poněkud nezávazné renesanční „brnkačky“ jen podtrhuje promarněnou příležitost zpřítomnit nejen horizontální dimenzi renesance, ale zároveň i její „vertikálu“. Po řadě silných, nebo přinejmenším slibných inscenací znamená Kámen a bolest výrazný krok zpět – lze jen doufat, že jde pouze o výjimku potvrzující pravidlo.

Národní divadlo Brno – Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest. Režie Marián Amsler, dramaturgie a inscenační úprava Marie Špalová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Marija Havran, hudba Ivan Acher. Premiéra 5. března 2017 v Divadle Reduta.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,