Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

V oparu chlastu

Brněnské Divadlo Feste, které se ve své tvorbě zabývá současnými politickými a sociálními tématy, se ve své poslední premiéře soustředilo k fenoménu, jenž je zřejmý z lapidárního názvu inscenace: Chlast. Skrývá se za ním – v kontextu zaměření divadla na první pohled překvapivá – adaptace Zolova Zabijáka. Dramatizátorka Katarína Koišová ovšem velký a zalidněný román 19. století redukovala na příběh tří postav, k nimž přidala motivy z Nany, volného pokračování Zabijáka. Ztratila tím nutně hlas vedlejších příběhů knihy, jež tíživou hlavní linii místy prosvětlují, místy strhávají do ještě hlubších temnot, ale generální téma alkoholu si i ve své jednobarevnosti uchovalo moc syrové naléhavosti. Dramatizace je traktuje formou výseků, útržků a citátů z románu, zpravidla drsných a surově působivých; fragmentární metoda je nadto přiléhavou metaforou kusého vnímání v alkoholovém opojení.

Chlast

V popředí odpudivě dráždivá Nana (Monika Matoušková) FOTO LIBOR GALIA

Režisér Jiří Honzírek takto stavěný text dramatizace obrátil a vypráví příběh od konce, z otřesného dna závislé lidské existence nazpět k pevné půdě, z níž hrdinové ponenáhlu sklouzli. Inverzní řešení není jistě originální, riziku odhadnutelnosti děje se však tvůrci vyhnuli finálním zopakováním úvodní scény. Vjem zacyklenosti odkazuje k bludnému kruhu, v němž se figury pohybují bez valné naděje na změnu. Tak lze ostatně číst již první obraz: zatímco se v pomyslné jámě uprostřed jeviště válí zpitý muž-otec, po jeho stranách se u dvou symetricky umístěných zrcadel zády k publiku upravují ženštiny zjevně nevalné pověsti. Vlevo dříve počestná a přičinlivá matka Gervaisa se propadla k zoufalému pokusu prodat aspoň sama sebe, kdy vše ostatní je už propito, vpravo dcera Nana, která utekla z pijáckého doupěte rodičů a živí se jako pochybná „umělkyně“. Ale k čemu dospěla, když je takto před zrcadlem k nerozeznání od ubohé matky? Stejně symbolicky výmluvná je také tečka inscenace, v níž se trojice postav navzájem hroutí a podpírá tak, že se slije v jednu beztvarou a bezvládnou hmotu.

Trio představitelů svými soustředěnými výkony Chlast zdobí. Monika Matoušková je jako Nana odpudivě dráždivá a smyslně dotěrná, Gervaisa Šárky Šildové vzbuzuje účast s osudem ženy, jejíž propad je ze všech postav románu nejstrmější. Václav Dvořák střídající oba její muže (Lantiera a Coupeaua) volí zdánlivou věcnost, s níž účinně kontrastují výrony urputnosti. On se také nejčastěji uchyluje k jednoslabičnému popěvku („nanana“), jehož iritující jednotvárné repetice doprovázené trhavým pohybem ruky spíš než ke jménu jedné z hrdinek odkazují k mentální degeneraci chudých alkoholiků. Podobně v inscenaci účinkuje hudba Radima Hanouska: jednoduchá a neúprosná jako kapající voda. Naproti tomu videoprojekce (patrně i vinou technické závady na premiéře) vyzněly zbytečně.

Komplementární zážitek z inscenace oproti tomu umocňuje scéna, jež prostým systémem lávek nabízí potřebná praktická i symbolická řešení, a především rekvizity, které, jak lze vyčíst z programu, pocházejí ze staré veteše a sběru. Prvek autenticity vnáší do Chlastu ovšem také lehce omšelé prostředí Kabinetu múz a zejména jeho bar, jehož ruch při představení proniká do sálu. Leckterý divák si svou dvojku bílého vezme rovnou dovnitř. Divadlo Feste se tu vědomě a chytře pohybuje v sociologických a antropo­logických souvislostech divadelní tvorby.

Divadlo Feste Brno – Émile Zola, Katarína K. Koišová: Chlast. Překlad Jiří Guth. Režie Jiří Honzírek, dramatizace a dramaturgie Katarína K. Koišová, výprava Martina Zwyrteková, kostýmová spolupráce Anna Petříková, projekce Kuba Jíra, hudba Radim Hanousek. Premiéra 16. prosince 2014 v Kabinetu Múz.

  • Autor: Marcel Sladkowski
  • Publikováno: 21. ledna 2015

Komentáře k článku: V oparu chlastu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,