Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 231)

Dášeňka aneb Psí kusy – haf!, tak se jmenuje inscenace, které se dostalo obdivu divadelních odborníků i diváků. V roce 2013 získala Cenu Mateřinky, Cenu UNIMA Erik a na festivalu Dítě v Dlouhé Cenu Vojty Šálka. Podle knížky Karla Čapka ji vytvořili Jiří Jelínek a Lucie Němečková.

Ať se hrála, kde se hrála, všude dokázala vyprodat divadelní „domy“ až po půdu. Viděl jsem představení v dobách, kdy Jiří Jelínek hrající spisovatele Čapka měl hlavu plnou černých vlasů a herečka představující Olgu Scheinpflugovou, Anežka Kubátová, byla trvalou akvizicí paní Husy. Je to dávno… Dnes dávají Provázci Dášeňku po devětasedmdesáté. A naposled…

Sklepní divadlo paní Husy je plné dětí a jejich rodičů. Před první řadou, na polštářkovém paloučku sedí rozpustilé ratolesti.

Když si nebudeš příliš vybírat, oženíš se… FOTO archiv DHnP

Kousínek od načesaných hlaviček stojí omšelé pianino. Starý pán se svou paní se prodírají skrumáží dětí k domovu. Jsou oblečení do zimníků, na hlavě mají klobouky. Usedají k hudebnímu nástroji a třesoucími hlasy vzpomínají na doby, kdy jim po bytě pobíhali pejsci.

Manželé se odstrojují, stěhují černé pianino do kouta a doprostřed místnosti staví stůl. Omládli. Mladá paní zpívá, na klaviatuře vyťukává tóny. Pan Čapek vzpomíná, jak jednou přinesl v dlani malinké štěnátko. Dostalo jméno Dášeňka a rostlo jako z vody, protože pilo hodně mlíčka.

Ve značně vysokém tempu chrlili herci příběhy. Vymýšleli psí pohádky. FOTO archiv DHnP

Protagonisté si hráli se vším, na co sáhli. Z dlaní jim vyrůstala psí hlavička, tělíčko, nožičky, ocásek. Váleli psíka na stole, jako se na vále válí knedlík. Krmili jej, učili chodit i štěkat.

Děti se smály.

Ve značně vysokém tempu chrlili herci příběhy. Vymýšleli psí pohádky. Třeba o tom, jak jeden mlsný pes vždy snědl cukr ze všech cukřenek. Jeho majitelé si toho všimli, přestali do cukřenek dávat cukr a ze psa byl dia-pes. Anebo o pejskovi, který naskakoval do jedoucích tramvají a pan Čapek musel za tramvají běžet. Ale to nebylo nejhorší – psí pasažér chtěl být tramvajovým řidičem. Nebo o jednom psím fešákovi, co si neuměl mezi psími slečnami vybrat nevěstu. Dostalo se mu moudré rady: Když si nebudeš příliš vybírat, oženíš se… Potom předváděli legrační koupel Dášeňky ve vaně, při které jí zmizely z těla všechny černé flíčky. Děti se roztleskaly.

Protagonisté si hráli se vším, na co sáhli. FOTO archiv DHnP

Karel s Olgou vysvětlovali Dášeňce, jak se má psí dáma chovat při namlouvání a zakládání psí rodiny… Dobře vysvětlili. Dášeňce se narodila psí miminka… Děti měly pusinky dokořán…

Krásně spolu manželé žili. Byli k sobě taktní, tolerantní a měli se rádi… Až jsem jim záviděl…

A najednou byl pohádkám i představení konec. Hodně dlouho jsme tleskali.

Jiří Jelínek a Anežka Kubátová jsou skvělí herci. Výtečně mluvili a s diváky si pohrávali jako s koťaty… FOTO archiv DHnP

Šli jsme z Husy Zelným rynkem. Dívka Mab pravila: Bylo to chytré, milé a vtipné představení. Takové jako mazlení se štěňátkem. Vzala bych na ně i své děti… Škoda, že se už nikdy nebude hrát. Proč…?

To tak bývá v divadlech. Je to jako v životě. I to pěkné je vždycky jednou naposled.

Jiří Jelínek a Anežka Kubátová jsou skvělí herci. Výtečně mluvili a s diváky si pohrávali jako s koťaty…

Začalo pršet. Roztáhli jsme deštníky a rozešli se…

Brno – Komín, 21. 3. 2017

Divadlo Husa na provázku / Sklepní divadlo, Brno – Karel Čapek, Jiří Jelínek: Dášeňka aneb Psí kusy – haf! Scénář a režie: Jiří Jelínek. Dramaturgie: Lucie Němečková. Výprava: Petra Jiránková a kol. Hudba: Zdeněk Král. Hráli: Jiří Jelínek a Anežka Kubátová. Premiéra 8. 2. 2013. Psáno z derniéry 19. 3. 2017 (16 hodin).

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 26. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 231)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,