Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

Začátek Mezinárodního festivalu DIVADLO se odehrál ve znamení velkých gest. 1914, inscenace Roberta Wilsona, ještě v Praze ve Stavovském divadle, festival otevřela strojově přesnou, formálně vycizelovanou „pohlednicí z pohnuté doby“ – z doby, která odstartovala válku, po níž svět již nikdy nebyl a nebude takový jako předtím. Třeba takový, jako v Gogolově Revizorovi, jehož maloměstský provinční poklid rozruší vpád domnělého revizora, stejně jako sedm kulí v Sarajevu rozvrátilo v okamžení starý svět vzhůru nohama. S Revizorem, jímž festival byl o den později v Plzni slavnostně otevřen, přijel budapeštský Vígszínház, který inscenaci zgruntu oprášeného a přepsaného Gogola připravil v koprodukci s nezávislou hereckou skupinou Sputnik Shipping Company režiséra Viktora Bodó. Mezi dvě velkolepé, ale i trochu velkohubé inscenace byl vložen o kategorii skromnější, naivistický střední díl, inscenace Marka Zákosteleckého a Jiřího Havelky, nazvaná Poslední trik Georgese Mélièse. A zapůsobil zatím nejlépe stylovou čistotou.

1914

Pavla Beretová a Enikő Eszenyi v inscenaci 1914 FOTO LUCIE JANSCH

Autorský styl Roberta Wilsona je v dynamicky proměnlivém, a stále akcelerovanějším dnešním světě, jednou z mála konstant, z mála jistot, na něž si možno vsadit. Jdete na něj a už předem víte, jaké to bude. Nebudu zde vyjmenovávat atributivní znaky jeho režijního rukopisu, bylo to učiněno již mnohokrát a ten, kdo na Wilsona chodí, je dobře zná. Jediným napínavým momentem je, jak si tentokrát sedne jeho vyhraněný styl a zvolený námět. V protiválečném kabaretu 1914 si naštěstí vše se vším porozumělo celkem dobře. Nikdo zde nedostal výprask a nebyl Wilsonovým bičíkem vyháněn z divadla, jako třeba naposledy v témže divadle Čapek ve Věci Makropulos. A nebo přesněji, i zde byl Švejk, jedno z hlavních a možná vůbec hlavní téma inscenace, vyháněn, ale zkuste Švejka vyrazit oknem – vrátí se vám dveřmi. Jako nezničitelná lidová postavička. Čech se vším všudy, o němž se stále a stále vedou spory, zda byl tak blbej, nebo tak geniální, aniž by byla sebemenší šance tento rébus kdy rozlousknout. Klobouk dolů před výkony všech herců, jako Wilsonova rukojmí se pohybují dokonale. Je to nejen přesné, ale i vtipné, veselé i k uzoufání smutné. Takže, kdo má rád Wilsona, mohl odcházet spokojen, byv nasycen jeho krmí až po okraj. Americký mág nabízí pravda tento pokrm již povícero dekád, ale stále s vybraným šarmem číšníka z Ritzu.

FOTO ARCHIV DIVADLA

Dušan Hřebíček jako Georges Méliès FOTO ARCHIV DIVADLA

Georges Méliès, prvý iluzionista v historii filmu, je nám představen jako vetchý stařec na samém prahu smrti. Smlouvá s ní neodolatelným způsobem a diváci mu drží palce. I když, snad až na děti, všichni dobře víme, jak jeho boj musí dopadnout. Dušan Hřebíček je naprosto přesný, má fórky němé grotesky odkoukané vskutku do nejmenšího detailu. Kdyby nebyla inscenace tak existenciálně smutná, museli byste se válet smíchy po podlaze. Takhle vřeští jenom děti – střídavě radostí a hrůzou. Hudba decentně a nevtíravě podkresluje bizarnost dění na maličké scéně, kde se ve stylu keystonských strážníků honí stařec se všemi bídáckými klony smrťáků. Jak zmizel? Kam se propad? Aha, támhle je, vykouk na nás ze zásuvky. S tímhle kusem by Drak mohl klidně i na festival kouzelníků.

