Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Moderní vysoká škola s Janáčkem v erbu

Vládním zákonem z 12. září 1947 byla ustavena Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Nová vysoká škola si dala do štítu jméno muže, který ve městě už dlouho před tím o vybudování uměleckého školství usiloval. Po sedmdesáti letech jde o moderní umělecké učiliště, které je i po světě zavedenou značkou a které vychovalo řadu známých osobností.

Slavnostní zahájení výuky se odehrálo 1. října 1947 před budovou někdejší Janáčkovy varhanické školy, za níž v zahradním domečku patron nové akademie až do své smrti roku 1928 bydlel. A začátky to byly ve srovnání s dnešní podobou JAMU více než skromné. První pověřený profesorský sbor čítal čtrnáct mužů a školu tenkrát navštěvovalo 23 studentů. Mezi zakládajícími pedagogy tehdy figurovalo několik brněnských osobností zejména hudebního života: Antonín Balatka, Gracian Černušák, František Kudláček (ten se ještě s Janáčkem znal), Ludvík Kundera (otec slavného spisovatele), Vilém Petrželka či František Schäfer. Základním úředním ustanovením, jímž se JAMU řídila při svém vzniku, byl organizační statut pražské AMU založené o dva roky dříve. Tento statut určoval základní obory studia: skladbu a dirigování, operní dramaturgii, režii a herectví, hudební teorii, hru klavírní, houslovou, hru na ostatní orchestrální nástroje, varhanní hru. Operní a komorní zpěv a skladba se studovaly deset semestrů, ostatní hudební obory osm, dramatické ještě o semestr méně. Důležité je, že studium na JAMU bylo zrovnoprávněno s ostatními vysokoškolskými studii. Ministr školství a osvěty Jaroslav Stránský ustanovil první hlavou JAMU ředitele konzervatoře ve výslužbě Jana Kunce. Rodokmen JAMU sahá prostřednictvím zakládajících profesorů až k samotnému Leoši Janáčkovi. Vynikající pianista Ludvík Kundera, v roce 1948 jmenovaný prvním rektorem JAMU, byl Mistrovým žákem a jeho žáci působí na katedře klavírní interpretace dodnes.

V archivní knize Evidence státních zkoušek čteme v zápise ze studijního roku 1950/1951 jména prvních absolventů, mezi nimiž figurují herci Eduard Cupák a Josef Karlík, herečky Květa Fialová a Blanka Bohdanová nebo první primárius Janáčkova kvarteta Jiří Trávníček, houslisté Antonín Moravec a Jiří Motl či skladatelé Jiří Matys a Jaromír Podešva. V nadcházejících dvou letech tento seznam rozšíří kupříkladu herci Vladimír Menšík a Lubomír Kostelka, režisér a pozdější rektor JAMU Alois Hajda nebo skladatel Alois Piňos a varhanice Alena Štěpánková-Veselá, která stála v čele akademie v pohnutých časech po roce 1989.

Nově založená akademie nejdříve sídlila ve třech budovách: vedle někdejší varhanické školy využívala tehdejší dům Komenium, který stál přímo naproti, a horní patra budovy pojišťovny na dnešním Moravském náměstí. Dnes si mnozí JAMU spojují zejména s nádhernou stavbou, jejíž vchod na Komenského náměstí nesou čtyři karyatidy jako alegorie klasického vzdělání. Budova někdejšího německého gymnázia (svého času jej navštěvovali T. G. Masaryk, Alfons Mucha či Adolf Loos) byla škole z půli přidělena v říjnu 1949. V roce 1965 ji dostala do užívání celou a dnes je sídlem Hudební fakulty JAMU. Nádherný dům je dílem architektů vídeňské Staatsoper – Eduarda van der Nülla a Agusta Siccarda von Siccardburga. A bustu patrona školy, jak ji vyvedl zakladatel moderního českého sochařství Jan Štursa, najdete hned za dveřmi v rozlehlém vstupním vestibulu.

