Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 226)

Divadlo Facka je bludnou stálicí na oběžné dráze brněnské galaxie. Dlouhá léta hledá vlastní střechu nad hlavou. Jeho duchovním otcem je mim a herec exoticky laděných rolí Sergej Sanža. Jeho soubor patří mezi nejchudší profesionální divadelní spolky u nás. Své inscenace tvoří z touhy po seberealizaci a sobě pro radost. Také však z důvodů obživy. Scény vytváří z rozmanitých dekoračních prvků, půjčených na štacích.

Divadlo Facka uvedlo 26. února v Polárce obnovenou premiéru své inscenace Čerwuiš aneb Ve své vlasti cizincem, příběh cestovatele, spisovatele, etnografa a botanika Alberto Vojtěcha Friče, který v roce 1908 přivezl do Prahy amazonského indiána Čerwuiše trpícího neznámou chorobou. Frič zjistil, že indiánovy problémy zažívání způsobují „škrkavky“ a Čerwuiše vyléčil. To vše sepsal ve své knize Čerwuiš aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu, již v roce 2011 vydalo nakladatesltví Titanic a podle níž vznikla tato inscenace.

Scéna z parníku. Zleva Iveta Kocifajová, Jan Kruba, Pavel Doucek. FOTO archiv souboru

Před paravánovou kulisu, na dva vyvýšené praktikábly, postavili starobylé hospodské věšáky. Snad měly představovat komíny zaoceánského parníku… Na levou stranu forbíny situovali stolek s lampičkou. Praktikábly dle potřeby přemísťovali a různě nakláněli. Za stolek usadili vypravěče příběhu, Vojtu Friče. Pestrá kostýmová všehochuť se asi rekrutovala z vlastního fundusu, možná i ze zdrojů Polárky. Sympatičtí aktéři hráli „nadoraz“ a se zjevnou chutí. Často využívali prvky pantomimy. Tok dění obohacovali zrychlenými výstupy ve stylu němých filmových grotesek.

Čerwuiš v lázních. V popředí Pavel Doucek, zvleva Jan Kruba, Iveta Kocifajová, Jan Krajčírovič, Sergej Sanža. FOTO archiv souboru

Stylizace hereckého projevu nejvíce slušela Janu Krubovi, který dostal možnost vrátit se do „své“ Polárky. Osm postav – pana cestujícího, nosič, policejního komisaře, pána přicházejícího do hospody, opilce, starostu Žirovnice, kapitána říčního parníku – ztvárnil nápaditým komediálním způsobem. Několik výstředních dam, harmonikáře a Indiánku hrála osobitě půvabná Iveta Kocifajová. Tlouštík Jan Krajčirovič se stylizoval do roliček kamelota, četníka Vacátka, hospodského a náčelníka Čamakoků. Jediný problém bylo vtěsnat se do kostýmů…

Vypravěč, starý Vojtěch Frič – Michal Bumbálek. FOTO archiv souboru

Rozpoltit roli hlavního hrdiny příběhu do dvou osob – vypravěče Friče (Michal Bumbálek) a Friče jednajícího (Pavel Doucek) – nebylo, myslím, řešením nejšťastnějším. Douskův hřmotný a urostlý dobrák nekonvenoval se subtilním zjevem Bumbálkovým. Prolínání vzpomínek autora s minulými ději nemělo věrohodnost, postrádalo dostatečný účin. Čerwuiš, zahalený do indiánského ponča, mluvil tichá, téměř neslyšitelná slova. Jeho výstřednosti pro diváky, navyklé vídat zvěrstva dneška, nebyly výstřednostmi. Pohybová bravura Sergeje Sanži posouvala příslušníka kmene Čamakoků mezi magické bytosti. Apokalypsa putování Čerwuiše však nenašla v inscenaci završení. Návrat indiána do rodných míst proměněných civilizačním procesem v moderní pustinu u diváků nerezonoval…

Zabydlování Čerwuiše v Praze – Sergej Sanža. FOTO archiv souboru

Program k inscenaci nebyl k dosažení. Asi na něj nezbyly finanční prostředky…

Po představením jsem vyslechl názory uměleckého šéfa Divadla Polárka Jana Cimra: Snažíme se orientovat – kromě škol – co nejvíce na rodiny s dětmi a na dospívající publikum. V tom totiž chápeme úlohu „dětského“ divadla, aby bylo svému divákovi průvodcem od prvního potkání s divadlem, až do momentu, kdy se sám ze své vůle (tedy nikoliv veden učitelem či rodiči) rozhodne do divadla jít. A budeme-li průvodci úspěšnými, pak bude divák Polárky vybaven dostatečným rozhledem k tomu, aby uměl dobře posoudit kvalitu divadla a aby na ni kladl vysoké nároky.

Brno – Komín, 28. 2. 2017

Divadlo Facka, Brno – Alberto Vojtěch Frič: Čerwuiš aneb Ve své vlasti cizincem. Režie: Sergej Sanža, Michal Bumbálek. Hrají: Sergej Sanža, Michal Bumbálek, Pavel Doucek, Jan Krajčirovič, Jan Kruba a Iveta Kocifajová. Obnovená premiéra 26. února 2017 v Divadle Polárka, Brno.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 11. března 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 226)

  1. Tomáš Sedláček

    Pane Tučku,

    1) Kniha byla v roce 2011 vydána již jako třetí (rozšířené) vydání.
    2) Kdo ten příběh nezná, tak nejspíše tápe. Musím s Vámi souhlasit, že rozdělení Friče do dvou rolí není zrovna šťastné. Přitom by stačilo třeba uvést Doucka na vypravěčem na scénu se slovy: „Takhle jsem byl tehdy mladý a krásný“. Myslím, že i vtipné by to bylo…
    3) Čerwuiš byl skvělý. Celý ten příběh mám naposlouchaný z četby na pokračování z Českého rozhlasu Olomouc. Nutno podotknout, že tímto pro mě Čerwuiš dostal tvář a skvělou! Jen je pravdou, že jeho tichá slova byla hůř srozumitelná i v první řadě…

    Celkově se mi představení moc líbilo a dodnes jsem z něj nadšen. Nabilo mi baterky a to se hned tak nějakému představení nepodaří. Přeji mnoho vyprodaných repríz!

    11.03.2017 (8.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Vladimír Hulec

      Pane Sedláčku,
      informace o předloze jsem doplnil já jako redaktor při zavěšování textu. Za nepřesnost se omlouvám.
      Vladimír Hulec

      11.03.2017 (11.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,