Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

Začátek Mezinárodního festivalu DIVADLO se odehrál ve znamení velkých gest. 1914, inscenace Roberta Wilsona, ještě v Praze ve Stavovském divadle, festival otevřela strojově přesnou, formálně vycizelovanou „pohlednicí z pohnuté doby“ – z doby, která odstartovala válku, po níž svět již nikdy nebyl a nebude takový jako předtím. Třeba takový, jako v Gogolově Revizorovi, jehož maloměstský provinční poklid rozruší vpád domnělého revizora, stejně jako sedm kulí v Sarajevu rozvrátilo v okamžení starý svět vzhůru nohama. S Revizorem, jímž festival byl o den později v Plzni slavnostně otevřen, přijel budapeštský Vígszínház, který inscenaci zgruntu oprášeného a přepsaného Gogola připravil v koprodukci s nezávislou hereckou skupinou Sputnik Shipping Company režiséra Viktora Bodó. Mezi dvě velkolepé, ale i trochu velkohubé inscenace byl vložen o kategorii skromnější, naivistický střední díl, inscenace Marka Zákosteleckého a Jiřího Havelky, nazvaná Poslední trik Georgese Mélièse. A zapůsobil zatím nejlépe stylovou čistotou.

1914

Pavla Beretová a Enikő Eszenyi v inscenaci 1914 FOTO LUCIE JANSCH

Autorský styl Roberta Wilsona je v dynamicky proměnlivém, a stále akcelerovanějším dnešním světě, jednou z mála konstant, z mála jistot, na něž si možno vsadit. Jdete na něj a už předem víte, jaké to bude. Nebudu zde vyjmenovávat atributivní znaky jeho režijního rukopisu, bylo to učiněno již mnohokrát a ten, kdo na Wilsona chodí, je dobře zná. Jediným napínavým momentem je, jak si tentokrát sedne jeho vyhraněný styl a zvolený námět. V protiválečném kabaretu 1914 si naštěstí vše se vším porozumělo celkem dobře. Nikdo zde nedostal výprask a nebyl Wilsonovým bičíkem vyháněn z divadla, jako třeba naposledy v témže divadle Čapek ve Věci Makropulos. A nebo přesněji, i zde byl Švejk, jedno z hlavních a možná vůbec hlavní téma inscenace, vyháněn, ale zkuste Švejka vyrazit oknem – vrátí se vám dveřmi. Jako nezničitelná lidová postavička. Čech se vším všudy, o němž se stále a stále vedou spory, zda byl tak blbej, nebo tak geniální, aniž by byla sebemenší šance tento rébus kdy rozlousknout. Klobouk dolů před výkony všech herců, jako Wilsonova rukojmí se pohybují dokonale. Je to nejen přesné, ale i vtipné, veselé i k uzoufání smutné. Takže, kdo má rád Wilsona, mohl odcházet spokojen, byv nasycen jeho krmí až po okraj. Americký mág nabízí pravda tento pokrm již povícero dekád, ale stále s vybraným šarmem číšníka z Ritzu.

FOTO ARCHIV DIVADLA

Dušan Hřebíček jako Georges Méliès FOTO ARCHIV DIVADLA

Georges Méliès, prvý iluzionista v historii filmu, je nám představen jako vetchý stařec na samém prahu smrti. Smlouvá s ní neodolatelným způsobem a diváci mu drží palce. I když, snad až na děti, všichni dobře víme, jak jeho boj musí dopadnout. Dušan Hřebíček je naprosto přesný, má fórky němé grotesky odkoukané vskutku do nejmenšího detailu. Kdyby nebyla inscenace tak existenciálně smutná, museli byste se válet smíchy po podlaze. Takhle vřeští jenom děti – střídavě radostí a hrůzou. Hudba decentně a nevtíravě podkresluje bizarnost dění na maličké scéně, kde se ve stylu keystonských strážníků honí stařec se všemi bídáckými klony smrťáků. Jak zmizel? Kam se propad? Aha, támhle je, vykouk na nás ze zásuvky. S tímhle kusem by Drak mohl klidně i na festival kouzelníků.

