Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

O kavalíru páně s puncem kolaboranta

Osobnost Miloše Hlávky byla po roce 1945 vymazána z české divadelní kultury tak rezolutně, že zůstávala jen v paměti jejích generačních souputníků. Za zmínku nestála ani „liberálnímu“ Slovníku českých spisovatelů z roku 1964, v úctyhodných Dějinách českého divadla bylo jméno Miloše Hlávky zmiňováno jenom „pod čarou“, a dokonce u hojně hrané Benátské maškarády, jíž přebásnil, byl Hlávka „cudně“ uváděn toliko jako překladatel.

KlavirPane_fmt

Hlávka, výrazná postava české meziválečné avantgardy, spoluautor Frejkova konceptu básnického divadla, význačný dramatik, kritik a esejista, doplatil na své angažmá šéfa protektorátního Národního divadla a svou manželku „Němkyni“, což v poválečném „revolučním“ běsnění byl hřích téměř smrtelný. To, že paní Irmgrad Otte (tanečnice Osvobozeného divadla a Taneční skupiny Jarmily Kröschlové) posílala děti do české školy, byla vyšetřována gestapem a též byla vyňata z tzv. odsunu, nebrali samozvaní soudci (sami umazaní spoluprací s okupačním režimem) na vědomí. V čase těchto soudů už byl Hlávka mrtvý, náhodně zastřelen německým ostřelovačem ve dnech květnového povstání.

Punc kolaboranta Miloše Hlávku na dlouhé roky poslal do zapomnění a teprve teď, díky nakladatelství Akropolis a editoru Vladimíru Justovi, máme v rukou tlustou, takřka pětisetstránkovou knihu Miloš Hlávka – světák nebo kavalír páně? – která reflektuje Hlávkovu inspirativní osobnost a vrací ji – doufejme – na českou kulturní scénu.

Je rozdělena do tří oddílů; zmiňme se nejprve o oddílu číslo II: obsahuje Hlávkovy „avantgardní“ skeče, aktovky, hry až k té víc Hlávkově než Goldoniho Benátské maškarádě. Ani dnes nemůžeme při jejich četbě autorovi upřít osobitý rukopis, živý dialog, smysl pro střih a schopnost zrcadlit „v kapce vody svět“, nicméně jsou to texty přece jen poplatné době svého zrodu. Spíš „materiál“ pro akademický výzkum (a pro antologii českého dramatu v první polovině 20. století) než pro současnou inscenaci.

Mnohem aktuálnější je oddíl III nabízející výběr z Hlávkových kritik a esejí: o čase avantgardy, o problémech nového divadla, o Jeanu Cocteauovi, o Burianově Jazzu atd., včetně reportáže z nacistického Německa O divadle ve stínu svastiky. Nejen dobové dokumenty a pozorování, též evokace tak sugestivní, že máte pocit, jako byste tomu ději, té inscenaci, té události byli osobně přítomni. Jedna z vybraných Hlávkových kritik je věnovaná Baladě z hadrů v Osvobozeném divadle, s jehož počátky byl Miloš Hlávka „duchovně“ spjat: Z herců zaujal kromě nejherečtějšího Plachty ještě Záhorský, tento zvláště znamenitou dikcí a křepkostí gest…Švabíková podala esenci ženské mazanosti, ale do plnokrevnosti jevištní postavy chybí jí také akcenty „ani anděl ani zvíře… Řekněte, kdo ze současných divadelních kritiků je schopen na tak malé ploše, tak přesně popsat herecký výkon?

Provokativní oddíl I je však v této knížce asi nejvzrušivější. Pod titulkem Divadlo jako dramatizace životního tajemství podává Vladimír Just „zprávu“ o životě a díle Miloše Hlávky v kontextu doby. Čte se to jako detektivka, v níž bohužel pachatelé a vrazi zůstávají nepotrestáni. Zaplať bůh, že jsou aspoň odhaleni.

Vladimír Just: Miloš Hlávka – Světák nebo kavalír. Nakladatelství Akropolis 2014. Vydání první.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 14. května 2014

Komentáře k článku: O kavalíru páně s puncem kolaboranta

  1. Petr Feyfar

    Knihu jsem zatím nečetl. Nevím, zdali je pravda, že byl Hlávka zastřelen náhodně. Podle vyprávění mého profesora Jana Kopeckého (napsal jsem u něj seminární práci o protektorátním představení „Lilofee“, v režii jiného mého docenta Aleše Podhorského) měl vyběhnout z ND během pražského povstání na barikádu, prý aby se „očistil“. Ovšem nezaručuji, že Kopecký byl správně informován. Důležité ale pro mne je, že jsem měl díky jemu možnost číst válečné programy z představení ND. Předpokládám, že dnes jsou již veřejně dostupné. Stály (a tedy stojí) za to: zatímco jsem nic „nacistického“ od Hlávky nenašel, mohl jsem si přečíst komentář dalšího z našich docentů o tom, jak nás německý voják ochraňuje před bolševiky (sám k nim myslím po válce patřil, neboť se léčil v Sanopsu) a statečně bojuje za novou Evropu. Tento dramaturg zůstal nedotčen. Zřejmě po Hlávkově smrti svedl on a jemu podobní svoji kolaboraci na něj, neboť Hlávka měl tu smůlu, že měl německou manželku a – padnul. Je to od Vl. Justa záslužné, že – po Burianovi – připomíná a zřejmě i očišťuje také tuto osobnost.

    Petr Feyfar

    29.05.2014 (23.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Petr Hlávka

      Vážený pane Feyfare,
      se zájmem jsem si přečetl Váš komentář. Moc by mě zajímal Váš názor po přečtení této knihy. Současně bych Vás rád upozornil na knihu básní a prózy mého otce Písně na rozloučenou s obsáhlým doslovem Tomáše Vučky, kterou vydalo nakladatelství Akropolis v roce 2012 a která rovněž mnoho věcí vysvětluje.
      Moje matka žila v Československu už od roku 1926 (našel jsem v archivu MV její žádost o vízum) a vždy se pokládala více za Češku než Němku (doma se vždy hovořilo česky). O to hůře prožívala Protektorát a vše, co se dělo v Německu a tady, před válkou i za války. S otcem se měli rádi. Zůstala mu věrná až do své smrti (1970). Asi správný je ale Váš závěr o smůle mého otce – a to mě právě celý život děsí.
      Abych aspoň trochu napravil nedostatek informací o mém otci, založil jsem na internetu jeho Web stránku na adrese http://www.miloshlavka.cz/. Pokud budete mít zájem a chvilku času, podívejte se.
      Petr Hlávka

      12.06.2014 (14.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,