Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Nahlédnout pod povrch

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež 2017

V sedmnácti letech jsem bez jakékoli předchozí zkušenosti – kromě toho, že jsem jako kluk chodil do divadla – režíroval hru, ve které hráli moji přátelé a spolužáci. Bylo to neformálně prezentované představení na naší střední škole a mohl se přijít podívat kdokoli.

Autorem poselství k letošnímu Světovému dni divadla pro děti a mláděž je přední mexický spisovatel Francesco Hijonosa. FOTO ASSITEJ Int.

Hra se jmenovala Generální zkouška: byla o problémech s drogami, ale hlavně – jak už naznačuje název – o mise-en-scène. Napsal ji můj otec, který své vrozené herecké nadání pěstoval během občasných představeních pro místní charitu. Ani jeden z nás v této divadelní cestě nepokračoval, i když já se stal skalním čtenářem knih a divadelním divákem. Zvláštní shodou náhod mi později vstoupilo dramatické umění opět do cesty: některé mé příběhy pro děti byly v posledních asi dvaceti letech zdramatizovány.

Na začátku, když se adaptace ujaly profesionální soubory, jsem je žádal, aby mi poslaly kopii adaptace na schválení. Ale s postupem času jsem od toho upustil a dal jsem volnou ruku těm, kteří dělají svoji práci s vědomím, že během procesu proměny textu z vyprávění na činohru se něco musí obětovat. Někdy jsem se šel na představení podívat. O ostatních jsem se dozvěděl z tisku nebo z internetu. Někdy je literární obsah textu neporušený, v jiných případech slouží jako zdroj inspirace pro vytvoření nového díla.

Nejhorší žena na světě je pravděpodobně můj nejčastěji adaptovaný příběh – ať už je to monolog, loutková hra, scénické čtení, školní představení nebo plně profesionální inscenace. Ředitel souboru mi jednou řekl, že museli bránit herečku v hlavní roli před naštvanými mladými lidmi v publiku, kteří ji vnímali jako ztělesnění zla: realita a fikce se v jejich kolektivním vědomí spojily. Také jsem byl během představení svědkem toho, že děti, které znaly příběh, měly připomínky, pokud se herci odchýlili od původního textu.

Dobře vyprávěný příběh v divadle nepochybně zaujme děti sedící v publiku a nějakým způsobem je změní. Poté, co odejdou ze sálu, je svět jiný: je ovlivněný představením, které jim umožnilo nahlédnout pod povrch. Často také dojde ke katarzi, kdy se publikum projektuje do určitých postav nebo situací. Na rozdíl od čtení o samotě se jejich zážitek z knihy mění právě v okamžiku, kdy její příběh vstoupí na jeviště: nyní je to něco, co se děje přímo před našima očima, něco, o co se chceme podělit s ostatními. Již nejsme osamocení svědci. Příběh ožívá v naší fantazii a přetváří nás do rolí protagonistů, neboť jsme postavy obohatili našimi emocemi, obavami, touhami a frustracemi.

Jakmile je kniha uvedena v divadle, tak se příběh, tanec, písně, poezie, hry, kouzlo a žonglování spojí v jeden harmonický celek spolu s prostředky charakteristickými pro divadelní umění: s kostýmy, světly, scénou, líčením a rekvizitami. Všechny příspěvky k našemu kulturnímu dědictví – s důrazem na literaturu a divadlo – neustále vedou děti k trénování fantazie a nalézání smyslu a významu života.

Francisco Hinojosa

///

Francisco Hinojosa

Francisco Hinojosa (Mexico City, 1954) je jedním z předních mexických autorů literatury pro děti. Po dokončení studií literatury začal psát poezii, pak se zaměřil na povídky a romány pro děti. V roce 1984 vyhrál cenu IBBY za knihu La vieja que comía gente (Stařenka, která jedla lidi) a u FCE pak vydal dalších deset knih. Letos byl vybrán Mexickou národní radou pro kulturu a umění (Conaculta) jako ambasador pro propagaci literatury pro děti a mládež v Mexiku.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Nahlédnout pod povrch

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,