FOTO ARCHIV FESTIVALU

V maďarském Revizorovi je cítit Gogolův škleb FOTO ARCHIV FESTIVALU

Dá se Revizor vůbec ještě dneska hrát? Způsob, jakým si na tuto otázku odpověděl Viktor Bodó, je jistě pozoruhodným divadelním výrokem. Jeho inscenace o tuposti a provinční vzhlíživosti k čemukoli co přichází z centra má všechny znaky vyspělého, profesionálního divadla. Svou bizarní vykachlíkovanou scénu, jež mimochodem od počátku slibuje více, než co nakonec v průběhu večera zažijeme, si zalidnil postavičkami, z nichž každá má Gogolův satirický škleb na tváři a dynamit v těle. Je to akční, dynamické a má to zdánlivě všechny vnější atributy, které toto divadlo spojují s dneškem. Jedno však bolestně chybí: soudobý výklad gogolovského tématu, který by nás zanechal zmrazené hrůzou z poznání, že je sakra pořád o čem hrát…

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 11. září 2014

Komentáře k článku: Velká a malá gesta DIVADLA (No. 1)

  1. Tomáš Jarkovský

    Meliés: „S tímhle kusem by klidně mohla Alfa i na festival kouzelníků.“ To by nemohla. Hraje ho divadlo Drak.

    14.09.2014 (23.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. DN

    Děkujeme
    za upozornění. Opravili jsme v původním textu. Hrálo se v Alfě, ale šlo o hostující inscenaci královéhradeckého Draku.
    Za pochybení se omlouváme.

    15.09.2014 (5.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 4.–1. 5. 2017

Číslo 8/2017 (18. 4.–1. 5. 2017)

Obsah čísla 8/2017

Slovo ...

Běloruské divadlo ve...

Vždycky mě fascinuje, když se...

Sukces měsíce

Sousoší J. V. Stalina opět...

Letenské sousoší k poctě J. V....

Dotazník

Filip Huml Král

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O koprodukcích v opeře

V zásadě lze rozlišit dva typy...

Fejeton

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky...

Názor

O čem (ne)vypověděla ...

Program festivalu zahrnoval tři sóla,...

Kronika

Jednou větou

V sobotu 25. března se v Jihočeském...

Kritika

Havlův odkaz vlámským...

Když se světoznámý vlámský...

Zamiloval se v Ostravě

Ostravské Národní divadlo...

Ti hoši docela zlobí, ale ne...

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni...

Dvě sestry

Nuselská Fidlovačka se od počátku...

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory...

Hvězdný prach jsi a v...

Choreograf Michal Záhora, estét s...

Španělské rytmy obrazy...

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a...

Mezi pobřežími plují naše...

Operu Láska na dálku lze považovat za...

Život jako bezvýznamná hra

Divadlo na Vinohradech slaví...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní mládí v Brně

Ani letošnímu festivalu divadelních...

Rozhovor

Milan Kňažko: Některé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Není...

Rozhovor o Pustině, divadle a filmu

Kontext

Krajiny zjizvených duší

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pérák mezi námi

Je pozdní říjnový večer roku 1837....

Burza

Poděbradské dny poezie po...

Herecká asociace informuje

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Městské divadlo Mladá...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Sergej Fedotov: Navazujeme...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mezi sněním, politikou a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Věra Špinarová (22. 12. 1951...

Výročí

Výročí 1.−15. května

Barušová Marie, herečka (1. 5. 1932)...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Jára Cimrman dobývá...

Járy Cimrmana se poprvé vydal dobýt...

Fagi a divadlo

Expert – manželská etuda

Příloha

Divadelní svět Brno 2017

Program Divadelní svět Brno 2017...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2017



Obsah,