Ve významné secesní budově na Mozartově ulici je dnes zase krásné sídlo Divadelní fakulty JAMU. Původně se ale JAMU nečlenila na fakulty, měla jen obor hudební a dramatický. K rozdělení JAMU „na fakultu hudební a na fakultu divadelní“ došlo vládním nařízením roku 1951, ale o osm let později bylo dalším vládním nařízením stanoveno, že škola se na fakulty nedělí. K jejich znovuobnovení došlo s účinností prvního porevolučního zákona o vysokých školách na počátku července 1990.

Řeč dnešních čísel je ve srovnání s uvedenými historickými fakty výmluvná. K poslednímu dni loňského kalendářního roku 2016 na hudební fakultě řádně studovalo 368 a na Divadelní fakultě 352 studentů. To je přibližně třicetkrát více než při vzpomínaném založení. Než došla škola k letošnímu vzácnému jubileu, zažila samozřejmě mnoho přelomových událostí a historických mezníků. Všechny jmenovat nelze, a tak připomeňme třeba léto 1952, kdy dostala definitivně sídlo svého prvního divadla – sálu Marta v Bayerově ulici. Na stavebních úpravách dnešního činoherního studia divadelní fakulty se tehdy významně podíleli studenti herectví a režie Alois Hajda, Lubomír Kostelka, Vladimír Menšík, Jiří Tomek, Milan Vágner a další. Do posledních let naopak spadá největší rozvojový projekt JAMU – stavba Divadla na Orlí / Hudebně-dramatické laboratoře JAMU. Tato druhá stálá scéna akademie je špičkově vybaveným pracovištěm v oblasti jevištních, zejména zvukových a světelných technologií. Divadlo umožňuje studentům připravovat se na profesionální kariéru v prostředí odpovídajícím současným světovým trendům a slouží především studentskému hudebnímu divadlu: opeře a muzikálu. Stavba byla zahájena v roce 2010 a dokončena na podzim 2012. JAMU v současnosti sídlí v šesti budovách ve středu města.

Slavnostní zahájení činnosti JAMU 1. října 1947 Foto archiv JAMU

Mimořádně kvalitní prostorové, nástrojové i technologické zabezpečení dnes dělá z JAMU moderní pulzující akademii. Velká pozornost je tady vedle vlastního uměleckého školení a tvorby věnována také vědě a výzkumu, komunikaci se zahraničím nebo třeba vlastní ediční činnosti. JAMU je nyní veřejnou vysokou uměleckou školou univerzitního typu s bakalářským, magisterským i doktorským studiem, vedle řady uměleckých disciplín a excelentních studijních programů, o jejichž „nej“ se dočtete dále. Připomeňme tři významné umělecké aktivity. Opravdu celosvětovou prestiž si vydobyly každoroční Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ / ENCOUNTER na jaře, tradiční hudební Mezinárodní interpretační kurzy v létě a Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně konaná na podzim. Podle mimořádného zájmu o účast na těchto akcích lze soudit, že o JAMU se skutečně ví v mezinárodním měřítku.

A co škole přeje její rektor profesor Ivo Medek? Janáčkův věhlas ve světě v posledních 20 letech neustále roste. Maestro nám – i téměř devadesát let po své smrti – rozhodně ostudu nedělá – je jen na nás, abychom jej v tomto směru dokázali následovat. Stále se lze inspirovat jeho vztahem k umění a hudbě, jeho zaníceností a až urputností při prosazování nejen svých tvůrčích myšlenek, ale i svých pedagogických záměrů a představ o charakteru uměleckého školství. Rozhodně je čím se inspirovat… Škole proto přeji spoustu nápadů a elán je prosazovat, protože často i ty nejlepší potřebují správné vysvětlení a onu „janáčkovskou“ zarputilost.

  • Autor: Luboš Mareček
  • Publikováno: 21. března 2017

Komentáře k článku: Moderní vysoká škola s Janáčkem v erbu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,