FOTO ARCHIV FESTIVALU

V maďarském Revizorovi je cítit Gogolův škleb FOTO ARCHIV FESTIVALU

Dá se Revizor vůbec ještě dneska hrát? Způsob, jakým si na tuto otázku odpověděl Viktor Bodó, je jistě pozoruhodným divadelním výrokem. Jeho inscenace o tuposti a provinční vzhlíživosti k čemukoli co přichází z centra má všechny znaky vyspělého, profesionálního divadla. Svou bizarní vykachlíkovanou scénu, jež mimochodem od počátku slibuje více, než co nakonec v průběhu večera zažijeme, si zalidnil postavičkami, z nichž každá má Gogolův satirický škleb na tváři a dynamit v těle. Je to akční, dynamické a má to zdánlivě všechny vnější atributy, které toto divadlo spojují s dneškem. Jedno však bolestně chybí: soudobý výklad gogolovského tématu, který by nás zanechal zmrazené hrůzou z poznání, že je sakra pořád o čem hrát…

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 11. září 2014

Komentáře k článku: Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

  1. Tomáš Jarkovský

    Meliés: „S tímhle kusem by klidně mohla Alfa i na festival kouzelníků.“ To by nemohla. Hraje ho divadlo Drak.

    14.09.2014 (23.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. DN

    Děkujeme
    za upozornění. Opravili jsme v původním textu. Hrálo se v Alfě, ale šlo o hostující inscenaci královéhradeckého Draku.
    Za pochybení se omlouváme.

    15.09.2014 (5.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 6.-1. 9. 2016

Číslo 13/2016 (21. 6.-1. 9. 2016)

Obsah čísla 13/2016

Sloupek

Poslední sloupek

Setkal jsem se nedávno v kavárně s...

Komentář

Sukces měsíce

Ch. W. Gluck: Orfeus a...

Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní...

Dotazník

Vladimír Marek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Zrušit, nebo novelizovat?

Podle legislativního plánu vlády má...

Názor

Glosa

Ediční čin, nebo...

Bezmála sedmisetstránková kniha...

Anketa

Po sezoně a před...

Konec divadelní sezony si zaslouží...

Reportáž

Kritika

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve...

Žádná luza, perfektní...

Poslechnout si zase jednou operu...

Doba ledová v Čechii

Poslední premiérou sezony v...

Mezi minulostí a...

Jako poslední činoherní premiéru...

Vyhaslý rocker Oblomov

Po Haně Burešové a Štěpánu...

Při mém zeleném ptáku, to...

Do poměrně zkostnatělého prostředí...

Evžen Oněgin za železnou...

Puškinův Evžen Oněgin jako příběh...

Pochybnost anglicky zvaná...

Když v roce 2012 uvedlo Dejvické...

Mlč a tanči!

Po osmdesáti letech se na scénu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Tomáš Dianiška: Láká mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

SKUTR: Bystrouška je...

Rozhovor s režijním tandemem

Kauza

Kontext

Hrdinové a padouši po...

Úvahy filmové

Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream...

Divadelní svět Brno o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Co se stalo U...

Žena Marie se vracela z venčení psa v...

Došlo do redakce

Jan V. Kratochvíl: Básník okamžiku...

Muzeum české loutky a...

Národní muzeum informuje

Prázdninové spočinutí

Herecká asociace informuje

Divadlo na cucky Olomouc

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když už se nedostanu do Berlína a po...

NA LETNÍ LETNÉ

V polovině srpna začíná festival...

Zahraničí

Divadelní Oscaři – Tony...

V neděli 12. června byly v newyorském...

Divadlo nesené vánkem

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Adolf Born (12. 6. 1930 České Velenice...

Paměti, záznamy, deníky

Divadla v lesích a na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Příloha

Česko-polsko-slovenské...

První ročník mezinárodního...

Jan Klata: Nebojte se

Už třetí sezonu je režisér Jan...

Krystian Lupa: Politika je...

Práce polského režiséra, scénografa...

Setkání divadel střední...

V Divadle pod Palmovkou na přelomu...

Dnes o všem pochybuji –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2016



Obsah,