Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 230)

    V BuranTeatru se dějí věci. Na úspěšné inscenace Kabaret U vrtaného kolena a Něžná nyní navazuje pozoruhodná Alenka v říši znaků režisérky Gabriely Ženaté.

    Mnozí premiéroví návštěvníci, znalci díla Lewis Carrolla Alenka v říši divů a za zrcadlem, přehlédli drobné slůvko „znaků“ v názvu a byli velmi překvapeni, když se na jevišti setkali se znakovým jazykem neslyšících…

    Před oponu z průsvitného organtýnu přišla štíhlá, nohatá blondýnka v bílých dětských podkolenkách, sukničce a halence s kazetovým magneťákem v rukou. Alenka (Alžbeta Vaculčiaková). Stiskla spouštěč, postavila jej na podlahu a začala tančit jako rozená baletní tanečnice. Dlouhé paže, dlaně a protažené prsty se jí napínaly, ohebné tělo ponechávalo na oponě míhavé stíny. Hudba nezněla… Alenka dotančila. Nesmělými posunky naznačila, jak je divné, že neslyší hudbu… Opětovně kazetový magneťák zapnula a sálem se rozezněla melodie…

    Z hloubi hrací plochy přišel Králík s dlouhýma stojatýma ušima v modré kamizolce (Veronika Mikulová). FOTO archiv BT

    Z hloubi hrací plochy přišel Králík s dlouhýma stojatýma ušima v modré kamizolce (Veronika Mikulová). Divák byl uveden do jazyka znaků. Alenka se lekla. Němý Králík s ní laškoval za pomoci znakové řeči. Na oponě se rozkoulely světelné šmouhy mlhovin. Točily se. Vytvářel se vír s okem tornáda. Alenku unesl do tajemné říše znaků. Alenka chtěla prolézt dveřmi. Dveře představoval světelný pruh na pásu organtýny. Alenka pojídala koláčky a popíjela tekutinu. Koláčky její tělo rozšiřovaly, tekutina protahovala. Spojení světelného efektu s pantomimickými dovednostmi Alenky, vytvořily zdání neprůchodnosti těla dveřmi. Alenka se propadala do snového prostoru. Setkala se s podivnou příšerkou, tříhlavou housenkou, vystrkující tykadla, pak se zpívající kočkou a poté proklouzla do pelíšku rozverné čajové společnosti. Užaslá Alenka sledovala hovořící zvířátka, držící v tlapkách bílé hrníčky. Znějící čeština se zrcadlila v jazykových znacích. V říši znaků se před znakováním neschováš.

    V říši znaků se před znakováním neschováš. FOTO archiv BT

    Trsy květin k Alence skláněly blizny svých květů. Kdyby se ti korunní plátky víc kroutily, byla bys správná. Alenka se ocitá před zlou Královnu, co ráda soudí a nechává poddané popravovat. Obžalovává Králíka. Situace je kritická. Alenka Královnu ošálí a vyvádí Králíka z říše znaků na svobodu.

    Opona se zavírá. Na její ploše rotují potrhané šmouhy mlh… Představení bylo u konce.

    Alenka v podání Alžbety Vaculčiakové (vlevo) byla naivním děvčátkem s dětsky laskavým viděním světa a žvatlavou mluvou. Veronika Mikulová (vpravo) dala Králíkovi podobu sympatického suveréna, lišáka, co by ani mouše neublížil. FOTO archiv ČT

    Mezi póly mluvy a znakování zdárně proplouvala Lucie Ingrová. Kočku, Kloboučníka, Kytku i Housenku hrála s šarmem usměvavé dámy. Alenka v podání Alžbety Vaculčiakové byla naivním děvčátkem s dětsky laskavým viděním světa a žvatlavou mluvou. Veronika Mikulová dala Králíkovi podobu sympatického suveréna, lišáka, co by ani mouše neublížil. Jemnosti ironického nadhledu zaujal Petr Németh. Nemluvící, zato zlou Královnou byla Daniela Tesaříková a smysl pro hrubozrnnou komiku uplatnil Marcel Krištofovič. Tři role ztvárnila umělecká tlumočnice do znakového jazyka Radka Kulichová.

    Funkční, prostorná, surrealisticky snová scénografie i nápaditě pojaté kostýmy Anny Chrtkové a projekce Pavla Ježka patřily ke kladům inscenace. FOTO archiv BT

    Funkční, prostorná, surrealisticky snová scénografie i nápaditě pojaté kostýmy Anny Chrtkové a projekce Pavla Ježka patřily ke kladům inscenace. Hudba Ondreje Kalužáka vnášela do inscenace napětí a vzruch.

    Alenka v říši znaků se režisérce Gabriele Ženaté povedla.

    P. S. V programu si návštěvníci mohli přečíst pojednání o rozdílu mezi českým znakovým jazykem a znakovou češtinou:  Český znakový jazyk je přirozeným komunikačním systémem, který není doslovným překladem českých vět do znaků. Znaková čeština je umělým jazykovým systémem kopírujícím skladbu mluvené češtiny, využívající stejných prostředků a artikulovaný zároveň s jednotlivými znaky. Jenomže většina těch, kteří neslyší od narození, mu nerozumí. Pro neslyšící je český jazyk v podstatě jazykem cizím, neboť se mu nemohou naučit přirozeně odposloucháváním. Z toho se pro ně odvíjí mimo jiné i problémy se čtením a odlišným způsoben abstraktního myšlení myšlením slyšících. Přirozeným je pro ně naopak právě znakový jazyk, který je vnímán zrakem a realizován pohyby rukou, mimikou a postavením hlavy a horní částí těla.

    Brno – Komín, 9. 3. 2017

    BuranTeatr, Brno – Lewis Caroll a Sabina Machačová: Alenka v říši znaků. Překlad: Jaroslav Císař, dramatizace: Sabina Machačová, režie Gabriela Ženatá, dramaturgie: Lukáš Rieger, výprava: Anna Chrtková, hudba: Ondrej Kalužák, projekce: Pavel Ježek, světla: Tomáš Tušer, Vojtěch Dvořák. Produkce: Zuzana Drápalová, Jana Fišerová, asistent: Pavel Stříž, stavba: Martin Martin. Hráli: Alžbeta Vaculčiaková, Veronika Mikulová, Lucie Ingrová, Radka Kulichová, Daniela Tesaříková, Petr Németh, Marcel Krištofovič. Premiéra 8. 3. 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 230)

    1. Soňa Čapková

      Moc pěkně
      a zároveň velice výstižně napsané. Představení, které se vrylo do srdce nejednomu přísedícímu a zaslouží si veliké uznání.

      26.03.2017 (19.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,