Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

Začátek Mezinárodního festivalu DIVADLO se odehrál ve znamení velkých gest. 1914, inscenace Roberta Wilsona, ještě v Praze ve Stavovském divadle, festival otevřela strojově přesnou, formálně vycizelovanou „pohlednicí z pohnuté doby“ – z doby, která odstartovala válku, po níž svět již nikdy nebyl a nebude takový jako předtím. Třeba takový, jako v Gogolově Revizorovi, jehož maloměstský provinční poklid rozruší vpád domnělého revizora, stejně jako sedm kulí v Sarajevu rozvrátilo v okamžení starý svět vzhůru nohama. S Revizorem, jímž festival byl o den později v Plzni slavnostně otevřen, přijel budapeštský Vígszínház, který inscenaci zgruntu oprášeného a přepsaného Gogola připravil v koprodukci s nezávislou hereckou skupinou Sputnik Shipping Company režiséra Viktora Bodó. Mezi dvě velkolepé, ale i trochu velkohubé inscenace byl vložen o kategorii skromnější, naivistický střední díl, inscenace Marka Zákosteleckého a Jiřího Havelky, nazvaná Poslední trik Georgese Mélièse. A zapůsobil zatím nejlépe stylovou čistotou.

1914

Pavla Beretová a Enikő Eszenyi v inscenaci 1914 FOTO LUCIE JANSCH

Autorský styl Roberta Wilsona je v dynamicky proměnlivém, a stále akcelerovanějším dnešním světě, jednou z mála konstant, z mála jistot, na něž si možno vsadit. Jdete na něj a už předem víte, jaké to bude. Nebudu zde vyjmenovávat atributivní znaky jeho režijního rukopisu, bylo to učiněno již mnohokrát a ten, kdo na Wilsona chodí, je dobře zná. Jediným napínavým momentem je, jak si tentokrát sedne jeho vyhraněný styl a zvolený námět. V protiválečném kabaretu 1914 si naštěstí vše se vším porozumělo celkem dobře. Nikdo zde nedostal výprask a nebyl Wilsonovým bičíkem vyháněn z divadla, jako třeba naposledy v témže divadle Čapek ve Věci Makropulos. A nebo přesněji, i zde byl Švejk, jedno z hlavních a možná vůbec hlavní téma inscenace, vyháněn, ale zkuste Švejka vyrazit oknem – vrátí se vám dveřmi. Jako nezničitelná lidová postavička. Čech se vším všudy, o němž se stále a stále vedou spory, zda byl tak blbej, nebo tak geniální, aniž by byla sebemenší šance tento rébus kdy rozlousknout. Klobouk dolů před výkony všech herců, jako Wilsonova rukojmí se pohybují dokonale. Je to nejen přesné, ale i vtipné, veselé i k uzoufání smutné. Takže, kdo má rád Wilsona, mohl odcházet spokojen, byv nasycen jeho krmí až po okraj. Americký mág nabízí pravda tento pokrm již povícero dekád, ale stále s vybraným šarmem číšníka z Ritzu.

FOTO ARCHIV DIVADLA

Dušan Hřebíček jako Georges Méliès FOTO ARCHIV DIVADLA

Georges Méliès, prvý iluzionista v historii filmu, je nám představen jako vetchý stařec na samém prahu smrti. Smlouvá s ní neodolatelným způsobem a diváci mu drží palce. I když, snad až na děti, všichni dobře víme, jak jeho boj musí dopadnout. Dušan Hřebíček je naprosto přesný, má fórky němé grotesky odkoukané vskutku do nejmenšího detailu. Kdyby nebyla inscenace tak existenciálně smutná, museli byste se válet smíchy po podlaze. Takhle vřeští jenom děti – střídavě radostí a hrůzou. Hudba decentně a nevtíravě podkresluje bizarnost dění na maličké scéně, kde se ve stylu keystonských strážníků honí stařec se všemi bídáckými klony smrťáků. Jak zmizel? Kam se propad? Aha, támhle je, vykouk na nás ze zásuvky. S tímhle kusem by Drak mohl klidně i na festival kouzelníků.

FOTO ARCHIV FESTIVALU

V maďarském Revizorovi je cítit Gogolův škleb FOTO ARCHIV FESTIVALU

Dá se Revizor vůbec ještě dneska hrát? Způsob, jakým si na tuto otázku odpověděl Viktor Bodó, je jistě pozoruhodným divadelním výrokem. Jeho inscenace o tuposti a provinční vzhlíživosti k čemukoli co přichází z centra má všechny znaky vyspělého, profesionálního divadla. Svou bizarní vykachlíkovanou scénu, jež mimochodem od počátku slibuje více, než co nakonec v průběhu večera zažijeme, si zalidnil postavičkami, z nichž každá má Gogolův satirický škleb na tváři a dynamit v těle. Je to akční, dynamické a má to zdánlivě všechny vnější atributy, které toto divadlo spojují s dneškem. Jedno však bolestně chybí: soudobý výklad gogolovského tématu, který by nás zanechal zmrazené hrůzou z poznání, že je sakra pořád o čem hrát…

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 11. září 2014

Komentáře k článku: Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

  1. Tomáš Jarkovský

    Meliés: „S tímhle kusem by klidně mohla Alfa i na festival kouzelníků.“ To by nemohla. Hraje ho divadlo Drak.

    14.09.2014 (23.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. DN

    Děkujeme
    za upozornění. Opravili jsme v původním textu. Hrálo se v Alfě, ale šlo o hostující inscenaci královéhradeckého Draku.
    Za pochybení se omlouváme.

    15.09.2014 (5.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,