Když Hrma ještě žil
Hrabalovy Ostře sledované vlaky lákají po už klasicky úspěšném oscarovém filmu Jiřího Menzela dlouhou řadu let také divadelníky. Režisér Ivo Krobot se se spisovatelem dobře znal a mívá při adaptaci i režii jeho textů většinou šťastnou ruku. Slavnou novelu, kterou prostupuje láska a smrt (konkrétněji problémy s přetrvávajícím panictvím hlavního hrdiny a jeho na první pohled okrajové zapojení do odboje proti fašistickým okupantům), představuje nyní Krobot se souborem mladoboleslavského divadla a ve vlastní dramatizaci.
Veleznámý příběh nádražáckého eléva Miloše Hrmy, sloužícího s vydařeným parťákem, výpravčím Hubičkou, na jedné malé středočeské železniční stanici, osvěžuje režisér vstupy chóru, sestávajícího z představitelů vedlejších rolí, trochu tančících a také prozpěvujících dobové songy (za doprovodu živého muzikantského tria, vedeného Luborem Šonkou). V inscenaci však působí silněji situace intimnější, plynoucí z Milošových erotických trablů či z chystané „záškodnické“ akce. Především Matouš Ruml, mladistvě spontánní a niterně opravdový v hlavní roli, a Petr Halíček jako akčně kamarádský Hubička (nevadí, že postrádá nezapomenutelné Somrovo proutnictví z filmové verze) vtáhnou diváka do spoluúčasti na svých aktivitách. Krobotova dramatizace pracuje trochu jinak s časovou posloupností, než jak ji známe z novely, filmu a známé Nývltovy divadelní adaptace, což mladoboleslavskou produkci osvěžuje. Tvůrce jevištní úpravy si také vypomáhá pábitelskými vstupy z jiných Hrabalových textů. Při sexuálním zasvěcení Miloše odbojářskou spojkou Viktorií, která opravdu musí do Kerska, je vyvrcholení stylizováno do vypjaté forbíny, při níž elév křičí do publika, že už je opravdu chlap, Matouš Ruml zvládne naštěstí i tento zapeklitý interpretační úkol natolik přesvědčivě, že mizanscénu nezvrátí do nepříjemného patosu. Jako holubářského šantalu s neuměle muzikantskými ambicemi podává pana přednostu Miroslav Babuský, všechny tři hlavní postavy mají tak docela originální, od nikoho neokopírovanou podobu. Z osudových dam je plnokrevněji než Máša s Viktorií vykreslena paní přednostová v energické interpretaci Ivany Nováčkové.
K dobře gradované, solidní inscenaci mám dvě drobné výhrady, týkající se hudební složky. Ve finále bych k Milošovu „odbojářskému“ skonu nepouštěl příliš doslovné Jó, to jsem ještě žil s Jiřím Suchým, a zvolím-li ke sborově zpívanému přídavku po zaslouženém potlesku intonačně náročnější Ellingtonovu Já bych si rád najal dům, měla být korepetice provedena přece jenom o něco pečlivěji.
Městské divadlo Mladá Boleslav – Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky. Scénář a režie Ivo Krobot, hudba a hudební dramaturgie Lubor Šonka, scéna Václav Špale, kostýmy Alice Novotná-Lašková. Premiéra 11. února 2011.
Komentáře k článku: Když Hrma ještě žil
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
