Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové, zřejmě nejlepší současné irské dramatičky, si vydobyla respekt nejen v anglofonním světě. Ve formálně tradičním, na klasickém antickém půdoryse vystavěném (a ostatně antickou Médeou inspirovaném) dramatu je jednoduchý děj dovedně protkáván mytickou a snově magickou linkou. Tou a rovněž prostředím venkova vykazuje styčné body s Connemarskou trilogií Martina McDonagha (však i Bažina je součástí Carrové Midlandské trilogie). A je blízká režisérskému naturelu Martina Františáka, který ji nyní přivedl na repertoár Národního divadla v Brně. Tři čtvrti roku po Ibsenově Paní z moře, již s Kočičí bažinou pojí nejen schopnost silné symbolické výpovědi, ale také to, že na jeviště uvádí velkou ženskou hrdinku.

Divokou vášnivost a spalující cit předložila obecenstvu Tereza Groszmannová FOTO JAKUB JÍRA

Je jí Hester, příslušnice etnika irských kočovníků, pro něž je typický nestálý život na okraji majoritní společnosti, život blízký přírodě a jejím silám, jež spolu s duchy předků ovlivňují osudy živých. Hester má sedmiletou dceru s výrazně mladším mužem, který se právě žení s dcerou bohatého farmáře. Podivný svatební den, do jehož průběhu Hester s narůstající intenzitou vstupuje, nezadržitelně směřuje ke strašné tragédii. Martin Františák ji ovšem nepojednal jako výhradně dusné drama, naopak prostřední ze tří dějství odehrávající se na svatební hostině vyvedl pro účinný kontrast v duchu absurdní grotesky.

Interiér farmářova domu s nevkusným tělesem klimatizace je proto také pro větší efekt vyvezen k forbíně, zatímco jinak se děj soustředí především ve střední části jeviště s vysokou sněhově bílou půlkruhovou stěnou, jež má svou barvou pramálo společného s prostředím zimně nevlídného rašeliniště. Spekulace o symbolické čistotě v souvislosti se zásvětními bytostmi, jež tu zásadně účinkují, by byla zavádějící, vždyť stejně tak bělostné je i zmíněné farmářské obydlí. To spíš rozměry oné stěny a její apsidový tvar budí dojem neúprosné předurčené moci, jež člověka přesahuje, svírá, až přiměje k fatálním činům. Teprve ve třetím dějství rozvinul scénograf Marek Cpin jeviště do pro něj typických tří plánů, kdy stále vyhrocenější komunikace postav probíhá s náznakem požáru (jejž Hester v zoufalém aktu msty založila) ve střední části a průhledem na uvadající svatební veselí v hloubi jeviště. Je ovšem škoda, že jakýkoli ruch se tam brzy vytratí, protože obraz staticky posedávajících svatebčanů není mocen dramaticky účinného kontrastu k vypjatému dění v popředí.

Nejen v něm strhává na sebe pozornost Tereza Groszmannová v hlavní roli. Herečka si dobře rozložila síly, na premiéře se dokonce zdálo, že se v úvodních výstupech spíš rozehřívá, postupně ovšem její výkon rozkvetl v uchvacující obraz ženy drcené okolnostmi a hnané jak jimi, tak vlastní zarputilostí a ohnivou bezhlavostí do jícnu šíleného neštěstí. Divokou vášnivost a spalující cit předložila Tereza Groszmannová obecenstvu s nevšední přesvědčivostí. Rolí Kartága Kilbrida, Hesteřina milence a otce jejich dcery, debutoval v činohře Národního divadla Tomáš David. Mladý herec se během nedlouhého působení ve zlínském divadle stal oporou souboru se schopností vyniknout v nejrůznějších oborech herecké práce. Soudě dle Kartága, mělo by tomu tak být i v Brně: nesnadno uchopitelnou postavu mladíka, jehož kolísavost výrazně přispívá ke spuštění fatální laviny příběhu, vybavil nejen dávkou jisté vypočítavosti a slabošstvím, jež vynikalo zejména ve chvílích, kdy se snažil působit rozhodně, ale i silným citem, jenž ho vázal k Hester (krásná, eroticky vydatná scéna Kartágovy návštěvy u ní ve svatebním obleku) a k jejich malé dceři. S jistotou přitom T. David předestřel ono první pouto jako ambivalentně bolavé a to druhé jako bezmezně vroucí.

Silné herecké renomé zlínského divadla stvrdila také odtamtud hostující Helena Čermáková: za ztvárnění Kartágovy tragikomicky nesnesitelné matky sklidila o premiérovém večeru jediný potlesk na otevřené scéně. K sevřenému inscenačnímu dojmu přispívají ovšem i další: Marie Durnová (slepá, a přesto vidoucí Kočičí žena), Hana Briešťanská (sousedka Monika v marné snaze zmírnit rozpoutané prokletí), Anna Stropnická (na hraně dětinskosti podaná nevěsta Karolína) či Petr Bláha (ke karikatuře posunutý kněz Willow). Snad jen Igor Bareš v roli hrubého farmáře Cassidyho působí spíš vnějškově. A konečně je tu extrémně exponovaná úloha sedmileté Josie: dětská představitelka A. M. Havířová, třebas neudržela vždy pozornost, se s jejími nároky vyrovnala výtečně.

Pevná režijní ruka Martina Františáka vede irské drama (též pomocí hudby Nikose Engonidise interpretované na jevišti živě houslistkou Jitkou Šuranskou) ke gradaci tak spolehlivě, že si vrcholnou závěrečnou scénu vraždy dítěte dovolila realizovat jen v náznaku, formou divadla poezie.

Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo) – Marina Carr: U Kočičí bažiny. Překlad Šárka Císařová, Olga Bártová. Scéna Marek Cpin, kostýmy Markéta Sládečková, pohybová spolupráce Pavol Seriš, světelný design Martin Špetlík, hudba Nikos Engonidis. Dramaturgie Pavel Jurda, Petr KlariN Klár. Režie Martin Františák. Premiéra 22. září 2017.

  • Autor: Marcel Sladkowski
  • Publikováno: 17. října 2017

Komentáře k článku: O černé labuti z karavanu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,