Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

V oparu chlastu

Brněnské Divadlo Feste, které se ve své tvorbě zabývá současnými politickými a sociálními tématy, se ve své poslední premiéře soustředilo k fenoménu, jenž je zřejmý z lapidárního názvu inscenace: Chlast. Skrývá se za ním – v kontextu zaměření divadla na první pohled překvapivá – adaptace Zolova Zabijáka. Dramatizátorka Katarína Koišová ovšem velký a zalidněný román 19. století redukovala na příběh tří postav, k nimž přidala motivy z Nany, volného pokračování Zabijáka. Ztratila tím nutně hlas vedlejších příběhů knihy, jež tíživou hlavní linii místy prosvětlují, místy strhávají do ještě hlubších temnot, ale generální téma alkoholu si i ve své jednobarevnosti uchovalo moc syrové naléhavosti. Dramatizace je traktuje formou výseků, útržků a citátů z románu, zpravidla drsných a surově působivých; fragmentární metoda je nadto přiléhavou metaforou kusého vnímání v alkoholovém opojení.

Chlast

V popředí odpudivě dráždivá Nana (Monika Matoušková) FOTO LIBOR GALIA

Režisér Jiří Honzírek takto stavěný text dramatizace obrátil a vypráví příběh od konce, z otřesného dna závislé lidské existence nazpět k pevné půdě, z níž hrdinové ponenáhlu sklouzli. Inverzní řešení není jistě originální, riziku odhadnutelnosti děje se však tvůrci vyhnuli finálním zopakováním úvodní scény. Vjem zacyklenosti odkazuje k bludnému kruhu, v němž se figury pohybují bez valné naděje na změnu. Tak lze ostatně číst již první obraz: zatímco se v pomyslné jámě uprostřed jeviště válí zpitý muž-otec, po jeho stranách se u dvou symetricky umístěných zrcadel zády k publiku upravují ženštiny zjevně nevalné pověsti. Vlevo dříve počestná a přičinlivá matka Gervaisa se propadla k zoufalému pokusu prodat aspoň sama sebe, kdy vše ostatní je už propito, vpravo dcera Nana, která utekla z pijáckého doupěte rodičů a živí se jako pochybná „umělkyně“. Ale k čemu dospěla, když je takto před zrcadlem k nerozeznání od ubohé matky? Stejně symbolicky výmluvná je také tečka inscenace, v níž se trojice postav navzájem hroutí a podpírá tak, že se slije v jednu beztvarou a bezvládnou hmotu.

Trio představitelů svými soustředěnými výkony Chlast zdobí. Monika Matoušková je jako Nana odpudivě dráždivá a smyslně dotěrná, Gervaisa Šárky Šildové vzbuzuje účast s osudem ženy, jejíž propad je ze všech postav románu nejstrmější. Václav Dvořák střídající oba její muže (Lantiera a Coupeaua) volí zdánlivou věcnost, s níž účinně kontrastují výrony urputnosti. On se také nejčastěji uchyluje k jednoslabičnému popěvku („nanana“), jehož iritující jednotvárné repetice doprovázené trhavým pohybem ruky spíš než ke jménu jedné z hrdinek odkazují k mentální degeneraci chudých alkoholiků. Podobně v inscenaci účinkuje hudba Radima Hanouska: jednoduchá a neúprosná jako kapající voda. Naproti tomu videoprojekce (patrně i vinou technické závady na premiéře) vyzněly zbytečně.

Komplementární zážitek z inscenace oproti tomu umocňuje scéna, jež prostým systémem lávek nabízí potřebná praktická i symbolická řešení, a především rekvizity, které, jak lze vyčíst z programu, pocházejí ze staré veteše a sběru. Prvek autenticity vnáší do Chlastu ovšem také lehce omšelé prostředí Kabinetu múz a zejména jeho bar, jehož ruch při představení proniká do sálu. Leckterý divák si svou dvojku bílého vezme rovnou dovnitř. Divadlo Feste se tu vědomě a chytře pohybuje v sociologických a antropo­logických souvislostech divadelní tvorby.

Divadlo Feste Brno – Émile Zola, Katarína K. Koišová: Chlast. Překlad Jiří Guth. Režie Jiří Honzírek, dramatizace a dramaturgie Katarína K. Koišová, výprava Martina Zwyrteková, kostýmová spolupráce Anna Petříková, projekce Kuba Jíra, hudba Radim Hanousek. Premiéra 16. prosince 2014 v Kabinetu Múz.

  • Autor: Marcel Sladkowski
  • Publikováno: 21. ledna 2015

Komentáře k článku: V oparu chlastu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,