Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 230)

V BuranTeatru se dějí věci. Na úspěšné inscenace Kabaret U vrtaného kolena a Něžná nyní navazuje pozoruhodná Alenka v říši znaků režisérky Gabriely Ženaté.

Mnozí premiéroví návštěvníci, znalci díla Lewis Carrolla Alenka v říši divů a za zrcadlem, přehlédli drobné slůvko „znaků“ v názvu a byli velmi překvapeni, když se na jevišti setkali se znakovým jazykem neslyšících…

Před oponu z průsvitného organtýnu přišla štíhlá, nohatá blondýnka v bílých dětských podkolenkách, sukničce a halence s kazetovým magneťákem v rukou. Alenka (Alžbeta Vaculčiaková). Stiskla spouštěč, postavila jej na podlahu a začala tančit jako rozená baletní tanečnice. Dlouhé paže, dlaně a protažené prsty se jí napínaly, ohebné tělo ponechávalo na oponě míhavé stíny. Hudba nezněla… Alenka dotančila. Nesmělými posunky naznačila, jak je divné, že neslyší hudbu… Opětovně kazetový magneťák zapnula a sálem se rozezněla melodie…

Z hloubi hrací plochy přišel Králík s dlouhýma stojatýma ušima v modré kamizolce (Veronika Mikulová). FOTO archiv BT

Z hloubi hrací plochy přišel Králík s dlouhýma stojatýma ušima v modré kamizolce (Veronika Mikulová). Divák byl uveden do jazyka znaků. Alenka se lekla. Němý Králík s ní laškoval za pomoci znakové řeči. Na oponě se rozkoulely světelné šmouhy mlhovin. Točily se. Vytvářel se vír s okem tornáda. Alenku unesl do tajemné říše znaků. Alenka chtěla prolézt dveřmi. Dveře představoval světelný pruh na pásu organtýny. Alenka pojídala koláčky a popíjela tekutinu. Koláčky její tělo rozšiřovaly, tekutina protahovala. Spojení světelného efektu s pantomimickými dovednostmi Alenky, vytvořily zdání neprůchodnosti těla dveřmi. Alenka se propadala do snového prostoru. Setkala se s podivnou příšerkou, tříhlavou housenkou, vystrkující tykadla, pak se zpívající kočkou a poté proklouzla do pelíšku rozverné čajové společnosti. Užaslá Alenka sledovala hovořící zvířátka, držící v tlapkách bílé hrníčky. Znějící čeština se zrcadlila v jazykových znacích. V říši znaků se před znakováním neschováš.

V říši znaků se před znakováním neschováš. FOTO archiv BT

Trsy květin k Alence skláněly blizny svých květů. Kdyby se ti korunní plátky víc kroutily, byla bys správná. Alenka se ocitá před zlou Královnu, co ráda soudí a nechává poddané popravovat. Obžalovává Králíka. Situace je kritická. Alenka Královnu ošálí a vyvádí Králíka z říše znaků na svobodu.

Opona se zavírá. Na její ploše rotují potrhané šmouhy mlh… Představení bylo u konce.

Alenka v podání Alžbety Vaculčiakové (vlevo) byla naivním děvčátkem s dětsky laskavým viděním světa a žvatlavou mluvou. Veronika Mikulová (vpravo) dala Králíkovi podobu sympatického suveréna, lišáka, co by ani mouše neublížil. FOTO archiv ČT

Mezi póly mluvy a znakování zdárně proplouvala Lucie Ingrová. Kočku, Kloboučníka, Kytku i Housenku hrála s šarmem usměvavé dámy. Alenka v podání Alžbety Vaculčiakové byla naivním děvčátkem s dětsky laskavým viděním světa a žvatlavou mluvou. Veronika Mikulová dala Králíkovi podobu sympatického suveréna, lišáka, co by ani mouše neublížil. Jemnosti ironického nadhledu zaujal Petr Németh. Nemluvící, zato zlou Královnou byla Daniela Tesaříková a smysl pro hrubozrnnou komiku uplatnil Marcel Krištofovič. Tři role ztvárnila umělecká tlumočnice do znakového jazyka Radka Kulichová.

Funkční, prostorná, surrealisticky snová scénografie i nápaditě pojaté kostýmy Anny Chrtkové a projekce Pavla Ježka patřily ke kladům inscenace. FOTO archiv BT

Funkční, prostorná, surrealisticky snová scénografie i nápaditě pojaté kostýmy Anny Chrtkové a projekce Pavla Ježka patřily ke kladům inscenace. Hudba Ondreje Kalužáka vnášela do inscenace napětí a vzruch.

Alenka v říši znaků se režisérce Gabriele Ženaté povedla.

P. S. V programu si návštěvníci mohli přečíst pojednání o rozdílu mezi českým znakovým jazykem a znakovou češtinou:  Český znakový jazyk je přirozeným komunikačním systémem, který není doslovným překladem českých vět do znaků. Znaková čeština je umělým jazykovým systémem kopírujícím skladbu mluvené češtiny, využívající stejných prostředků a artikulovaný zároveň s jednotlivými znaky. Jenomže většina těch, kteří neslyší od narození, mu nerozumí. Pro neslyšící je český jazyk v podstatě jazykem cizím, neboť se mu nemohou naučit přirozeně odposloucháváním. Z toho se pro ně odvíjí mimo jiné i problémy se čtením a odlišným způsoben abstraktního myšlení myšlením slyšících. Přirozeným je pro ně naopak právě znakový jazyk, který je vnímán zrakem a realizován pohyby rukou, mimikou a postavením hlavy a horní částí těla.

Brno – Komín, 9. 3. 2017

BuranTeatr, Brno – Lewis Caroll a Sabina Machačová: Alenka v říši znaků. Překlad: Jaroslav Císař, dramatizace: Sabina Machačová, režie Gabriela Ženatá, dramaturgie: Lukáš Rieger, výprava: Anna Chrtková, hudba: Ondrej Kalužák, projekce: Pavel Ježek, světla: Tomáš Tušer, Vojtěch Dvořák. Produkce: Zuzana Drápalová, Jana Fišerová, asistent: Pavel Stříž, stavba: Martin Martin. Hráli: Alžbeta Vaculčiaková, Veronika Mikulová, Lucie Ingrová, Radka Kulichová, Daniela Tesaříková, Petr Németh, Marcel Krištofovič. Premiéra 8. 3. 2017.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 25. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 230)

  1. Soňa Čapková

    Moc pěkně
    a zároveň velice výstižně napsané. Představení, které se vrylo do srdce nejednomu přísedícímu a zaslouží si veliké uznání.

    26.03.2017 (19.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,