Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 254)

    Divadlo U stolu je komorní scéna zaměřená na inscenace jak pravidelných dramatických textů tak dramatizací literárních předloh a rozmanitých scénických kompozic básnických děl. Svůj repertoár opírá především o velká díla světové i české literatury zpřítomňující základní existenciální otázky lidského života.

    Divadlo U stolu – Eugene Ionesco: Král umírá. FOTO IVO DVOŘÁK

    Chci-li si zapřemýšlet a uvidět herecká rozechvění na dosah ruky, neváhám se probojovat na některou z jeho současných produkcí. Inscenaci jedné z velkých her dvacátého století, Král umírá Eugena Ionesca v režii Františka Derflera, jsem zhlédl dvakrát. Divadelní obřad, jak píší inscenátoři o dramatickém i tragikomickém dialogu člověka se smrtí, měl 29. května, žel, již svou derniéru.

    Tvrdý, nevzhledný stolec na piedestalu ošlapaných schodů, předesílal smutek příštích dějů. Hradní mluvčí hlásal: Jeho veličenstvo král přichází… Přibelhal se holohlavý, bolestmi sužovaný vladař. S námahou, patrnou nejen ve tváři, se drápal na svůj trůn. Krutosti související s umíráním ovládly hradní společenství. Král škobrtal k smrti…

    Scénografka Jana Zbořilová posunula kostýmováním dění do podoby panoptikální. FOTO IVO DVOŘÁK

    Scénografie Jany Zbořilové trubkovou konstrukcí rezavých opěr podtrhla atmosféru rozkladu moci krále i jeho sídla. Kostýmováním posunula dění do podoby panoptikální. Byl jsem uchvácen básnivým viděním režie, čistotou mluvy a hereckými výkony.

    Helena Čermáková v roli královy první manželky vládla prostoru a umírajícímu vracela všechna krutá příkoří, která od něho musela snášet. Lucie Schneiderová byla královou druhou manželkou. Vilnou, milující a závislou. Bojovala o život svého vladaře – o zachování jeho moci… Jan Mazák jako cynický dvorní lékař dával na odiv prostotu pragmatického úsudku a krásu barvy svého hlasu. Marie Durnová v roli služebné prokazovala láskyplný vztah k umírajícímu i plebejskou moudrost a chytrost. Cyril Drozda v neodolatelně komické poloze hrál strážného a komentátora hradního dění. Viktor Skála v roli umírajícího krále exceloval. Předváděl vladaře ve dvou polohách. Jako zdravého, rozhodného, tvrdě prosazujícího panovnickou vůli a také jako lidskou trosku stíhanou mrtvičnými záchvaty.

    Divadlo U stolu, Brno – Eugène Ionesco: Král umírá. Překlad: Vladimír Mikeš, režie a výběr hudby: František Derfler, dramaturgie: Milan Uhde, výprava: Jana Zbořilová, choreografie: Hana Halberstadt. Hrají: Viktor Skála, Jan Mazák, Helena Čermáková, Lucie Schneiderová, Marie Durnová a Cyril Drozda. Délka představení: 90 minut. Premiéra 19. 5. 2013. Derniéra 29. 5. 2017.

    ///

    Divadlo U stolu nemá stálý soubor, spolupráce zúčastněných umělců je externí, svázaná vždy s konkrétní inscenací. Píšu o tom proto, že si dovedu představit problémy spojené s produkcí repríz. Scénický „actus“ podle biblické Knihy Jóbovy jsem spatřil až na třetí pokus…

    Na promítaném obrazci barevných sklíček klečící Jób s rozpaženýma rukama žádá o vysvětlení nezaviněných utrpení (Michal Bumbálek v titulní roli Jóba). FOTO archiv DUS

    František Derfler původní biblickou báseň přepracoval do scénické podoby a výrazně děj zkrátil. Jóba, odvěký symbol lidského utrpení, představuje jako ztrápeného žebráka lkajícího nad osudovými bolestmi života.

    Violoncellista Josef Klíč obohatil inscenaci drásající hudbou a zpěvem. Spojení violoncellových sól s výkřiky trpícího Jóba, se staly nejpůsobivější složkou inscenace. Scéna Milivoje Husáka je soustředěna na pomyslný kruh spoře nasvíceného rituálního obětiště. Soudobým kostýmováním herců dává představení ráz oratoria.

    Violoncellista Josef Klíč obohatil inscenaci drásající hudbou a zpěvem. FOTO archiv DUS

    Na promítaném obrazci barevných sklíček klečící Jób s rozpaženýma rukama žádá o vysvětlení nezaviněných utrpení. Tři našeptávající oponenti se snaží Jóbovy výroky usměrňovat. Dívka u mikrofonu jeho bolest mírnit…

    Napadá mě, koho Jób vlastně oslovuje? Koho se táže? Koho se dovolává? Tvůrce vesmírných světů? Sám sebe? Nebo nás diváků…? Lidská utrpení jsou bez hranic. V pozici Jóba se nacházejí miliony. Denně jsou vražděni nevinní. Války masakrují vesnice i města a bědní táhnou světem…

    Tři našeptávající oponenti se snaží Jóbovy výroky usměrňovat. FOTO archiv DUS

    Vycházel jsem ze sklepení, jako bych kráčel z protiatomového krytu. Jóbovo kvílení, jako vytí poplašných sirén mi znělo v uších…

    Divadlo U stolu, Brno – Jób. Inscenační úprava a režie: František Derfler, překlad: Vilém Závada a Stanislav Segert, výprava Milivoj Husák, hudba: Josef Klíč. Hrají: Michal Bumbálek, Tereza Lexová, Martin Svobodník, Miroslav Černý, Lukáš Rieger, Martin Tlapák. Na violoncello hraje Josef Klíč. Délka představení: 70 min. Psáno z reprízy 18. 5. 2017.

    Brno – Komín, 31. 5. 2017


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 254)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,