Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly nezastírá novinka Městských divadel pražských, inscenace Čapek, kterou pro jeviště Rokoka scenáristicky připravili dramaturgyně Věra Mašková a režisér Pavel Khek. Životopisné heslo je obohaceno o paralely zániku první republiky s mnoha znepokojivými jevy těchto dnů.

Bratří Čapkové – Karel (Jiří Hána) a Josef (Milan Kačmarčík) FOTO ALENA HRBKOVÁ

Úvod i finále obstarají „nadreálné“ rozhovory Karla Čapka s Václavem Havlem, vlastně je jim věnováno více místa než „hovorům s TGM“. Nad Evropou se v třicátých letech minulého století smráká a ještě, než dojde k nejhoršímu, memento tragického osudu se zřetelně vznáší nad Karlem i Josefem Čapkovými (Jiří Hána a Milan Kačmarčík), také nad Karlem Poláčkem (Jan Řezníček) či Vladislavem Vančurou (Petr Klimeš). Vznikají rozmíšky mezi českým a německým obyvatelstvem, někteří domácí „národovci“ se ovšem staví odmítavě i k přijímání uprchlíků z Německa před hnědým morem, tento odkaz k dnešní situaci v Evropě je v inscenaci výrazně přítomen. Manžele Čapkovy (Olgu Scheinpflugovou ztvárňuje Máša Málková) k emigraci nabádají dcera Thomase Manna Erika (Petra Tenorová) i jeho syn Klaus (Viktor Dvořák). Česká luza posílá jednomu z nejvýraznějších představitelů naší kultury výhrůžné anonymy…

V jevištní realizaci hraje řada aktérů několik rolí, Viktor Dvořák je dokonce dvakrát za prezidenta (Beneš, Havel). Na názornosti se podílejí i historické filmové dokumenty včetně sekvence ze zfilmované Bílé nemoci s Hugo Haasem v roli doktora Galéna. V textu se objevují i ukázky z Čapkových textů, občas, žel, hodně „výukově“, Jitka Smutná z rodičovské role jedné z divadelních postav plynule přejde do monologu ze slavné hry a ukončí svůj výstup oznámením, že se jednalo o úryvek z Matky. Zpodobení postav z naší kulturní historie vykazuje v jevištní „přednášce“ dva jakoby odlišné přístupy. U bratří Čapků byla ze strany inscenátorů výrazná snaha vytvořit skoro věrné podoby (zvláště v případě Kačmarčíkova Josefa velmi zdařilé), u jiných jde o obsazení vlastně proti typům (Scheinpflugová coby bruneta, Poláček jako muž značně korpulentní).

Pavlu Khekovi se daří i přes některé spornější momenty scénáře udržet temporytmus jevištního tvaru, dobře fungují scény z horečné redaktorské aktivity v Lidových novinách, ústrojně je vkomponován i národnostně zjitřený česko-německý milostný trojúhelník juniorských postav Vlasty, Jaroslava a Václava (Petra Tenorová, Aleš Bílík, Michal Vykus). Scénografickou zajímavostí jsou trsy rostlinstva, ke kterým se aktéři čas od času dopracují pootočením překlápěcích ploch na podlaze jeviště, čímž lze názorně prezentovat zahrádkářské záliby velkého literáta.

I když jsem se při některých doslovnostech v inscenaci poněkud ošíval, nemohu projektu Čapek upřít solidní hereckou úroveň ani apelativní étos.

Jan Kerbr

MDP – Divadlo Rokoko, Věra Mašková a Pavel Khek: Čapek. Režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Vladimír Nejedlý, dramaturgie Věra Mašková, režie obrazu Daniel Hnát. Premiéra 3. června 2017. (Psáno z reprízy 12. června 2017.)

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Když Čapek potkal Havla

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,