Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Mrazivá cesta k usmíření

    Divadelní adaptace dánských filmů natočených podle zásad hnutí DOGMA 95 si u nás získaly velkou oblibu. Titul Rodinná slavnost, uváděný nyní nově ve Slezském divadle Opava, se na naše jeviště dostává již počtvrté. Vlastně popáté, připočteme-li inscenaci Konzervatoře Brno, kterou v roce 2011 – pod názvem Rodinná oslava – připravil Roman Groszmann. Ten je rovněž režisérem opavské verze. A není divu – Rodinná slavnost nabízí dostatečně dramatický potenciál (rozměru téměř antické tragédie) a především kontroverzní téma, což ovšem vždy nemusí být zárukou úspěchu na jevišti. Nicméně v Opavě se s možnými nástrahami vypořádali poměrně zdařile.

    Martin Táborský jako ďábelský otec Helge s Michalem Stalmachem v roli labilního syna Christiana  FOTO MARTIN BURYAN

    Martin Táborský jako ďábelský otec Helge s Michalem Stalmachem v roli labilního syna Christiana FOTO MARTIN BURYAN

    Režisér společně se svou „dvorní“ scénografkou Sylvou Markovou proměnili jeviště v honosné sídlo, do kterého u příležitosti oslavy šedesátin hlavy rodiny – otce Helgeho – přijíždí kromě řady hostů také introvertní a poněkud labilní syn Christian (s účelnou úsporností vykreslený Michalem Stalmachem) a v doprovodu vulgární manželky Mette (Šárka Vykydalová) i jeho mladší, dosud nevybouřený bratr Michael (expresivně živočišný Daniel Volný). Na scénu vstupují v jakémsi prologu přímo z osvětleného hlediště a diváky tak jasně vymezují jako přímé svědky, kteří po zvednutí opony mohou nahlédnout za plot rodinného sídla.

    Stroze naznačený exteriér domu je symbolicky ztvárněn několika vertikálně umístěnými pruhy bílého plátna, jejichž stažením se odhalí jednotlivé pokoje a chodby, které se dynamicky mění díky funkčně vy­uži­té točně i atmosféru podporujícímu svícení. Dům se pak stává jakýmsi labyrintem, z něhož je potřeba najít cestu k rodinné pravdě. O to se pokouší právě Christian, který při slavnostním přípitku obviní otce, že jej i jeho nedávno zemřelou sestru v dětství pohlavně zneužíval. Jeho slova tak jako rozbuška podnítí mnoho překvapivých reakcí, včetně prvotní pokrytecké snahy většiny společnosti vše jednoduše zamést pod koberec… Ale Christian naštěstí nachází podporu i u své empatické sestry Heleny (Sabina Muchová).

    Bohužel obsazení otce Helgeho nepříliš výrazným Martinem Táborským nedovolilo vykreslit tohoto antihrdinu se všemi odstíny přetvářky a ďábelskosti, ale o to více dostávají prostor postavy dětí. Mezi postupně se sbližující sourozence proniká i služebná Pia (citlivá kreace Terezy Bartošové), která ve vztahu s Christianem nalézá neromantický, ale o to více racionálně odůvodněný únik ze svého nešťastného osamění. Téměř tragickou postavou je Helgeho žena Elsa, kterou Hana Vaňková dokázala na velmi malém prostoru vykreslit v jejím rozporu­plném vnitřním boji mezi manželskou oddaností a přijetím odpovědnosti za vlastní chyby. Vedlejší postavy pak převážně směřují k drobným karikaturám, což se nejvíce projevilo v případě rodinného přítele Helmuta, kterého Martin Valouch ztvárňuje jako bezradného stand-up komika, nebo u ve své jednoduchosti nešťastně zneužívané manželky Mette (Šárka Vykydalová).

    Režisér precizně staví situace, pracuje s napětím a temporytmem a s citlivostí odměřuje pauzy, díky kterým diváci mohou vnímat šokující odhalení. K této koncentraci napomohly i úpravy textu, kdy režisér například eliminoval linii rasismu vypuštěním postavy Helenina černošského přítele. Grosz­mannova působivá inscenace nemilosrdně demaskuje vykolejené rodinné vztahy a ukazuje, že cesty k smíření – pokud vůbec mohou být nalezeny – jsou někdy až příliš mrazivé.

    Slezské divadlo Opava – Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost. Úprava a režie Roman Groszmann, překlad František Fröhlich, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy Sylva Marková. Premiéra 20. března 2016. (Psáno z reprízy 22. března 2016.)


    Komentáře k článku: Mrazivá cesta k usmíření

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,