Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když Čapek potkal Havla

    Výrazné didaktické úmysly nezastírá novinka Městských divadel pražských, inscenace Čapek, kterou pro jeviště Rokoka scenáristicky připravili dramaturgyně Věra Mašková a režisér Pavel Khek. Životopisné heslo je obohaceno o paralely zániku první republiky s mnoha znepokojivými jevy těchto dnů.

    Bratří Čapkové – Karel (Jiří Hána) a Josef (Milan Kačmarčík) FOTO ALENA HRBKOVÁ

    Úvod i finále obstarají „nadreálné“ rozhovory Karla Čapka s Václavem Havlem, vlastně je jim věnováno více místa než „hovorům s TGM“. Nad Evropou se v třicátých letech minulého století smráká a ještě, než dojde k nejhoršímu, memento tragického osudu se zřetelně vznáší nad Karlem i Josefem Čapkovými (Jiří Hána a Milan Kačmarčík), také nad Karlem Poláčkem (Jan Řezníček) či Vladislavem Vančurou (Petr Klimeš). Vznikají rozmíšky mezi českým a německým obyvatelstvem, někteří domácí „národovci“ se ovšem staví odmítavě i k přijímání uprchlíků z Německa před hnědým morem, tento odkaz k dnešní situaci v Evropě je v inscenaci výrazně přítomen. Manžele Čapkovy (Olgu Scheinpflugovou ztvárňuje Máša Málková) k emigraci nabádají dcera Thomase Manna Erika (Petra Tenorová) i jeho syn Klaus (Viktor Dvořák). Česká luza posílá jednomu z nejvýraznějších představitelů naší kultury výhrůžné anonymy…

    V jevištní realizaci hraje řada aktérů několik rolí, Viktor Dvořák je dokonce dvakrát za prezidenta (Beneš, Havel). Na názornosti se podílejí i historické filmové dokumenty včetně sekvence ze zfilmované Bílé nemoci s Hugo Haasem v roli doktora Galéna. V textu se objevují i ukázky z Čapkových textů, občas, žel, hodně „výukově“, Jitka Smutná z rodičovské role jedné z divadelních postav plynule přejde do monologu ze slavné hry a ukončí svůj výstup oznámením, že se jednalo o úryvek z Matky. Zpodobení postav z naší kulturní historie vykazuje v jevištní „přednášce“ dva jakoby odlišné přístupy. U bratří Čapků byla ze strany inscenátorů výrazná snaha vytvořit skoro věrné podoby (zvláště v případě Kačmarčíkova Josefa velmi zdařilé), u jiných jde o obsazení vlastně proti typům (Scheinpflugová coby bruneta, Poláček jako muž značně korpulentní).

    Pavlu Khekovi se daří i přes některé spornější momenty scénáře udržet temporytmus jevištního tvaru, dobře fungují scény z horečné redaktorské aktivity v Lidových novinách, ústrojně je vkomponován i národnostně zjitřený česko-německý milostný trojúhelník juniorských postav Vlasty, Jaroslava a Václava (Petra Tenorová, Aleš Bílík, Michal Vykus). Scénografickou zajímavostí jsou trsy rostlinstva, ke kterým se aktéři čas od času dopracují pootočením překlápěcích ploch na podlaze jeviště, čímž lze názorně prezentovat zahrádkářské záliby velkého literáta.

    I když jsem se při některých doslovnostech v inscenaci poněkud ošíval, nemohu projektu Čapek upřít solidní hereckou úroveň ani apelativní étos.

    Jan Kerbr

    MDP – Divadlo Rokoko, Věra Mašková a Pavel Khek: Čapek. Režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Vladimír Nejedlý, dramaturgie Věra Mašková, režie obrazu Daniel Hnát. Premiéra 3. června 2017. (Psáno z reprízy 12. června 2017.)

    • Autor:
    • Publikováno: 27. června 2017

    Komentáře k článku: Když Čapek potkal Havla

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,