Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Janáček-Brno-svět (No. 4)

    Nevím, jestli se dětské odpoledne 14. října v Mahenově divadle vydařilo. Ravel už těžko mohl vyjít vstříc dětské duši víc, než učinil ve své „dětské“ opeře L’enfant et les sortilèges, u nás překládané Dítě a kouzla.

    Mahenka byla napchána maminkami a dětičkami. Tatínkové nemají na takové „blbosti“ čas. Dětičky v prvé půli tzv. komponovaného představení velmi živě reagovaly na svého novodobého Strýčka Jedličku (tento specifický druh parazita je, zdá se, nevymýtitelný) a jeho podlézavé špílce baštily tak, až je maminky musely okřikovat. Všechno šlo jako na drátku, dětičky se zdály být připraveny na to, co přijde po přestávce. Opera.

    V Brně poprvé přišel v úvodu představení i kouzelník. FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    V Brně poprvé přišel v úvodu představení i kouzelník.
    FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    A pak začaly problémy. Možná je měly spíš maminky než dětičky. Zlobivé dítě jest zavřeno za trest ve svém pokojíčku. Věci ožívají. Čajová konvička zpívá. Jak se cítíš, konvičko? Rozbitě. Dětičky okopávají sedačky a nudí se, některé. Už tam není ten srandovní Strýček. Ale jiné děti, jako třeba “moje” holčička v sousední loži, jsou zaujaty. Naklání se přes opěradlo a očíčka ji září. Konvička zpívá! Aby nevzniklo nedorozumění, „svou“ ji nazývám proto, že si na ní ověřuji působnost toho podivuhodně křehkého, impresionistického příběhu libretistky Colette a skladatele Maurice Ravel na dětskou duši. A jsem relativně optimistický, také díky citlivé, hravé inscenaci SKUTR-u, až do chvíle, kdy holčičku zářících tváří vyruší z jejího zaujetí, jež hrozí téměř vypadnutím z lože, její maminka slovy: Já tedy vůbec nevím, o čem to je. Příliš hlasitá poznámka. Komu byla určena? Nemám ji rád. Vyrušila nejen svou dcerku, ale i mě. Když jsem spěšně odcházel v marné snaze stihnout ještě janáčkovsko-bartókovský recitál Iva Kahánka ve Vile Tugendhat, zaslechl jsem ještě několik poznámek tohoto typu. Od maminek, symptomaticky: Ta první půlka se mi líbila, ale ta druhá. Co to jako mělo být?

    Romana Strnadová FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    Romana Strnadová
    FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    Nevím, jestli se to dětské odpoledne vydařilo. Možná je ten křehký Ravelův pokus určen spíše než dětem, (které se většinou nudí, až na „moji“ holčičku), dospělým, kteří se ještě dokážou rozpomenout na nádherně rozpoutané výlety své dětské fantazie. Anebo dětem s muzikální duší. Ale těch tam dneska moc nebylo…

    Hravá inscenace režisérského dua SKUTR FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    Hravá inscenace režisérského dua SKUTR
    FOTO (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

    Co už o dětském zaujetí nerozhoduje, ale co musím jako kritik zmínit, je nedostatečnost hudebního nastudování. Orchestrální vtip zakletý do Ravelovy partitury ožíval pod taktovkou Maria De Rose jen velmi neochotně, přibližně a neohrabaně – jeho galský esprit byl totálně zabit. Hlasy příliš těžké, neohrabené, bez šmrncu a sensuálního kouzla, zato s gigantickým vibratem, které děti děsí či rozesmívá. Snad jen Romana Strnadová si podržela jistou úroveň. Těžiště inscenace cílené snad až příliš prvoplánově na svého dětského diváčka, se tedy přirozeně přesunulo do režijního ztvárnění SKUTRU, a ti odvedli dobrou, citlivou práci. Za daných podmínek těžko mohli odvést více.    

    Jihočeské divadlo České BudějoviceMaurice Ravel: Dítě a kouzla. Libreto Sidonie-Gabrielle Colette, překlad Jan Štych starší, hudební nastudování a dirigent Mario De Rose, režie SKUTR – Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, sbormistr Martin Veselý. Mahenovo divadlo Brno, 14. října 2016.

    ///

    Ostatní díly festivalových zpravodajství:

    Janáček-Brno-svět (No. 1)

    Janáček-Brno-svět (No. 2)

    Janáček-Brno-svět (No. 3)


    Janáček-Brno-svět (No. 5)

    ///

    Více na i-DN:

    Očekávání Festivalu Janáček Brno 2016


    Komentáře k článku: Janáček-Brno-svět (No. 4)

    1. Michal Siroň

      Kritika zcela neobjektivní.
      Zato zcela subjektivní. Myslel jsem, že kritik má zastupovat objektivně diváka i odborný náhled. Ne, že jeho objektivní kritika končí u prahu jeho dveří.
      Tuto kritiku vůči všem zúčastněným, tady i divákům, považuji za přízemní a hrubou.

      20.10.2016 (17.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,