Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v dramaturgii Národního divadla současnou světovou dramatiku. Autorem hry je spisovatel židovského původu Paul Rudnick žijící v New Yorku, s jehož tvorbou české publikum zatím nemělo možnost se seznámit. Hra s původním názvem The New Century, tedy Nové století, měla premiéru v New Yorku v roce 2008, a byť je bytostně zasazená do autorovi blízkého prostředí, snažil se inscenační tým (dramaturgyně Ilona Smejkalová a režisér Braňo Holiček) místy reálie posunout do českého kontextu. Výsledkem je tak ne zcela homogenní mix stereotypů o Češích a Američanech, přičemž se ale průniky mezi těmito skupinami často hledají stěží.

Inscenace Jsme v pohodě žádné stereotypy neboří, ale je jiskřivě humorná FOTO MARTIN ŠPELDA

Hlavním tématem jsou sexuální menšiny, jejich emancipace a „pride“, ale i boj matek se sebou samými při přijímání identity dětí. Inscenace je rozdělena do dvou částí. První odkazuje formou na stand-upy a jednotlivé osudy trojice hlavních protagonistů se prezentují odděleně jako samostatné výstupy a hovory k publiku. Ve druhé části se tento rámec zruší a postavy se setkávají v klasicky dramatickém rámci ve snaze dát humoristickým výstupům vážnější pointu.

V jednotlivých stand-upech, které se odehrávají před červenou oponou a bez další scénografie, se představují obsedantně milující židovská matka Helena (Lucie Juřičková), stárnoucí gay Pan Charles (Jan Bidlas) s vlastní televizní show Gay Over a nakonec jednoduchá paní Barbara (Jana Boušková), která zahání žal po svém zesnulém synovi rukodělnými pracemi. Lucie Juřičková představila Helenu jako oddanou židovskou matku, která ani po coming-outech všech tří svých dětí nevzdává svoji lásku a především svoji roli nejlepší matky a angažuje se ve všemožných hnutích pro rodiče LGBT dětí. Nejkomičtější výstup patří Janu Bidlasovi a Patriku Děrglovi (jenž hraje poskoka Shanea), kteří s velkou nadsázkou, ale i technickou zdatností sehráli komickou dvojici velmi, velmi teplých showmanů. Jan Bidlas se opakovaně obrací do publika a snaží se náhodné diváky pouhým pohledem proměnit na gaye. Nakonec přichází Barbara v podání Jany Bouškové, která už svým bizarně přezdobeným svetříkem naznačuje, že je paní s vášní pro domácí práce. Ve svém monologu se stydlivě zadrhává a s robotickou neemotivností přednáší nekonečný výčet nejrůznějších technik ručních prací, kterým se věnuje a kterými přivedla do dokonalosti svůj obraz opuštěné ženy z maloměsta, jejíž syn byl homosexuál a umřel na „velkoměstskou“ nemoc AIDS.

Výstup Barbary je zároveň jakýmsi přemostěním mezi komediálním začátkem a dramatickým koncem. Míchá se u ní humor s patosem a záhy se zvedá červená opona, za níž se nachází čekárna v porodnici, oddělená od hlediště plexisklem. V této čekárně se (ne zcela logicky) setkávají všechny postavy a rozvíjejí poměrně rozplizlé dialogy o ničem a o všem, jejichž význam není jasný. Jednotlivé postavy kromě homosexuality (vlastní či svých dětí) nic nespojuje a ani ve druhé části není toto téma nijak hlouběji rozvedeno. Z atmosféry této části je zřejmé, že by mělo dojít k pointě, která postavy nejen propojí, ale i uzavře jejich příběhy; toho se ovšem divák nedočká. Nezazní tady jediná myšlenka, která by mohla být nositelem rozuzlení či jakýmsi ideovým mottem hry. Navíc je zde hned několik neobratně „přilepených“, rádoby šokujících či pseudopolitických motivů, které nesouvisejí s hlavním dějem a přispívají jenom k nepřehlednosti a nepochopení toho, co si má divák vlastně myslet, či lépe, o čem by měl přemýšlet; žádné slibované boření stereotypů se nekoná.

Přes mnohé výtky k závěru inscenace je ale velmi příjemné vidět v Národním divadle jiskřivý ironizující humor, který je přes svou jednoduchost natolik bystrý, že neurazí ani poučené publikum. A největším plusem je fakt, že na jevišti můžete vidět herce, které jejich role očividně nesmírně baví a užívají si je, což vytváří vzácnou energii a zážitek. Příště by ale možná nebylo na škodu poohlédnout se po kvalitněji napsané hře a bořit stereotypy, které nebyly zbořeny před deseti lety.

Národní divadlo, Praha – Paul Rudnick: Jsme v pohodě. Překlad Jan Tošovský. Režie Braňo Holiček, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Lenka Odvárková. Premiéra 26. října 2017 na Nové scéně.

  • Autor: Tatiana Brederová
  • Publikováno: 14. listopadu 2017

Komentáře k článku: Tato hra není v pohodě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,