Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kdo může navrhnout kostým Simoně Pekové?

Imitace a tušení zní podtitul inscenace Náměsíčníci v HaDivadle. A případnější slova pro toto dílo neexistují. Dramatizátor, autor a režisér Ivan Buraj vytvořil velice složitou a propletenou strukturu, ve které si pohrává s možnostmi interpretace, srozumitelností i různými „realitami“.

V hospodě U Brocha se roztáčejí malé dějiny FOTO PETR CHODURA

Diváci jsou při příchodu do temného sálu uvaděči se světly naváděni k sedadlům, z nahrávky zní úvahy a teze Hermanna Brocha. A připravují publikum na to, co uvidí: Celkové dění se nám zdá šílené, ale pro kterýkoli jednotlivý osud snadno dodáme logickou motivaci. Jsme snad šílení, protože jsme nezešíleli?

První část představení ukazuje postavy románu Hermanna Brocha v hospodě U Brocha. Z šestisetstránkového díla je divákům představen jen střípek – životy a smýšlení postav jsou redukovány na několik vět. Orientace je divákovi, neznalému předlohy, značně ztěžována. Hraje zde hodně hlasité hudby, a některé promluvy jsou naopak velmi tiché. A také nějaký čas trvá, než se v záplavě postav vůbec zorientuje. Nakonec tedy divák spíš tuší, než ví. Je mu ukázán kaleidoskop tezí a životů, které hledají smysl. Každý po svém a každý špatně.

Po přestávce nastává „imitace reality“. Ocitáme se na první čtené zkoušce, kde hercům HaDivadla německý režisér Hans Buch (Ivan Urbánek) vysvětluje, kdo byl Broch, co vlastně napsal a jak bude inscenace Náměsíčníci vypadat. Herci jsou trochu naivní, trochu sebestřední, trochu legrační a dost nechápaví. Režisér ze sebe chrlí naučené poznatky, ale příliš často říká slovo nevím. A přitom si jen chce: nasadit Brocha na oči.

Tato část ovšem není jen humorným pohledem do zákulisí. Ukázkou, jak je těžké „vyrobit inscenaci“. Inscenátoři se zaobírají srozumitelností i v další rovině, jelikož Buch hovoří německy a je překládán dramaturgyní Dagmar Radovou, která se tak stává herečkou v roli dramaturgyně.

Režisér Buch prozradí, že toto první sezení je nahráváno a vše zde řečené bude součástí inscenace – tedy, že herci budou hrát sami sebe na první čtené. Buch říká: V jedné scéně v Náměsíčnících je situace, kdy se realita prolomí do divadelní hry, z vašeho bytu se stanou kulisy, z večeře soubor rekvizit a z lidí se stanou postavy. Toto je vlastně obrácený průlom, do divadla se prolomí realita. (Tato pasáž samozřejmě v brněnské inscenaci nechybí, Michal Skočovský jako Huguenau zavraždil Esche Jana Lepšíka jakoby mimochodem – během otřesného stand-up výstupu, v záchvatu obludné legrace.) Prolamování realit je ovšem v divadelních Náměsíčních ještě komplikovanější, jelikož víme, že sledujeme to, co napsal a režíroval Ivan Buraj. Až absurdní rozměr ptaní po skutečnosti nastává, když Simona Peková prohlásí: …to mi navrhnete kostým Simony Pekové? Kostým Simony Pekové může navrhnout jedině Simona Peková!

Ivan Buraj vytvořil propracované a mnohoznačné divadlo světa. Jeho percepce není jednoduchá a nemůže být úplná, je ovšem překvapivě poutavá a místy vtipná.

HaDivadlo, Brno – Hermann Broch a Ivan Buraj: Náměsíčníci. Režie Ivan Buraj, dramaturgie Matěj Nytra, výprava Jana Boháčková a Lenka Jabůrková, video David Matuška, výběr hudby Ivan Buraj. Premiéra 11. listopadu 2016.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 14. prosince 2016

Komentáře k článku: Kdo může navrhnout kostým Simoně Pekové?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,