Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst jako černou komedii anglosaského střihu nebo jako upřímnou, sebeironickou zpověď. Pohřeb až zítra má ostré a vtipné dialogy, které umožňují bláznivý konverzační ping-pong, ale také tísnivá místa, jež se dotýkají nemožnosti dorozumění mezi lidmi a hrají (vzdáleně) na topolovskou lyricko-tragickou strunu.

Když se rodinná večeře příliš nevydaří… aneb Pohřeb až zítra ve Švandově divadle FOTO ALENA HRBKOVÁ

Smuteční večeře, kterou Matka uspořádá pro své dvě dcery a syna, bývalého manžela a současného partnera v předvečer pohřbu své matky, má být „rituálem“ smíření. Ale rodinná konverzace probíhá jako neustávající proud ironických šlehů, nedorozumění, výčitek, chytání za slovo i bezohledných verbálních útoků. Je krutá, absurdní i směšná. Rodiče a děti překračují všechny hranice vzájemného respektu i sebeúcty s nutkáním sebevražedných útočníků. Přirozenou důstojnost komunikace ctí vlastně jen matčin přítel – cizinec, íránský křesťan.

Nemožnost být spolu jako by byla rodinným prokletím. Starší dcera Andy se rozvádí, mladší Tess se právě rozešla s partnerem, Otec před časem rodinu opustil s milenkou, která od něho nyní odešla, a vypadá to, že je jen otázkou času, kdy se odporoučí i matčin ohleduplný partner.

Rozpadlá – a přesto nějak paradoxně soudržná – rodina ze hry spisovatelky a zpěvačky Kocábové je evidentně inspirována autorčinou zkušeností, ale překvapivě funguje obecněji, bez ohledu na reálie, v obrazné rovině. Taková normální evropská rodinka.

Kocábové text je záludný. Dialogy jsou zručně napsané, nebojí se jít na hranu, mají spontánní energii. Ale udržet balanc a ukázat pod hysterickou a histrionskou slupkou postav jejich přecitlivělou či zraněnou duši není vůbec lehké. V inscenaci Švandova divadla nad sebou afektovaná Matka Bohdany Pavlíkové občas ztrácí kontrolu a vypadává z role elegantní magazínové manželky pečující o blaho rodiny. Je skoro nesnesitelná, ale přesto zůstává něčím sympatická, nebo alespoň hodna našeho pochopení. Což vlastně platí pro všechny postavy. Otec Roberta Jaškówa působí jako zestárlý narcistní rocker, odpuzující latentní arogancí, ale zároveň v něm vidíme až sentimentálně, byť s trochou okázalosti, milujícího otce a velkorysého manžela. Natálie Řehořová se vehementně opřela do nejrozporuplnější (zdá se, že autorčiny autobiografické) postavy – silácky rebelující Andy. Pod robustním portrétem fracka, který rozdává rány na všechny strany, prosvítá bezradná, přecitlivělá mladá žena. Subtilnější, introvertní, navenek ukázněnější, ale rodinnou anamnézou stejně postiženou sestru Tess hraje Beáta Kaňoková. Generační portrét dokonale doplňuje mladší bratr (Cyril Dobrý v alternaci s Adamem Ernestem), křehký, až zženštilý, a velmi cynický Miky.

Inscenace v režii Daniela Hrbka staví především na komediálním potenciálu textu. Herci si bezpečně vracejí pikantní konverzační smeče. Je škoda, že občas uklouznou do intonační rutiny, na repríze je bouřlivá reakce publika sváděla do nižších pater humoru. Přesto hra v tradici anglosaské konverzačky funguje spolehlivě (byť pointa je slabší), a to je kvalita v současné české produkci ojedinělá.

Kocábové text má ale na víc. Naznačovala to magická místa v premiérovém představení, při nichž výrazně spolupůsobily výborná scénografie, light design a hudba. Jsou to kontrastní momenty zklidnění (modlitba u stolu nebo „ponoření“ Andy a Matky do vany v prvním patře jako moment usebrání či očištění). Chvilky, které umožňují vystoupit z nervózní rodinné atmosféry a otevřít průhled do jiného světa. Ony „topolovské“ tóny, bez nichž by inscenace byla jen vtipná.

Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – Natalie Kocab: Pohřeb až zítra. Režie Daniel Hrbek, dramaturgie Martina Kinská, výprava Josef Hugo Čačko, hudba Michaela Poláková, light design Jan Hugo Hejzlar. Premiéra 27. a 29. května 2017. (Psáno z druhé premiéry a reprízy 16. června 2017.)

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Kar za bolavé duše

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,