Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst jako černou komedii anglosaského střihu nebo jako upřímnou, sebeironickou zpověď. Pohřeb až zítra má ostré a vtipné dialogy, které umožňují bláznivý konverzační ping-pong, ale také tísnivá místa, jež se dotýkají nemožnosti dorozumění mezi lidmi a hrají (vzdáleně) na topolovskou lyricko-tragickou strunu.

Když se rodinná večeře příliš nevydaří… aneb Pohřeb až zítra ve Švandově divadle FOTO ALENA HRBKOVÁ

Smuteční večeře, kterou Matka uspořádá pro své dvě dcery a syna, bývalého manžela a současného partnera v předvečer pohřbu své matky, má být „rituálem“ smíření. Ale rodinná konverzace probíhá jako neustávající proud ironických šlehů, nedorozumění, výčitek, chytání za slovo i bezohledných verbálních útoků. Je krutá, absurdní i směšná. Rodiče a děti překračují všechny hranice vzájemného respektu i sebeúcty s nutkáním sebevražedných útočníků. Přirozenou důstojnost komunikace ctí vlastně jen matčin přítel – cizinec, íránský křesťan.

Nemožnost být spolu jako by byla rodinným prokletím. Starší dcera Andy se rozvádí, mladší Tess se právě rozešla s partnerem, Otec před časem rodinu opustil s milenkou, která od něho nyní odešla, a vypadá to, že je jen otázkou času, kdy se odporoučí i matčin ohleduplný partner.

Rozpadlá – a přesto nějak paradoxně soudržná – rodina ze hry spisovatelky a zpěvačky Kocábové je evidentně inspirována autorčinou zkušeností, ale překvapivě funguje obecněji, bez ohledu na reálie, v obrazné rovině. Taková normální evropská rodinka.

Kocábové text je záludný. Dialogy jsou zručně napsané, nebojí se jít na hranu, mají spontánní energii. Ale udržet balanc a ukázat pod hysterickou a histrionskou slupkou postav jejich přecitlivělou či zraněnou duši není vůbec lehké. V inscenaci Švandova divadla nad sebou afektovaná Matka Bohdany Pavlíkové občas ztrácí kontrolu a vypadává z role elegantní magazínové manželky pečující o blaho rodiny. Je skoro nesnesitelná, ale přesto zůstává něčím sympatická, nebo alespoň hodna našeho pochopení. Což vlastně platí pro všechny postavy. Otec Roberta Jaškówa působí jako zestárlý narcistní rocker, odpuzující latentní arogancí, ale zároveň v něm vidíme až sentimentálně, byť s trochou okázalosti, milujícího otce a velkorysého manžela. Natálie Řehořová se vehementně opřela do nejrozporuplnější (zdá se, že autorčiny autobiografické) postavy – silácky rebelující Andy. Pod robustním portrétem fracka, který rozdává rány na všechny strany, prosvítá bezradná, přecitlivělá mladá žena. Subtilnější, introvertní, navenek ukázněnější, ale rodinnou anamnézou stejně postiženou sestru Tess hraje Beáta Kaňoková. Generační portrét dokonale doplňuje mladší bratr (Cyril Dobrý v alternaci s Adamem Ernestem), křehký, až zženštilý, a velmi cynický Miky.

Inscenace v režii Daniela Hrbka staví především na komediálním potenciálu textu. Herci si bezpečně vracejí pikantní konverzační smeče. Je škoda, že občas uklouznou do intonační rutiny, na repríze je bouřlivá reakce publika sváděla do nižších pater humoru. Přesto hra v tradici anglosaské konverzačky funguje spolehlivě (byť pointa je slabší), a to je kvalita v současné české produkci ojedinělá.

Kocábové text má ale na víc. Naznačovala to magická místa v premiérovém představení, při nichž výrazně spolupůsobily výborná scénografie, light design a hudba. Jsou to kontrastní momenty zklidnění (modlitba u stolu nebo „ponoření“ Andy a Matky do vany v prvním patře jako moment usebrání či očištění). Chvilky, které umožňují vystoupit z nervózní rodinné atmosféry a otevřít průhled do jiného světa. Ony „topolovské“ tóny, bez nichž by inscenace byla jen vtipná.

Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – Natalie Kocab: Pohřeb až zítra. Režie Daniel Hrbek, dramaturgie Martina Kinská, výprava Josef Hugo Čačko, hudba Michaela Poláková, light design Jan Hugo Hejzlar. Premiéra 27. a 29. května 2017. (Psáno z druhé premiéry a reprízy 16. června 2017.)

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Kar za bolavé duše

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,